Valkyria Chronicles

Valkyria Chronicles – vodovkový masakr

  • 90
Hratelných konzolových strategií nebude nikdy dost. A když se přidají pěkná grafika a příběh, je na úspěch zaděláno.
90

Valkyria Chronicles

Platforma: PlayStation 3
Výrobce: Sega

  • Stylově dokonalá prezentace
  • Originální tužková a vodovková grafika
  • Individualita i té poslední postavy
  • Velmi zdařilý mix žánrů
  • Taková řežba a bez multiplayeru?
  • Pár podivných pravidel
  • Nečekané skoky obtížnosti
  • AI je slabá - naštěstí

Vizuálně naprosto okouzlující a hratelností strhující strategické RPG nadchne snad každého. Připravte se ale na hardcore momenty.

Herní karta

Valkyria ChroniclesHra Valkyria Chronicles nemá naštěstí nic společného s aktuálním filmem Valkýra, kde se hladký scientolog snaží odpravit Hitlera podměrečnou bombou. Třebaže je pozadím rovněž konflikt velmocí a děj hry startuje v roce 1935, což od roku 1941 není tak daleko.

Ve skutečnosti se ale naše „Letopisy“ odehrávají v alternativní realitě, což vždy poskytovalo tvůrcům kýženou svobodu a příležitost vyřádit se v překvapivých deformacích známého světa. V paralelním časoprostoru Evropie tedy proti sobě nestojí Spojenci a Němci, nýbrž Impérium a Atlantická federace.

U vojáků se projevuje i únava.

Znak Impéria s dvouhlavou orlicí sice připomíná státní znak Ruské federace, ale estetikou, jmény pohlavárů a vůbec celkovým duchem jde spíše o jakousi směs carského Ruska a císařského Německa, kdy není úplně jasné, které přísady je víc. Valkyria ChroniclesOstatně, už jste někdy viděli okřídleného vepře? Na území Gallie, kde žijí naši hrdinové, se tento roztomilý tvor vyskytuje běžně, takže vidíte, že nemá smysl hloubat nad reáliemi.

Hlavní aktér příběhu, Welkin Gunther, se vrací domů ze studií biologie v nejméně vhodný čas. Nebo z jiného úhlu v ten nejvhodnější. Impérium se totiž v honbě za univerzální zázračnou látkou ragnitem rozhodlo ovládnout Evropii a potažmo i celý svět a je potřeba zatnout agresorům tipec.

Valkyria ChroniclesZanícený přírodovědec rychle prokáže platnost Mendelových zákonů: pacifismus nepacifismus, coby syn slavného generála záhy udělá kariéru v domobraně. A my s ním. Mimochodem, protiválečné motivy zpočátku vypadají jako patetické omalovánky, ale vydržte a nabudou na hloubce i přesvědčivosti.

Co se týče žánru hry, jde o strategické RPG se zajímavým a velmi funkčním mixem tahových a real-time prvků. Na začátku mise dostanete přidělen určitý počet Velitelských bodů, graficky ztvárněných jako zlaté odznaky. Ty vidíte na horní liště a při výběru konkrétního vojáka jeden nebo více odznaků praskne. V dalším tahu se lišta opět doplní, pokud tedy neztratíte některého z důstojníků – tak přicházíte i o s ním spojený Velitelský bod. Totéž však platí i o soupeři, takže zabít cizího důstojníka potěší.

Ozbrojenec, vybraný vaším rozkazem, se následně může pohnout, přičemž jeho pohyb ovládáte levým analogem v reálném čase. Zároveň s pohybem se mu ale Valkyria Chronicleszkracuje speciální ukazatel a v okamžiku, kdy dosáhne nuly, voják se zastaví a nehne se z místa, byť třeba trčí uprostřed ulice jako nahý v trní. Ledaže byste použili další Velitelský bod a posunuli ho za blízký pytel s pískem, kde je šance na přežití větší.

Lze ovšem též vyčerpat jen část ukazatele, provést nějakou akci a na zbytek ukazatele se zase stáhnout. Akce pak spočívá především v palbě – po přechodu do režimu Míření, kde opět sami lovíte stojícího nepřítele do zaměřovacího kříže. Mít protivníka uprostřed mířidel však ještě není zárukou zásahu, o čemž ještě bude řeč.

Na pohyb tanku jsou potřeba body dva, to abyste nezneužívali síly obrněnce. Velitelské body však neubývají jen za pohyb. Například se na bojišti nacházejí klasické mini-základny s vlaječkou a ty fungují jako poněkud absurdní, leč účinný výtah do skladu lidských zdrojů. Když vidíte, že má některý váš bojovník na kahánku, Valkyria Chroniclesmůžete ho přes vlaječku poslat do tohoto „skladu“. Když si ho – nebo kohokoli jiného ze vždy dostupné celkové zásoby – zase vyzvednete, bude jako rybička, leč samotné vyzvednutí stojí v rámci tahu jeden Velitelský bod.

