Muzikál Mona Lisa, který měl ve středu premiéru v pražském Divadle Broadway, totiž není lední revue za padesátku. A jiná liga by měla garantovat přiměřený zážitek. Rozumějme si: skvělý zážitek.
Skvělý se však v případě Mony Lisy brzy mění na nevšední. Už s příchodem prvních Florenťanek, z nichž výpravné kostýmy vyrobily ruské carevny, paní matce v podání Hany Zagorové k němu dokonce maska vyčarovala komiksový výraz zlé mstitelky. S odstupem? Kéž by to byla jediná vada na kráse.
Přeplácaný děj a instantní hudba
Popravdě je to ta nejmenší. V muzikálu, který v italských kulisách konce patnáctého století vypráví příběh legendárního malíře a dívky, která se stala předobrazem jeho nejslavnějšího díla, totiž jinak nefunguje nic. Dvěma slovy: vůbec nic.
Příběh, který se mohl opřít o průzračný osud fatální lásky okořeněný setkáním s legendárním malířem, se nesmyslně zamotává do války Florentských s Medičejskými, loupení Leonardových pomocníků, zatímco by mohl stavět příběhy ústřední trojice: Lisy, jejího manžela a dávného, údajně popraveného milence Giuliana.
Recenzuje Jan KábrtMona Lisa je nevšední zážitek. Už s příchodem Florenťanek, z nichž výpravné kostýmy vyrobily ruské carevny. |
Oproti tomu hudba, která tohle zmatení doprovází, se zřejmě snaží definovat nový žánr. Instantní. Je tak stejná a nudná, že se člověk začne ošívat už dlouho předtím, než rezignuje na dějovou linku.
Jistě, jsou okamžiky, kdy problýskne naděje. Když partička zaswinguje nebo matka odsekává rýmy v rychlejším tempu, člověk pookřeje.
Zbytečně. I když zpěváci jako Dasha, Hana Zagorová nebo Petr Kolář napínají síly, je jim to k ničemu. Zvlášť když jim texty předepisují bláboly, jako že se šaty vyčistí a manžel nic nezjistí, nebo když na úsměv maminčin rýmem navazuje mistr da Vinci. Velký prostor dostal autor hudby a představitel da Vinciho Bohouš Josef, ale libozvuk své medové vemlouvavosti o dost přecenil – často přepálené vokály během tří hodin udělají z bubínků padrť.
Opravdu má Mona Lisa režiséra?
Naivně prostinké jsou činoherní, nebo, chcete-li, mluvené scénky. Tomáš Savka (v pokřivené verzi renesančního mistra Raffaela Santiho) chodí da Vinciho dílo obdivovat se slovy "nádherné, mistře" nebo "ta paleta barev".
Podobně banálně káže i sám malíř, připomíná přitom zarostlého, samolibého studenta večerní školy, který poprvé správně odříkal několik frází z občanské nauky. Na takových místech se už diváci neubrání smíchu, i když ke komedii má Mona Lisa podobně daleko jako da Vinci k impresionistům.
Tady už se o konečný účet Mony Lisy stará režisér a autor scénáře Libor Vaculík. Bylo na něm, zda dokáže muzikálu vtisknout tvář. Ta by v tomto případě znamenala škrtání, zprůhlednění děje, inscenační nápady, práci s herci, která by vyústila v emoce a zájem diváků. Třeba jako se to povedlo režiséru Bednárikovi v Angelice (když už se bavíme o romantickém žánru).
Muzikál Mona Lisa je jako ohřívaný gulášSoukromé muzikálové produkce jako by na své tituly měly kuchařku, podle níž postupují krok za krokem. Základ si udělej z něčeho, co divák dobře zná. Vhodná je historická osobnost či adaptace známé látky, nově - jak vidno - stačí i ikonický obraz. Přimíchej výpravné kostýmy, dusně těžkopádnou romantiku, pompézní, leč kašírované kulisy, kořeň účastí známých tváří a nezapomeň dochutit alegorickou postavou (nejlíp Osudem nebo Smrtí), která tanečně víří kolem staticky pějících hlavních hrdinů. Dus v tom publikum tak tři hodinky, jinak by se snad mohlo zdát, že si své peníze nedopřálo do sytosti. Receptura je to osvědčená, ale nikdy z ní nevzejde prvotřídní pochoutka, nýbrž stokrát ohřívaný guláš. Po této linii se třikrát šedesát minut (s pauzou) valí i Mona Lisa. |
Vaculíkovi se z toho nepovedlo nic. To věčné přecházení zprava doleva a po schodech nahoru a dolů opravdu moc bouřlivých emocí nevyvolá. Na práci s hereckým výrazem zpěváků nebyl čas nebo se na něj prostě zapomnělo – to snad i Paris Hiltonová by tady zahrála uvěřitelněji než Bohouš Josef či Alan Bastien.
Ano, ingredience romantického muzikálu by byly: touha, láska, smrt... Jenže režisér s nimi musí naložit tak, aby jiskřily, vyvolávaly emoce, vzájemně spolupracovaly a tím vtáhly diváky do děje. Vaculík je všechny nechal vyráchat v soukromém rybníčku, tedy společně zafungovat nemohou. Zůstala nuda, šeď, prázdno.
Na Broadwayi už dokázali udělat dobré muzikály: Rebely, Angeliku nebo Adélu. Mona Lisa zůstala hluboko za nimi.
B. JOSEF, L. VACULÍK, L. F. HAGEN - Mona Lisa
Divadlo Broadway Praha. Režie L. Vaculík, délka 180 minut, premiéra 4. března 2009.
Hodnocení MF DNES: 20 %