Příběh o Zoufálkovi, malém myšákovi s velkým odvážným srdcem, vznikl podle bestselleru Kate DiCamillo. Česky vyšel předloni, nyní jej Albatros vydává znovu ve dvou verzích: v knize, jejíž výtvarná podoba odkazuje k filmu, a v obrázkovém leporelu s trojrozměrnými prvky.
Šlechetností šetřit
Ale i divák neznalý předlohy může v kině přijmout nezvyklou poetiku pohádky o myších a lidech. Není to prostá groteska pro mrňousy ani omalovánky s "hláškami" pro dospělé, i když zprvu se zdá, že opisuje Ratatouille.
Také tu vystupuje krysák posedlý kuchyňskými vůněmi, na nějž labužníci pořádají hon – jenže s následnou tragédií, která království zahalí do smutku. A okouzlený čtenář rytířských bájí Zoufálek tvoří s krysákem zvláštní pár: oba se vymykají svému rodu, oba touží po světle, ale jeden z nich se mu na čas zpronevěří – z bolesti.
Ač tu má dobro i zlo proměnlivé, složitější obrysy, i děti je z děje vyčtou bez potíží. Vypravěčský komentář tudíž zdržuje, případně plýtvá průpovídkami typu "Osudu se neubráníš".
Též šlechetností by se mělo šetřit a se služkou bažící po korunce, již tajemné pouto pojí s plačtivým žalářníkem, zahrozí bezmála telenovela. Nicméně jinak se hraje inteligentní "pohádkové psychodrama" s pěknými dobrodružnými akcemi a zajímavou výtvarnou stylizací od domáckého myšího města ke krysí říši se strašidelným nádechem orientálního podsvětí.
A když do arény nastoupí "gladiátoři" a fanaticky skandující dav ucítí krev, nabírá Zoufálek pořádnou sílu – nemluvě o tom, že by mohl od hodiny vyučovat práci se světlem.
Zato Pohádky na dobrou noc mohou ve filmařské výuce sloužit pouze coby odstrašující příklad, jak dobrý nápad nejen zabít, ale ještě rozčtvrtit, spálit, rozprášit a vyškrtnout z dějin.
Ten nápad zní: typický sandlerovský hrdina, lidový dobrák bez kariéry, vypráví dětem pohádky, do nichž vkládá vlastní sny. A když do ní děti zapojí svou fantazii, pohádka se naplní i v realitě. Z nekonečného počtu možností však tvůrci využili minimum, tedy pokud nepovažují za vrchol hravosti déšť žvýkaček či rudého koně.
Sandler už svou šablonu na pomezí rodinné a buranské zábavy může předvádět i ze spaní, navíc v Pohádkách na dobrou noc ho herecky nikdo neohrozí. S jedinou výjimkou: morče s vyvalenýma očima zařizuje v kině vzácné vlny smíchu.
Zlí ruší školu
Bohužel morče i pohádka jsou tu v menšině: jádro filmu tvoří výchovná moralita o tom, jak zlí chtějí hodným zrušit školu, aby místo ní postavili další hotel. Proti tomu je Zoufálek vrcholné dílo filozofie.
Filmový glosářHodnotí MF DNES Příběh o Zoufálkovi - 60 % |
