Francouzi tvrdí, že předchůdce dnešních automobilů spatřil světlo světa v jejich zemi v roce 1769, kdy vojenský inženýr Nicolas-Joseph Cugnot představil tříkolé vozítko na parní pohon. To mělo v první řadě převážet válečnou techniku.
Také to byl prý Francouz Alphonse Beau de Rochas, kdo v roce 1862 vynalezl čtyřtaktní motor. Údajně tak o pět let předběhl německého inženýra Nikolause Augusta Otta.
Nizozemským "želízkem v ohni" je zase vlámský misionář Ferdinand Verbiest, který prý již v roce 1672 sestrojil vůz s parním pohonem. Italové se zase mohou, stejně jako v případě jiných vynálezů, odvolat na kresby Leonarda da Vinciho.
V Británii od roku 1820 jezdily parní poštovní dostavníky a v roce 1829 se na trasu mezi Londýnem a Bathem vydal parní autobus.
Nejen němečtí odborníci na dějiny automobilismu považují letopočet 1886 za rok zrodu moderního osobního automobilu. Gottlieb Daimler a Carl Freidrich Benz splnili předpoklady pro to, aby mohli být nazýváni "praotci automobilu". Koncem ledna 1886 Benz nahlásil patent na vozidlo s benzinovým čtyřtaktním motorem.
Až v roce 1908 přišla hvězdná hodina Spojených států. Na trhu se tehdy objevil model T z továrny Henryho Forda. Model T se vyráběl dvacet let, celkem z Fordových výrobních hal odjelo 15 a půl milionu vozů. Od roku 1913 se začal vyrábět sériově na běžícím pásu. Díky Fordovi auto přestalo být luxusem a stalo se v USA nutností.