Ukazatel povoleného rozsahu pohybu je u různých druhů vojáků různý. Nejdelší má Zvěd, takže s ním můžete doběhnout opravdu daleko, omrknout situaci a zase se vrátit zpátky. Pochopitelně tedy ne skrz křížovou palbu. Hodí se ale i na spoustu dalších věcí, například na záchranu raněných. Když totiž bojovníkovi klesne HP na nulu, srdceryvně zasténá a padne, nicméně pokud přes něj protivník nepřeběhne, můžete ho v průběhu následujících několika tahů ještě zachránit.

Engine CANVAS si zaslouží potlesk.

Záchrana spočívá v tom, že se kterýkoli jiný váš voják dostane do blízkosti Valkyria Chroniclesnešťastníka: zařve „medýýýýýk“ a spustí roztomilou, byť vždy tutéž animaci běžící fešné zdravotnice. Raněný je evakuován a už příštím tahem ho pak můžete čilého a zdravého vyzvednout z výše zmíněného vlaječkového „výtahu“. Mimochodem, pokud přes raněného přeběhne nepřítel, nebožák zemře a to s vlasteneckým proslovem, ovšem pokud zahyne proto, že jste jen nechali propadnout čas na jeho záchranu, umí vás i proklít.

S časem a prostorem se tak brzy naučíte zacházet skutečně takticky. Váš ostřelovač vyleze na věž, zlikviduje nepřítele a zase sleze, jinak mu hrozí například rána z tanku – přesně jako ve „Vojínu Ryanovi“. „Inženýr“ pobíhá po bojišti a doplňuje ostřelovačům a bazookářům jejich omezenou munici.

Svému „Shocktrooperovi“ vymyslíte trasu tak, že s patřičným množstvím Velitelských bodů zlikviduje řadu silných protivníků a pak, protože soupeři nestáli jako tvrdá Y, Valkyria Chroniclesnýbrž se snažili palbu opětovat, to se zbytkem zdraví ještě stihne k vlaječce a nechá se odtransportovat do bezpečí. A tak dále. U vojáků se ovšem projevuje i rychle rostoucí únava, takže s každým dalším rozkazem uběhnou kratší trasu, což je rovněž nutno brát v potaz.

Za splněné úkoly získáváte tradiční peníze a zkušenosti. Zkušenosti lze investovat do zvýšení levelu konkrétních druhů jednotek, za peníze si kupujete lepší vybavení. Zvedání levelu jednotkám se děje dosti vtipně na „cvičáku“ pod dohledem zupáckého důstojníka a hra zde dává ten správný prostor úvahám, kterou jednotku potřebujete více než jinou.

Rovněž s vybavením si lze užít legrace, hlavně u tanku, kde umisťujete nové součástky do limitované mřížky. Zjistíte-li, že na úkol nestačíte ani se vším, co zatím máte k dispozici, jsou tu i Skirmish mise, které můžete opakovat pořád dokola, dokud level neodpovídá potřebám. A to si pište, že jde o nabídku, kterou prakticky Valkyria Chroniclesnelze odmítnout.

Do bitvy vybíráte vojáky z postupně rostoucí zásoby, přičemž level „nováčků“ už rovnou odpovídá aktuálnímu levelu příslušné jednotky. To možná někomu přijde jako přílišné zjednodušení, ale většina za to bude brzy vděčná.

Skvělé je, že každý jednotlivý voják má nejen jméno, ale je i zcela individuálním způsobem nadabován, plus disponuje unikátními vlastnostmi, včetně toho, že se jeden bojí, jiný má sennou rýmu a další si na bojišti zpívá. Některé vlastnosti mají praktické dopady, jiné jsou spíše na ozdobu, dohromady ale vytvářejí naprosto fascinující pocit odpovědnosti za skutečné lidi – zde hra nabízí hloubku, jaká se nevidí každý den.

Vojáci se umí i rozhádat, a to dokonce z etnických důvodů. Bohužel jde ovšem o naskriptovaný děj, takže i když rasisty „za trest“ nevezmete do boje, stejně vystupují v animacích. Samozřejmě by bylo skvělé, kdyby se jednotka hádala jen při určitém Valkyria Chroniclessložení, ale to už bychom asi chtěli moc. Tak jako tak je titul plný překvapení a složitě provázaných, leč v bojové praxi užitečných pravidel, na něž na všechny není v krátké recenzi místo.

Z dosud napsaného si čtenář snad udělal obrázek dosti výjimečné hry, která by neměla uniknout jeho pozornosti. A to ještě nepadla ani zmínka o tom na první pohled nejvíc ohromujícím, totiž o vizuální stránce titulu. Ze screenshotů to možná vypadá jako hezky namalované obrázky, nic víc, ale počkejte, až ty tužkové kresby a akvarelové malůvky uvidíte v pohybu.

