Zkusme si čistě teoreticky představit, že by ČMFS zúžil Gambrinus ligu na pouhé čtyři kluby, řekněme: na Spartu, Spartu B, Slavii a Baník. Vůbec nepochybujeme o tom, že i v takové situaci bychom na stadiónech viděli transparenty, přející nějakému klubu záhubu. A věříme, že by se našli i tací, kteří by případný ekonomický krach některého z těchto zbylých rivalů patřičně bouřlivě oslavili.
Koneckonců, i kdyby pak v lize zůstaly kupříkladu jen Sparta a Sparta B, klub by byl každý rok bezpracně mistrem ligy, vítězem národního poháru a účastníkem předkola Ligy mistrů – lze si přát víc? Možná by tedy hra krapet ztratila na atraktivitě, ale to by skalním fanouškům jistě nevadilo – hlavně, že by „lize“ dominoval jen jeden design šály: ten jejich.
Asi není třeba sáhodlouze vysvětlovat, co chceme tímto absurdním podobenstvím naznačit. Vzniklo na základě četby některých diskuzí, kde příznivci různých platforem válčí, až z toho občas rozum stojí. Ač tedy obchodní tahy Sony v souvislosti s PlayStation 3 často nebyly a nejsou zrovna imponující, to poslední, co bychom si přáli, je, aby se už tak malá liga velkých konzolí ještě zúžila.
Dnes si proto připomeneme, že ani všechno, co nám dosud se svou konzolí předvedl Microsoft, nebylo ze všech stran pozlacené. Přinášíme vám jeden z mnoha možných žebříčků nejhorších zážitků. Demokraticky uvádíme i multiformáty, protože nám v tomto článku nejde o výlučně Xboxové průšvihy, nýbrž obecně o vše, co si můžete s „třistašedinou“ užít.
10. místo - The Godfather
Z past-genu přivlečený Kmotr nezískal v dobových recenzích špatná hodnocení, nicméně my ho chceme v žebříčku mít. Jde totiž o reprezentativní kousek, objasňující, proč nás rozšiřování vlivu Electronic Arts tak zneklidňuje. Ano, je tu atraktivní licence - jak jsme u EA zvyklí.
Vlastní zábavnost zastaralého titulu se ovšem potácí jak Tommy Gunem proděravělý „čistič“ a speciálně v oblasti her „o rodině“ se jen těžko hledá mrtvolnější zážitek. Vrcholem všeho jsou „vozidla“, kde si říkáte, že tohle snad tvůrci nemohli myslet vážně. Ještěže máme na výběr. Extrémně zpackaná konverze české Mafie na starý černozelený Xbox drtí Kmotra rozdílem třídy, capisce?
9. místo – Fable
Fable tu není proto, že by šlo o mizernou hru. Naopak, tento titul ze starého Xboxu dodnes vnímavého přiková k obrazovce. Pokud tedy šťastlivec vlastní past-gen konzoli. Softwarová zpětná kompatibilita Xboxu 360 je totiž relativně funkční co do seznamu titulů, ale praxe hovoří jinak.
Takže například zmíněná Fable se na něm nejen nepříjemně škube, ale navíc předvádí i potíže se zvukem. Jiné tituly se pouze škubou – namátkou Splinter Cell – a moře dalších ani nespustíte. Abychom jen nehaněli, některé historické kousky běží bez problémů – třeba Max Payne 2. Ten, kdo tvrdil, že zpětná kompatibilita nebude brzy nikoho zajímat, se mýlil. Staré hry jsou hezké, staré hry nepatří do análů, staré hry patří na obrazovku.
8. místo - Shellshock 2: Blood Trails
U vína se nedostatky maskují cukrem, který do jisté míry překryje i neklamné známky zdraví ohrožujícího jedu.
U videoher plní funkci cukru krev a brutalita, protože řada méně invenčních tvůrců podléhá pocitu, že hráč je vyobcovaná sadistická bestie, která ráda vyklopí výplatu za chaotický odpad, jen když budou kulisy lubrikované vyteklým mozkem. Je to omyl.
