Hned po Pochybách jste s Meryl natočila další film. To se vám ta spolupráce tolik zalíbila?
No jéje, teď už budu točit až do konce života jen s Meryl. (smích) Ne vážně, práce s Meryl je nesmírně zajímavá a ráda si ji kdykoli zopakuju, ale zrovna ve snímku Julia a Julia, který máte na mysli, jsme se na place vůbec nesetkaly. Neměly jsme jedinou společnou scénu.
V Pochybách hrajete po boku velkých hvězd. Měla jste trému?
Samozřejmě. Člověk si myslí, že už se z něj stal za ta léta dřiny profík, ale když přijde na čtenou zkoušku a tam sedí Meryl a Phillip Seymour Hoffman, podlomí se mu kolena. Tedy alespoň mně se to stalo, třásla jsem se jako malá holka. Když už jsme pak byli na place, trochu to ze mě spadlo, ale čtení pro mě bylo hodně stresující.
Jaká je Meryl, kterou jste poznala při natáčení?
Pokud jste s ní mluvila, víte, jaká je. Nedělá rozdíly mezi lidmi, chová se ke všem stejně mile a přívětivě. I já ji poznala jako velmi otevřenou, vtipnou a přátelskou osobu. A samozřejmě taky chytrou a neskutečně pracovitou. Byla jsem až v šoku, jak zodpovědně ke své roli přistupuje. A co bylo ještě zajímavější - i když je tak zodpovědná, nikdy jsem neměla pocit, že by hraní brala jako práci. Role je pro ni stadium, proces, něco, co si odžije. Na to jsem si dlouho zvykala.
Pomáhala vám?
Pomáhala. Kdykoli cítila, že jsem nejistá, podržela mě. A ještě to udělala tak, že jsem si toho skoro nevšimla. Zpětně si ale říkám, že jsem jí musela připadat zábavná. Běhala jsem za ní poslušně jako kuře za slepicí, bylo to pořád samé "Nemáš žízeň, Meryl? Něco ti donesu. Nechceš pomoct s účesem? Počkej, dám ti polštář." Prostě jsem z ní měla respekt.
Ve filmu hrajete jeptišku. Jaký je váš postoj k církvi?
Vyrůstala jsem v mormonské rodině, takže víra byla odjakživa součástí mého života. Ale tak nějak přirozeně, ani jsem si to neuvědomovala. Když jsem byla malá, znamenalo to pro mě to, že se jde v neděli do kostela a tam se zpívají legrační písničky. Teprve v dospělosti jsem začínala chápat víc a fakt je, že ve škole se nám snažili naočkovat nejrůznější "pravdy". Neřekla bych ale, že to na mě mělo vliv, jsem pořád stejná. Spokojená s tím, jak věci jsou.
Prý jste absolvovaly zaškolení u jeptišek. Co jste se naučila?
Ono to bylo zaškolení ve dvou rovinách. Jednak nás učily, jak se správně oblékat, jak co uvázat, jak si nasazovat čepec. Jsem na tyhle věci trošku nešikovná, takže jsem za sebou pořád slyšela: "Amy, máte to nakřivo, přijďte okamžitě sem!" Natáčeli jsme totiž kousek od kláštera a navíc nad námi neustále bděla některá ze sester. Ale užívala jsem si to, jakkoli to občas bylo náročné a nepříjemné.
A ta druhá rovina?
Poznala jsem jeptišky jako živoucí bytosti a byla jsem z nich na větvi. Jsou to úžasné osoby. Mají v sobě opravdovou dobrotu a lásku. Pomoc, kterou poskytují, vychází z nich samotných, není v ní žádná faleš. Dalo mi to hodně nejen jako herečce, ale i jako člověku.
Pochybujete o sobě jako vaše postava?
Pochybuju o sobě každý den. Zrovna teď například pochybuju o tom, co jsem vám tu navykládala. Ne že bych lhala, ale když mluvím, neuvědomuju si, jaký dosah mohou moje slova mít. Něco plácnu a večer už to bude po celém světě, v době internetu neexistují hranice. Navíc je mi jasné, že každý si má slova vyloží po svém, a až ty "citace Amy Adamsové" budu číst, určitě se v nich vůbec nepoznám. A ještě to na internetu bude viset do konce mého života, hrůza!
Většina rolí, které jste ztvárnila, jsou hodné, čisté dívky. Čím si to vysvětlujete?
Asi tak na režiséry působím. To víte, světlá pleť, nevinný kukuč. Navíc ty "hodné holky" zřejmě hraju věrohodně, protože zatím si nikdo nestěžoval a stejný typ rolí mi chodí pořád dokola. Ale neříkám, že z toho mám radost. Ve skutečnosti umím být výbušná, mám v sobě hodně vášně a dovedu si představit, že zahraju i pořádnou potvoru. No snad to přijde.
Vraťme se ještě k Meryl. Je něco, co vás naučila?
Meryl nikoho nic neučí, neudílí rady. Je čistě na vás, jestli si z kontaktu s ní něco odnesete. Já se snažila. Minimálně mě naučila, že život se má užívat. Slyšíte, jak se směje? (z vedlejší místnosti zní smích) Tak to je přesně ona. Je to žena, která prostě umí být šťastná.
Taky umí plést. Na to vás nenalákala?
Kdepak, na to já nemám trpělivost. Doma mi leží asi čtyři rozpletené věci. Ještě jsem je nesundala z jehlic a myslím, že ani dlouho nesundám. Existuje spousta věcí, které mi jdou líp.
Například hraní, soudě podle té spousty nominací a cen. Jak vlastně prožíváte jejich udílení?
Nijak zásadně. Je to jen jeden večer, není proč se kvůli němu nervovat. Spíš se mi často stane, že jsem hrozně líná a vůbec nikam se mi nechce. Válím se na posteli a říkám si, proč se mám rvát do šatů a běžet pro nějaké Glóby, když si můžu dát buritos a pořádně si užít večer.
Pochyby mají konec, který hodně lidí popudí. Neodpoví totiž na otázku: je otec Flynn vinen, nebo není? Řekl vám režisér aspoň soukromě, jaká je podle něj odpověď?
Neřekl. A já se ho na to ani neptala. Na Pochybách je úžasné, že nechávají veškerý prostor divákovi. Je na něm, kde bude hledat pravdu a jestli si ji najde. Stejně jako v životě. Nevím jak vy, ale já taky nedostanu odpověď na otázky, které mě hodně sužují. Je to sice nepříjemné, ale asi to tak má být.
Amy Adamsová *1974Narodila se na americké vojenské základně v italském Avianu. Otec byl voják, amatérský herec a mormon, vyrůstala se šesti sourozenci v Coloradu. Studovala tanec a získala i několik tanečních rolí (Brigadoon, Chorus Line). První roli dostala ve filmu Chyť mě, když to dokážeš! po boku Leonarda DiCapria, za roli v nízkorozpočtovém snímku Junebug (2005) byla nominována na Oscara. Hollywood ji ovšem zaznamenal až v komedii Kouzelná romance (2007), do níž ji vybrali ze tří stovek hereček. Následovaly filmy Soukromá válka pana Wilsona, Sunshine Cleaning a Pochyby, za které získala druhou nominaci na Oscara. |
