Zdá se vám, že jsme na PC stavěli Řím vícekrát, než by bylo zdrávo? Tak potom raději ani nečtěte následující řádky. V dnes recenzované hře se totiž opět podíváme do časů minulých, do dob, kdy byla římská říše ve svém největším rozkvětu.
Nutno podotknout, že před sebou nemáme zbrusu novou hru. Je to plus mínus autobus rok, kdy vyšla budovatelská strategie jménem Imerium Romanum (dále jen IR). A přesně na tu Grand Ages: Rome (dále jen GA) navazuje.
Stejný vývojářský tým se nezapře a je to dobře i špatně – po herní stránce řemeslně dobře odvedená práce, jenomže téma Říma už začíná být mírně zatuchlé.
Je nadmíru jasné, že náš hlavní úkol bude stavba budov v doprovodu s uspokojováním potřeb obyvatel, získáváním nezbytných surovin a opět dojde i na boj proti nepřátelským neřádům. 
Vše jmenované jsme měli možnost vidět již v předchozím dílu a první dojmy ze hry na mě působily, jako bych hrál IR 1.5. Vše se ale během chvíle v dobré obrátilo a já jsem si začal užívat novinek zakomponovaných do hry.
Ne, že by jich bylo závratně moc. Ono jich je spíše málo, protože již IR nebylo ve své podstatě ani za mák originální a novinky, které GA přináší, jsme také už měli možnost někde vidět. V důsledku se však hratelnost hnula z místa a hlavně příjemně přitvrdila.
Výčet herních módů je klasický a zmiňuji ho jen proto, aby bylo jasno, o čem na dalších řádcích píši. Kromě volného budování, se pochopitelně dočkáme i zajímavé kampaně, která si už nedává cíl za každou cenu poučovat. Kromě toho se konečně dočkáme i multiplayeru.
Na začátku každé mise nám stojí aspoň jedna budova – to znamená, že můžeme být vhozeni do již fungujícího města. V naprosté většině případů nám ale nezbývá, než začít od píky a hezky si vybudovat městečko podle svého gusta. Dále se vynasnažím stručně zachytit, jak to vlastně probíhá.
Nebudu příliš konkrétní, jen se pokusím hodit jakýsi nástin situace. V první řadě musíme obstarat jídlo stavbou farem a základní stavební suroviny. Ty jsou potřeba nejen na postavení samotné budovy, ale také na její údržbu. Pro vyšší spokojenost základních plebejců můžeme vybudovat i chrám, aby se měli kde modlit.
Pokud vše funguje tak, jak má, můžeme přejít k bohatším vrstvám. V GA si sortu obyvatel určujeme již tím, jaký druh obytného domu postavíme. Celkem máme tři typy domů, každý s určitou skupinou obyvatel. Čím bohatší, tím vyšší nároky na životní podmínky mají. Například patricijové (nejbohatší) už vyžadují i lněné oblečení.
Všechny postavené domy mají své kruhové pole působnosti a v něm by se mělo nacházet vše potřebné. Každá z budov, která něco produkuje (tím je myšlena i zábava nebo náboženství), vyžaduje zaměstnance a tak by se v onom kruhu měl nacházet i obytný dům, který poskytne potřebnou pracovní sílu. K dodržení stoprocentní zaměstnanosti platí – jeden obytný dům = jeden pracant = zaplácne jedno pracovní místo.
Jenomže věci jsou ještě o něco složitější. Například v takové knihovně nemůže pracovat obyčejný plebejec, a proto je v její blízkosti nutné poskytnout zázemí pro bohatší obyvatele (větší trhy, honosnější chrámy atd.), kteří v ní pracovat mohou.
Popis výše je doopravdy jen orientační a logicky jsem tak nezmínil všechny nezbytnosti. Množství baráčků, které můžeme postavit je opravdu velké, a každý se hodí k něčemu jinému. Některé, jako třeba chrámy nebo obchodní přístavy, obohacují naši kasu o cenné denáry, 
ale naproti tomu konzumují kámen, potřebný k údržbě, a pokud něco prodáváme, tak musíme mít i dostatek nabízené suroviny. Naopak, pokud nestojíme před bankrotem, můžeme si to koupit.
Kampaň bezpochyby zůstává stěžejním módem hry a lze ji víceméně chválit. Jen je škoda, že se již nedočkáme „tabletů“ z IR, které nám průběžně přidělovaly úkoly. Máme vždy dáno pár hlavních a bonusových úkolů, a jak se postaráme o jejich splnění je jen na nás. Systém „tabletů“ v IR hráče sice vodil za ručičku, ale věděl, co má dělat a zůstával ve varu. Zde se může klidně stát, že se zaseknete v mrtvém bodě a nevíte, jak dál.