7. místo - Rapala Fishing Frenzy 2009
O rybářích se říká, že jsou to tiší blázni. Takže alespoň v tom je styčný bod s videohrami, protože hráč ponořený do hry je rovněž tichý blázen. Tedy pokud uprostřed souboje s těžkým bossem nevejde do pokoje partnerka a neřekne: „Miláčku, můžeš to stopnout? Začínají mi vékávéčka.“
V „Rybářské horečce“ vám ale těžký boss, a tudíž ani domácí zabijačka nehrozí. Naneštěstí však ani zábava. Zato můžete jezdit motorovým člunem, nahazovat a tahat z vody ryby. Které asi mají onu horečku, protože si netroufnou nebrat. Nebrat.
6. místo – Kengo: Legend of the 9
Staré Japonsko a samurajské meče, to mělo vždy nemálo fanoušků. A některé tématické videohry se povedly, třeba relativně krátká, leč působivě nostalgická první Way of the Samurai na PS2. Jiné kousky se ale nepovedly, třeba Kengo pro Xbox 
360. Nevídaně otupující rubání řadových japonských zlosynů vynahradí hráči na konci levelu frustrující boss. A znova. Miyamoto Musashi se v hrobě necítí poctěn.
5. místo - Hour of Victory
Přání bylo zajisté otcem názvu. Kdo se chce dosyta zasmát kouzlu nechtěného, nemusí dále hledat. Smějete se grafice, postavám, level designu, hratelnostii, „příběhu“, bugům. Tedy samozřejmě jen, pokud jste si titul nepořídili za vlastní oběživo. Oblíbená věta siláka Rosse „bim bác bum, to jsem já“ perfektně vystihuje ducha hry. Bim bác bum, pod buchar s ní.
4. místo - Jumper: Griffin's Story
Graficky ohavnou a hratelností výjimečně otravnou sekačku neměla neobvyklost teleportačních orgií šanci spasit. Hra je k mání i na PS2 a Wii, což bystřejším napoví.
To, že bylo navíc její vydání koordinováno s premiérou filmu, už jen dokresluje celkový chmurný obrázek herního byznysu v jeho nejobávanější podobě.
3. místo - Bomberman: Act Zero
Tak to byla bomba. Bohužel však explodovala jen v hráčově peněžence a původně zdravém rozumu. Šílené nápady občas vyjdou, častěji ale nikoli. Úspěšně přepracovat Tetris do cyberpunkového příběhu by bylo extrémně obtížné, avšak u Bombermana šlo o čirou utopii. Tvůrci se asi inspirovali Jackem Nicholsonem z Formanova filmového „Přeletu“, takže to „aspoň sakra zkusili“.
2. místo - Noise
Hluk je jednoduchá hříčka od Microsoftu, nainstalovaná od počátku přímo v konzoli. Spustí se při každém zapnutí konzole a než se člověk pořádně zabere do hraní jiné hry, krade značnou část jeho pozornosti. Gameplay pak spočívá v tom, že se hráč snaží na Hluk nemyslet, což se obvykle po chvíli daří.
Film na DVD jsme si ale raději nikdy nepustili. Hluk se dá zmírnit tím, že hry instalujete na harddisk, tam se však a) moc instalací nevejde, b) některé tituly běží lépe bez instalace, například Timeshift, 
jenž se nainstalován hrozivě škube. Naštěstí se Hluk nedočkal konverze na další konzole, existuje ovšem PC verze.
1. místo - Red Ring of Death
Rudý prstenec smrti je další kratochvíle od Microsoftu, nainstalovaná výrobcem přímo v konzoli a zlobí především ve starších sériích produktu. Různí hráči s ním mohou mít různé zkušenosti, u nás nejprve začala prakticky nová konzole zamrzat. Intervaly mezi jednotlivými zamrznutími se postupně zkracovaly až na několik málo minut, nakonec se rudě rozzářila část prstence kolem tlačítka ON/OFF a bylo definitivně po první fázi dobrodružství.
Nato se hra přesunula do multiplayeru s možností, ba nutností pokecu po telefonu. Zrovna 
velká zábava to ale nebyla. Konzole si pocestovala a od chvíle, kdy se konečně vrátila, seká již Red Ring of Death dobrotu jako Damoklův meč. Pachuť z tohoto opravdu hrubě nepovedeného titulu ovšem zůstala. Vítěz žebříčku.
Závěrem si tedy dovolujeme popřát všem statečným výrobcům konzolí, jakož vůbec všech herních zařízení, pevné zdraví a mnoho obchodních úspěchů – a hráčům fůru sportovních, totiž raději férových a mírumilovných diskuzí.
