Napadlo vás, že můžete být nominovaný, notabene dvakrát?
Jediné, co jsem zaznamenal, bylo takové lehké zašimrání v břiše, když jsem od produkce dostal lístky do druhé řady. Na outsidera to bylo nějak moc blízko k pódiu. Tak jsem si s tou myšlenkou trochu pohrával a říkal jsem si, že by mě zajímalo, jak se mnou zamává, pokud moje jméno opravdu ten večer zazní. Ale že to bude hned dvakrát a ještě k tomu v souvislosti s Karamazovými, to by mě nenapadlo ani v nejdivočejším snu.
Vás překvapili víc Karamazovi? Vždyť ti zrovna patřili k favoritům, zatímco "Rodiče a děti" vůbec neprorazili.
Což mě taky pěkně šve. Akademici na ně úplně zapomněli, a přitom je to podle mě opravdu dobrý film. Minimálně Pepánek Somr si tu nominaci zasloužil, vždyť to je herec, kterému věříte, ať hraje vidláka nebo prezidenta. Za toho mě to mrzí nejvíc. A Karamazovi mě překvapili, protože v nich je těch vedlejších rolí celá řada. Přišlo mi neuvěřitelné, že vybrali právě mě. V prvním momentě jsem si dokonce myslel, že je to nějaká "vachlerovština", nejapný žert (směje se).
Evidentně nebyl, jste jediný herec se dvěma nominacemi v jedné kategorii. Jaký je to pocit?
(Usmívá se.) Teď nevím, jak kulantně odpovědět. Nechci, aby to znělo nevděčně a moje mužská ješitnost mi říká, že kdybych i jen jednu z těch nominací proměnil, bude mi to velmi lichotit. Ale na druhou stranu musím přiznat, že já jsem z lidí, kteří nemají rádi, když jsou moc vidět, a Lvi přinášejí hodně pozornosti, Takže se toho taky trošku bojím. Dostat cenu znamená vzbudit zájem, a já bych si to radši šolíchal bez zájmu u nás v divadle, tak jako dosud.
Teď jste se možná o ty ceny právě připravil...
To zas ne, propána, pro mě to je čest, fakt. Jen zkrátka nejsem soutěživý typ.
Vždyť jste sportovec. Vaše fotbalová posedlost vám dokonce vynesla nejednu roli!
No právě, já jsem sportovec, ale takový ten jednoduchý, přímý. Dáš gól? Uběhneš stovku pod deset vteřin? Jsi vítěz. Ne? Tak to jsi prohrál. Nesnáším krasobruslení, gymnastiku, všechny ty činnosti, u kterých se kvalita hodnotí jen podle osobního dojmu. Není to fér. Jsem stará škola.
Komu byste jednu ze svých nominací dal, kdybyste mohl?
Michálkovi a filmu O rodičích a dětech. Já mám ten film opravdu rád a navíc myslím, že se povedl. Psal jsem to Vladimírovi (Michálkovi – pozn. aut.), a ten je v klidu, prý si z toho nemám dělat těžkou hlavu, ale mě to doopravdy mrzí. Mísí se ve mně osobní radost z toho, že moje jméno probliklo za ten večer dvakrát, se smutkem, že se zapomnělo na Rodiče. Holt je to celé složitá politika a já zrovna politiku z duše nenávidím. Ve sportu, v kultuře, v životě. I ve filmu.
Ivan Trojan, s nímž hrajete v Karamazových, o své nominaci nevěděl. Budete se teď v divadle hecovat?
Tohle už máme za sebou. Víme o sobě, že jsme každý z jiného divadelního těsta a už jsme se tak nějak sžili, skoro bych řekl, že se nám to překulilo do takového desetiletého manželství. Tušíme, co jeden od druhého můžeme čekat, a jak s tím pracovat, a je to lepší než kdy předtím.
No vidíte. Já mu tu cenu upřímně přeju, byl by z něj takovej hereckej "Goťák".
Tak přesně tím on být nechce.
Ne? To je škoda. Ale on stejně bude. (hlasitě se směje)
Sběratelem cen a la Gott nebudu, brání se TrojanHerec Ivan Trojan z pátečního nominačního večera Českých lvů neviděl ani minutu, přišel totiž rovnou z jeviště. Pikantní přitom bylo, že o své vlastní nominaci vůbec nevěděl: do Lucerny jel gratulovat hlavně kolegovi Davidu Novotnému. |
A kdybyste si vy mohl vybrat jenom jednu z těch dvou cen. Kterou byste chtěl dostat určitě?
No tu za Rodiče, samozřejmě. Byla by to taková třešinka. Ale popravdě, myslím, že mě nebude trápit, ani když nedostanu nic. Já jsem nejšťastnější, když se o člověku mluví, když o něm lidi přemýšlejí, říkají si, jakou odvedl práci. Mě baví víc šuškanda než oficiality. A té už se mi dostává bohatě.
