X-Blades - průměrná anime rubačka

Opravdu spoře oděná hrdinka kosí jedno fantaskní monstrum za druhým. Pokud chcete vypnout a jen mlátit, tohle je hra pro vás.

Xblades

Jak známo, Rusové zrovna nepatří k herním mocnostem. Co do kvantity možná ano – her tu vzniká neuvěřitelné množství a obvykle okamžitě zapadnou. Na některé z nich se ale těší i západní publikum.

Vězte však, že jde o naprostou špičku ledovce, která je navíc v porovnání s produkcí evropskou a americkou často k smíchu. Už to naštěstí není pravidlo, ale ruské hry i nadále bývají zkrátka divné, mnohdy překomplikované, upřednostňující zvláštní mechanismy a samozřejmě také zabugované.

Proto jsme na X-Blades během jejího vývoje hleděli s jistým podezřením. Ne snad, že by tato hra od ruského týmu Gaijin Interactive nevypadal zajímavě, ale už dříve jsme tu měli snad stovky takových pokusů a jen minimum z nich se chytilo. Na druhou stranu, X-Blades je tak roztodivným mixem, že by nemuselo být špatné.

No posuďte sami. Jde vám absolutní a ničím nemírněná rubačka ve stylu Painkillera či Serious Sama, akorát s větší porcí kontaktního boje, s uměleckým anime ztvárněním v japonském duchu? Nám zrovna moc ne.

Obzvlášť když je v hlavní roli spoře oděná kráska, která na sobě má akorát moderní tanga kalhotky a dva velké copy. Ještě, že se netváří jako nevinná holčička, ale srší peprným sarkasmem. Ale i tak jde o záležitost, která si může klást jen minimální nároky na hráčovo pohlcení a personifikaci s hlavním charakterem. Inu, na to je tahle hra příliš divná.

Anglická modelka Jodie Dart pózuje v oblečku hlavní hrdinky

 

Hlavní hrdinka Ayumi se navíc zřejmě inspirovala Larou Croft a jedná se tak o lovkyni všech možných pokladů. Ovšem jejím cílem není záchrana světa, nýbrž získání výhod jen pro sebe. A na to také slečna na začátku dojede. Ukrojí si totiž příliš tučné sousto, když se pokusí ukrást artefakt tajemné moci.

Ten ovšem na smrtelníky působí čarodějně a Ayumi se proletí do jakési paralelní dimenze, jen co se ho dotkne. Věru zajímavý příběh. Pokud ještě v rámci tutoriálu hrdinka sršela celkem slušným vtipem, jakmile se hra rozjede, jakoby pozbyla na lehkosti a už se soustředí jen na prosté rubání.

Je to škoda, protože nadsázka by X-Blades ani omylem neškodila. Ba naopak, bez určitého povznesení se nad primitivnost herních mechanismů se totiž tento titul nedá ani hrát. Ne, že by byl vyloženě špatný, on je jen tupý. A proto je třeba vypnout vlastní mozek, když už se hra stará jen o tu fyzickou katarzi.

Ovládání se poměrně úspěšně naučíte v tutoriálu, ovšem musíme říct, že už ten nás místy frustroval. Mohla za to především nepřesnost ovládání, která způsobuje, že se s některými nepřáteli budete potýkat mnohem déle, než byste si přáli a pravděpodobně než si autoři představovali.

A jak hra vůbec funguje? V zásadě se dá říct, že jde jen o sérii poslepovaných areálů, které nejsou příliš rozlehlé, ba spíše naopak trpí nedostatkem prostoru. Ty však nejsou spojené do několika úrovní nejrůznějšími koridory. Ne. Každý level je v zásadě jednou prostou arénou, ve které musíte přežít hordy valících se nepřátel. V podstatě tu není ani nějaký cíl, kolik jich máte vykosit, ani časomíra. Prostě jen mydlíte a modlíte se, aby už to skončilo.

Dovedli bychom si tedy představit mnohem záživnější způsoby prezentace. Autoři opustili jakékoliv snahy o pospolitou hru. V krabici tak dostanete jen na sebe navazující arény. Pokud vám už Painkiller připadal příliš prostý, pak vězte, že tady se budete cítit nepatřičně.

Nepřátelé se na hrdinku obvykle valí ve zvladatelných vlnách. Jen někdy jich je tolik, že se ve frmolu ztrácíte. Ovšem jakmile dobijete jednu skupinku, už se ze země rodí nová. A takhle to v jedné aréně běží klidně mnoho minut, které vám budou připadat hodně dlouhé. Když už není, co by se vám vzepřelo na odpor, vběhnete do portálu, přečtete si podrobnou statistiku – a jedete na novo.

 Wallpapery

   

Pravděpodobně s jinými nepřáteli. Těmi autoři totiž rozhodně nešetřili a herní bestiář, který si můžete otevřít a přečíst si o každé zrůdičce její charakteristiku a nějaký ten tip, jak ji zlikvidovat, se rozrůstá s utěšenou rychlostí. Na druhou stranu, jen naprosté minimum monster si kvůli něčemu zapamatujete. Povětšinou jde o nenápadité kreace čehosi, které akorát tu lépe, tu hůře padají pod určitými útoky.

V základu je Ayumi vybavena dvojicí útoků. Na jedné ruce má šavle, kterými dokáže hbitě kosit na blízko, na druhé ruce potom pistoli, s níž střílí na přibližující či poletující nepřátele. Když se s tímto kombem naučíte zacházet, budete masakrovat protivníky slušnou rychlostí, ale stále ne takovou, jaká by odpovídala jejich množství, případně síle.

Dříve či později tak budete muset vytáhnout speciální schopnosti, které si v průběhu hry můžete pořizovat za takzvané duše. Z jednoduchosti herní mechaniky vyplývá, kde duše seženete: pochopitelně vypadávají ze zabitých nepřátel. Schopností je přitom opravdu široká škála.

Například zemětřesení, kdy hrdinka vyskočí a dopadne na zem tak tvrdě, že řadová monstra okamžitě odpadnou. Nebo fireball, který se bohužel nabíjí příliš dlouho. Či teleport, jenž vám umožní dostat se z největšího frmolu. Za duše se ale dají kupovat nejen nové schopnosti, ale vylepšovat i ty staré. Dodejme ještě, že postupem času se vám zlepšuje schopnost mlácení i střelby, ale se stále se ztěžujícími podmínkami to stejně moc nepoznáte.

Po grafické stránce není X-Blades špatné. Vzhledem k malému rozsahu úrovní si může dovolit vypodobnit je relativně detailně. Jen škoda, že monstra po přiblížení vypadají jako zplácaniny bez nápadů. Je jich tu ale tolik najednou, že si jejich detailů stejně nebudete příliš všímat.

Zvuky celkem odpovídají charakteru hry i probíhajícím akcím a hudební motivy pasují místy více, místy méně. Chválíme, že hra není zabugovaná a v pohodě běží na průměrných mašinách. Jen to ovládání mohlo být klidně o něco pomalejší, ale přesnější a méně chaotické.

X-Blades bohužel nevyvrací onu divnost ruských her. Jedná se o titul, který je spíše nesourodým mixem japonského anime a naprosto přízemní rubačky, která už ani primitivnější být nemůže. V krátkých dávkách na odreagování to není špatné, ovšem považovat X-Blades za hru, ke které si sednete a necháte se strhnout, by bylo bláhové.