Protože se řídím radami starých ajznboňáků, sedím při cestě do práce zády ke směru jízdy. Kousek za Paskovem najednou vlak prudce brzdí. Občas tady zastavuje, aby dal přednost protijedoucímu vlaku.
Jenže teď ne - strojvůdce přehlédl červenou na semaforu. Vlak proto narazí do lokomotivy, která jela v protisměru. Díky prudkému brzdění není náraz příliš velký. Tedy pro mne, protože jsem se vlastně jen opřel o opěradlo sedadla a vyváznu s naraženým lýtkem.
O výši odškodnění rozhodnou lékaři
|
Cestujícím, kteří byli přímými účastníky srážky vlaků v Paskově, vyplatí České dráhy odškodnění. Dostanou jejn nejen zranění, ale i ti, kterým při nehodě vznikla majetková škoda, uvedl mluvčí Ondřej Kubala. Lidé mohou generální ředitelství ČD kontaktovat již nyní. - Lidé sedící ve směru jízdy jsou na tom hůř a úplně nejhůř dopadnou cestující, kteří stojí na zadní plošině vagonu. Padají jeden přes druhého, do toho se ozývá rachot tříštícího se skla.
Najednou je ticho, do kterého se po pár vteřinách začnou ozývat ranění. Muži jen kousek ode mne chybí dobrá polovina spodního rtu, ze země se těžce zvedá starší žena, kterou musí bolet celé tělo.
Slečna, kterou znám od vidění, jezdí se mnou pravidelně, někomu volá a začíná do telefonu vzlykat. Nedivím se jí, emoce musí ven, srážku vlaku nezažije člověk každý den.
Chodím po vagonu a ptám se lidí, jestli jim něco není a jak jim mohu pomoci. Hloupé otázky. Kromě papírových kapesníčků nemáme nic, čím bychom mohli rány ovázat.
Chci zavolat sanitku, ale pootevřenými dveřmi už jsou slyšet houkačky záchranářů. Někdo byl rychlejší než já. Lékárnička, jak se později dovídám od mluvčího Českých drah, je umístěna v prvním vagonu, u strojvedoucího. Jinde by ji lidé ukradli. Kabina je zdemolovaná a není sebemenší šance se k ní dostat.
SRÁŽKA VLAKŮ U PASKOVAPřečtěte si více o železniční nehodě na Frýdecko-Místecku |
Mám výhodu, že nemusím na srážku myslet, v okamžiku, kdy se oba vlaky srazily, je mi jasné, že budu muset pracovat. A když vidím, že nikdo mou pomoc nepotřebuje, začínám. Fotím, ptám se lidí, občas to někteří nechápou. "No, hlavně pak ty fotky někam prodej, debile," říká mi kolemjdoucí muž. Rozumím mu, je mi jasné, co tím myslí.
Po pár minutách se dávám do řeči se ženou, která stojí nedaleko trati. Vyvázla naštěstí jen s malým škrábancem na noze. Muž, který mi předtím vyčítal fotografování vlaku, se vrací. Patří k sobě. "Omlouvám se, promiňte," říká, když zjišťuje, že nechci fotky prodat do žádného bulvárního časopisu. Není se za co omlouvat. Kolem běhají záchranáři s nosítky, kousek za tratí víří oblaka sněhu startující vrtulník.
Za nehodu může s největší pravděpodobností lidská chyba. "Strojvůdce vlaku přehlédl červenou na semaforu a vjel na jednokolejnou trať, po níž v protisměru přijížděl další vlak," říká později mluvčí Českých drah Ondřej Kubala.
"Vyjeli jsme z Vratimova a pár set metrů před nádražím v Paskově nám blikla červená. My jsme to sice dokázali ubrzdit, ale kolega, který jel v protisměru, bohužel ne," popisuje strojvůdce Petr Chovančík.
Záchranáři ošetřili pětačtyřicet zraněných, jedenáct lidí bylo převezeno do nemocnice, z toho dva transportoval vrtulník. Podle lékařů však nikdo nebyl v ohrožení života.
Cestující: Náraz přišel nečekaněStudentky Anežka Babincová a Zuzana Tobolová si cestou do Ostravy ve vlaku nerušeně povídaly. Byla to celkem příjemná ranní jízda do školy, stejná jako kdykoli jindy. "Ale pak se najednou otevřely dveře od strojvedoucího a dovnitř do vagonu vběhly dvě průvodčí. Tvářily se vyděšeně," vyprávěla ještě roztřesená Anežka Babincová pár desítek minut po srážce. Oběma studentkám, které seděly v prvním vagonu vlaku z Paskova do Ostravy, došlo, že něco není v pořádku, ale čas na to, aby přemýšlely, co se děje, nebyl. "Téměř okamžitě po tom, co průvodčí vběhly dovnitř, jsme narazili," řekla Anežka Babincová a chladila si pravou dlaň ruky sněhem. "Skoro nic nám není, ostatní na tom byli hůře. Lidi v našem vagonu náraz rozházel po podlaze, mnozí měli zlomené nosy a rozbité hlavy, jedna paní si asi zlomila nohu." Karel Briš zůstal na místě nehody až do chvíle, kdy se všech zraněných ujali záchranáři. "Snažil jsem se pomáhat. Po nárazu nešly otevřít jedny dveře v našem vagonu, tak jsem se je pokusil vyrazit," vyprávěl devětadvacetiletý voják z povolání Karel Briš. "Překvapilo mě, jak klidně se lidé v našem vagonu chovali, nikdo nepanikařil. Kdo nebyl zraněný, snažil se rychle pomoci druhým." Petr Knězek byl krátce po nehodě v šoku. "Nemůžu vidět krev, bylo mi špatně," řekl. "Mám kardiostimulátor, měl jsem strach, jak to zvládnu, ale dopadl jsem dobře, na rozdíl od těch, kteří byli zraněni," řekl Petr Knězek. Další muž, který jel ve vlaku od Ostravy, byl několik minut po srážce v šoku. "Přišlo to strašně rychle a nečekaně, moc si z toho nepamatuji, seděl jsem, díval se před sebe a moc jsem nechápal, co se vlastně stalo," řekl cestující, který odmítl zveřejnit své jméno. Přímo na železniční stanici v Paskově si záchranáři zřídili jakousi provizorní stanici první pomoci, kde ošetřili zraněné, kromě těch s nejvážnějšími poraněními, které transportoval do nemocnice vrtulník. Byla zde například mladá žena, která dostala speciální zpevňující límec a infuzi, cestou do sanitky naříkala a zdravotník se ji snažil konejšit. Lidé, kteří nehodu přežili bez újmy, rychle telefonovali svým blízkým, co se stalo a že jsou v pořádku. "Mami, nebreč, já taky nebrečím, nic se mi nestalo, jenom jsem měla hrozný strach," říkala do telefonu jedna z mladších cestujících. Pár stovek metrů od místa srážky k sobě matka tiskla vyděšenou dcerku zabalenou do deky, jen ať už jsou co nejdál od neštěstí. Pro cestující, kterým se při srážce nic nestalo, přijely autobusy, které je rozvážely dál po trase, zbytek odjel sanitkami, pro další si přijeli osobními auty příbuzní. Chvíli po desáté hodině už bylo na místě nehody ticho, k vlakům mířili vyšetřovatelé z policie a Drážní inspekce, naprostá většina cestujících už byla v autobusech, odjely i sanitky, hasiči a většina policejních vozů. |
