Po pátečních nominacích na České lvy v hlavních kategoriích se největší novinářská bitva strhla u filmové a zároveň skutečné rodiny, kterou spojil film Děti noci, který bodoval již loni na karlovarském festivalu. Lenka Termerová si v něm zahrála matku Marthy Issové. Portál iDNES.cz se ptal na rodinné rituály, které budou vyhlašování předcházet.
Termerová: Chtěla bych být s Marthou za něžného komika
Budete na předávání nervóznější za sebe nebo za Marthu?
Asi už jsem stará na to, abych takovéhle věci nějak hodně prožívala. Samozřejmě je to velmi příjemné a kdybych vyhrála, tak budu šťastná jako blecha. Ale nejspíš jsem přeci jen víc matkou, takže nervy mi budou pracovat hlavně za dceru.
Těší vás vůbec, že jste se do nominací dostaly obě dvě?
No samozřejmě. I když to, že jsme uspěly obě, bereme spíš jako takovou třešinku na dortu, hlavně máme radost, že akademie nezapomněla na film samotný.
Užily jste si společné natáčení?
Užily. I když někdy to nebylo úplně snadné. My už se s Marthou známe tak dobře, že o sobě víme, kdy hrajeme a kdy ne, a o to to bylo náročnější. Ale taky krásnější, ještě bych to někdy chtěla zažít.
Neplánujete tedy něco dalšího?
Moc by nás lákalo divadlo. Mě kdysi dávno na DAMU vzali jako takzvaného něžného komika, ale nikdy se mi nepodařilo něco takového hrát, takže to je asi můj jediný herecký sen. A bylo by fajn splnit si ho s Marthou.
Máte nějaký rituál, když vás čeká důležitý den jako třeba předávání Lvů?
Máme, už léta letoucí. Ale samozřejmě vám ho neprozradím, to už by to pak nemuselo fungovat.
Martha Issová: Ještě že máme ty maminky
Budete na předávání nervózní vzájemně jedna za druhou nebo, víc za sebe?
Pokud se to takhle sejde, jinými slovy pokud se ocitneme v situaci, kdy hrozí, že budeme obě nervózní, tak jsem asi nervóznější za sebe. Ale je pravda, že když má máma premiéru, prožívám to za ní. Takže těžko říct.
Maminka prý už asi nemá věk na to, aby se nervovala za sebe.
Tak to já jsem holt zase asi ještě mladá na to, abych se nervovala za jiné. Já se na tu svoji nervozitu těším (směje se).
Prý máte sen zahrát si společně divadlo. Pustíte se do toho?
Ten sen máme, a je to veliký sen, ale bojím se, že kdyby to bylo na mě, nikdy bychom si ho nesplnily. Já jsem totiž hrozně nepraktický člověk. Takové to zařídit, obstarat, domluvit, to já vůbec neumím, respektive jsem na to moc líná. Když už mi dá někdo úkol, je to jiné – to se do něj zakousnu a lenost jde stranou. Ale abych se dokopala k tomu, že bych něco organizovala... Nejspíš to bude na mámě, ostatně jako všechno. Ještě že ty maminky máme.
Také údajně máte nějaký rituál, kterým si dodáváte sílu, když vás čeká něco důležitého. Prozradíte ho?
No nevím, jestli je to rituál, my se prostě obyčejně obejmeme, dáme si pusu a popřejeme si hodně štěstí. To je nejlepší.
Měla jste období, kdy jste se maminku styděla objímat?
Tak tohle je zrovna věc, která mi nikdy nevadila. Naopak, jsem typ člověka, který potřebuje hodně fyzického kontaktu. My měly jiné speciality...
Našly by se nějaké v Dětech noci?
Taky, samozřejmě. Film je film, ale musím říct, že my jsme si ho s mámou prožily i jako matka s dcerou. Krásně.