Tatranka na cestu peklem
Pouštní souboj se supertankem bez varování oddělí hráčské zrno od plev. Nemám v úmyslu spoilovat, ale dovolím si malý tip, který snad zabrání tomu, abyste rozšlapali ovladač, případně zavrhli výbornou hru už v zahřívacím kole. Každý z výsuvných „radiátorů“ supertanku potřebuje několik ran z těžkého kalibru (bazooka, tankový granát). O nutnosti destrukce radiátorů vás informují samy postavy hry, takže tu opravdu nic zásadního neprozrazuji. Neřeknou vám ale, že vždy když jeden zcela zlikvidujete, ty zbylé se skryjí. Než tedy jeden nadobro zničíte, načněte si i ostatní, aby vám pak, až se zase vysunou, na každý stačila jen jedna rána. A vůbec se nebojte, že byste tím měli vyhráno.

Valkyria ChroniclesOriginální engine Segy s názvem CANVAS si zaslouží dlouhý potlesk. A hlavně: kromě toho, že črtaný a malovaný svět skvěle vypadá, je především konzistentní jako systém. Podobně jako třeba v Sokalově Syberii tu máme před sebou promyšlený, unikátní vesmír, kde tvůrčí fantazie tryská každým pórem a úplně zastiňuje i jinak výtečnou hudbu Hitoshiho Sakimota. Tím spíše nějaké ty chybky, k nimž se záhy dostaneme. Tak má vypadat umělecké dílo.

Bohužel, nedostatky tu opravdu jsou a ne pouze ty kosmetické typu prolínání textur, divného rozsahu explozí nebo nemožnosti rozmačkat pěšáka tankem. Bojiště jsou omezena ne zrovna citlivě provedenými hranicemi, připomínajícími závodní arkády. Nepřítele často netrefíte, ani když ho máte přesně uprostřed nechvějícího se zaměřovače, což je někdy tím, že jste podle hry ještě nezískali dostatečnou „přesnost“, ale jindy třeba tím, že hranice předmětů, přes něž pálíte, jsou v praxi větší Valkyria Chroniclesnež je okem vidět. Mějte proto na paměti, že kříž nebo trajektorie granátu musí zčervenat. Protože jeden pokus je za Velitelský bod a omyl zamrzí.

Vojáci zastaví přesně tam, kde je necháte zastavit, a už se ani nehnou. To je fajn, jenže oni se nehnou, ani aby si navzájem uhnuli, takže snadno sami sebe zablokují. Dejte rozkaz tomu uprostřed a další Velitelský bod je v háji. Takto vás hra postupně vyškolí dělat patřičné rozestupy, střílet jen přes zcela volný prostor a podobně. Přijdou ale další potíže.

Jestliže se začíná jen s několika Velitelskými body, po několika hodinách už vás soupeř rube dvacítkou. A zkuste si představit, že umělý protivník provádí v jednom tahu dvacet rozkazů, tedy že dvacetkrát pohne nějakým svým vojákem, který něco provede, což je animováno v reálném čase. Nijak zrychleně. Nepřeskočitelně. Uvařte si kafe.

Valkyria ChroniclesA to není zdaleka vše. Nyní si představte misi, kde nepřítel provádí dvacet rozkazů, přičemž jedna jeho postava disponuje nezranitelností a nadpřirozenou útočnou silou, takže vždy na jeden rozkaz zlikviduje jakéhokoli vašeho vojáka kromě hlavního hrdiny, sedícího v tanku. Jenž je pro změnu drcen nepřátelským supertankem. Vy nadpřirozenými silami nedisponujete, zato vás honí striktní limit, v kolika tazích musíte splnit úkol.

Začínáte chápat, že Válečný hřbitov je ve hře i na něco jiného než na kšeftíky s vysloužilcem. Vaši soldáti padají jako hrušky, nestíháte je zachraňovat a přemýšlíte spíš, kam je schovat, než jak bojovat. Za což vás padlí srdečně proklínají. Pročež pro změnu vám na nich přestává záležet. A tak dále a hůře.

Takže se pocit „to musím mít za každou cenu, i kdyby na chleba nebylo“ pozvolna mění v „no to si určitě pořídím, ale chleba je přece jenom přednější“. Faktem ale je, že bez této hry bude vaše sbírka chudší o jeden monument. O jeden pomník Valkyria Chroniclesstaromilských snů, zakamuflovaný moderním kabátem. O hru, která vypadá jako andělíček na šlehačkovém dortu, ale až vás ukolébá, vyrazí z cukru tvrdým kopytem.

Přesto se titul dá dohrát a když budete nejzáludnější mise dost dlouho opakovat, zabráníte i nevratným ztrátám na životech. Hru by si měli tak koupit všichni, protože si tento počin Segy zaslouží velký úspěch. Ale že si každé srdce nezíská, je jasné.


Hodnocení hry

Redakce

90 %

Čtenáři

81 %

Vaše hodnocení

Doposud hodnotilo 111 čtenářů