Globálně se po stavitelské stránce GA dočkalo jistých obměn a vše se mi zdálo tak nějak jasnější. To stěžejní mezi novinkami ale přijde až na následujících řádcích.
V každé misi máme dán vývojový strom, skrze který si postupně vylepšujeme výkonnost budov produkujících suroviny, získáváme možnost obohatit svou armádu o schopnější vojáky, nebo se dopracujeme k tomu, že si budeme moci postavit Koloseum.
V úvodu mise začínáme s čistým štítem a tak si vymoženosti získané v té předchozí budeme muset vynalézt znova. Přítomnost vylepšení není pouze symbolická, protože pro zvýšení úrovně města jsou nezbytná.
Stejně tak si postupem času vylepšujeme i naši postavu, protože vystupujeme pod konkrétním avatarem, ke kterému se váže jistý druh zkušenostních bodů – talenty. Jejich získávání nám pak umožňuje třeba snazší vývoj technologií nebo nové destinace, se kterými můžeme instantně obchodovat (budovu obchodníků musíme postavit stále, ale není třeba vyhledávat „rozcestníky“, které danou obchodní cestu otevřou).
V oblasti bojů jsme se dočkali výrazného zlepšení, ale stále se za GA táhne kostrbatý stín předchůdce. Bitky jsou sice o poznání zajímavější a naše vojska můžeme za poplatek trénovat, ale celé to stále působí trochu těžkopádně.
Celkově však musím ocenit značný posun. Druhů jednotek je o dost více a soubojovým misím jsem se už na rozdíl od předchůdce nesnažil vyhýbat. To už jen proto, že tam, kde musíme obstarat bojovou část a ještě uspokojovat potřeby obyvatel, značně přituhuje, a pokud jste příznivci „lážo plážo“ stylu, tak tady budete muset své tempo přehodnotit.
|
Úhledná a fungující městečka |
|
Postavit hezké městečko není v GA vůbec žádný problém. Lepit budovy těsně k sobě je na oko pěkné a navíc výhodné kvůli dostupnosti „služeb“. Pokud například postavíme chrám tak, aby v jeho kruhovém poli působnosti bylo pět domů, získáme nějaká ta procenta popularity navíc. Neuvážená stavba budov, jak nás napadne, se naproti tomu může krutě vymstít. Za zbourání baráčku jdou procenta popularity naopak dolů. Rada je tedy jasná – snažte se tvořit úhledné, samostatně fungující, bloky obytných a užitkových budov a ve většině případů tím nic nezkazíte. |
Přestože je GA kvalitní hrou, stále jí něco chybí. Tím myslím výrazněji originální prvky, které bych jakožto hráč ocenil. Autoři se také hůře vypořádali s hrozbou stereotypu. Toto mnohokrát omílané slovo se již v recenzích stává běžným klišé, ale opět mi bohužel nezbývá, než ho zmínit i zde.
Tady jsem již po prvních misích věděl, do čeho v té následující jdu a byl jsem takřka šokován, leč příjemně, když jsem byl vhozen do fungujícího města s úkolem, vymlátit všechny vesnice barbarů.
Naproti tomu jsem ale ocenil, že vás hra neustále neusurpuje hlášeními o tom, co kde a komu chybí. O všem vás víceméně elegantně informuje ve statutu města. Pokud vypukne požár, tak na to samozřejmě upozorněni jste. Naštěstí jen jednou.
Celkovou úroveň města reprezentuje Forum. V IR jste si ho vylepšovali za poplatek, zatímco zde se tento úkon odehrává automaticky po dosažení jednoho z milníků (množství peněz v kase, vynalazení určitého počtu technologií). Navíc tato budova nestojí standardně od začátku a jste nuceni, i kvůli tomu, že některé ze staveb ji vyžadují, si ji postavit sami.
Po grafické stránce není absolutně, co vytknout. Vizuální stránka je velmi povedená a hezky se na věc kouká. Zvuky jsou sice trošku horší, ale hře prominete i sice pěknou, ale časem mírně vlezlou hudbu.
Velmi příjemnou novinkou v této oblasti je možnost oddálit kameru do nebeských výšin, díky čemuž máte přehled o tom, kde se nacházejí zdroje vody, surovin a nepřátelské osady.
Grand Ages: Rome je důstojným následovníkem. Oproti předchůdci jsme se dočkali vítaných novinek, které však nezakryjí to, že v rámci žánru hra nepřináší nic nového. I přesto se velmi dobře hraje a od stereotypu ji postupem času zachraňuje multiplayer až pro čtyři hráče.
