Daniel Hůlka se vrací s muzikálovým Draculou už 5. února. Monika Absolonová v inscenaci Josefa Bednárika ztvrání Lorraine.

Daniel Hůlka se vrací s muzikálovým Draculou už 5. února. Monika Absolonová v inscenaci Josefa Bednárika ztvrání Lorraine. | foto: Marek Navrátil

Pořád jsem Draculovo dítě a Dracula mé, tvrdí Daniel Hůlka

  • 2
Před čtrnácti lety se Daniel Hůlka stal poprvé Draculou. Nyní se v této roli objeví opět a evidentně se na návrat těší. Premiéra nového nastudování slavného muzikálu bude 5. února v pražském Divadle Hybernia.

Daniel Hůlka Ta role před čtrnácti lety tehdy operního pěvce Daniela Hůlku proslavila prakticky přes noc. Současně však démonickým krvesajem Draculou z muzikálu Karla Svobody zůstal navždy. Kdysi to měl Draculovi za zlé, dnes říká, že z něj mluvila pýcha. K Draculovi se vrací nadšeně, navíc pro něj obnovená premiéra dosud nejnavštěvovanějšího českého původního muzikálu bude současně celkovým návratem do světa showbyznysu.

Co vás tehdy, pěvce z opery, přimělo jít na konkurz na Draculu?
Dostal jsem pozvánku na konkurz několikrát, ale nikdy jsem nešel. Měl jsem operní angažmá, začínal jsem hostovat v Národním divadle a na muzikálový svět jsem se díval z odstupu. Pak ale přišel Lubo Fric, můj dlouholetý kamarád, který dělal u Draculy asistenta režiséru Bednárikovi. Přemlouval mě, že pořád nikoho nemají a že Bednárik mě chce vidět. To mi už bylo hloupé odmítnout, navíc s Bednárikem jsem toužil pracovat, protože jsem znal jeho operní inscenace. Tak jsem si vzal noty a šel tam zazpívat s tím, že mi poděkují a půjdu zase domů. Dozpíval jsem a Bednárik se nadechl: Tak my vám děkujeme a já si říkal: Jasně, teď přijde klasické odmítnutí slovy: My se vám ozveme. Jenže Beďo pokračoval: A chtěli bychom vám nabídnout hlavní roli.

Uměl jste si jako operní zpěvák představit, do čeho jdete?
Moc ne. Dracula mě katapultoval nahoru, ale pro mě bylo nejdůležitější, že práce s Beděm mi posloužila jako herecký rychlokurz. Všechno, co na jevišti umím, mě naučil on.

Nevyčítali vám tvůrci muzikálu operní manýry?
Ani moc ne, protože Karel Svoboda si od začátku představoval pro Draculu školený hlas. Když jsem začal zkoušet, byl jsem určitě trochu přepjatý, ale postupně jsem ve výrazu civilněl. Teď, při zkouškách na nového Draculu, ubírám ještě víc. Hybernia je podstatně menší prostor než někdejší Palác kultury a větší důraz se klade na herectví. Myslím, že s panem profesorem Klezlou jsme nyní zbytky mých operních manýr vymýtili úplně.

Hůlkův kostým v Draculovi stál 50 tisíc

Daniel Hůlka Před čtrnácti lety, kdy uvedlo Draculu Kongresové centrum, Daniela Hůlku do krále upírů pomohl převtělit Theodor Pištěk, tentokrát jeho roli podtrhnou kostýmy Romana Šolce. A nejsou nijak levné. Jeden z nich, kožené brnění, přišel téměř na padesát tisíc korun.

Chybí vám něco z původního Draculy?
Jirka Korn. Samozřejmě taky Lucka Bílá a všichni, kteří v první inscenaci byli a v té současné nehrají. S Jirkou jsme seděli pět let v šatně, on byl můj velký vzor. Obdivoval jsem jeho absolutní profesionalitu. Beďo mě učil dělat divadlo, Jirka zase profesi.

Stýská se vám po starém Draculovi?
Sentimentální vzpomínky mám. Ale současně mám z nové verze moc dobrý pocit, protože je to skutečné divadlo. Tehdy v Pakulu lidé vnímali nejvíc mohutnou scénu, protože v posledních řadách ani nemohli vidět jemnější detaily, o mimice herců nemluvě. V novém představení všechno hraje. Všechno je vidět.

Daniel Hůlka a Monika Absolonová Jiří Langmajer a Daniel Hůlka

Jeden výrazný rozdíl je – není Karel Svoboda.
Když jste se ptala na to, kdo mi chybí, tak samozřejmě Karel Svoboda a Zdeněk Borovec, který byl geniální textař a opravdu moudrý pán. Když zpívám Draculův monolog, nemohu na Karla nemyslet, protože ta píseň, to je Karlův život. Vzpomínky jsou silné, na první zkoušce jsme se oba s Beděm rozbrečeli.

Chodil tehdy Svoboda na zkoušky?
Ano, velmi pečlivě. Práce s ním byla někdy těžká, protože Karel byl nesmírně impulzivní člověk, ale výsledky byly vždycky radostné, takže to stálo za to.

Byli jste přátelé, nebo šlo o ryze pracovní vztah?
Byli jsme přátelé. V jednu dobu jsme se pak rozešli, protože já jsem chtěl jako muzikant dělat trochu něco jiného a Karel šel též jiným směrem. Pak jsme se k sobě zase vrátili. Ostatně byl to Karel, kdo mi napsal moji nejúspěšnější desku.

Viděl jste Draculu v zahraničí?
Na videu jsem viděl nahrávku ze Soulu. Náhodou jsem zahlédl plakát na Draculu ve Švýcarsku, v Basileji. Tak jsem si koupil lístek a šel se podívat. Bylo to vynikající, tak jsem šel na konci poblahopřát hercům do zákulisí. A oni byli úplně perplex, protože podle našeho pražského představení se své role učili.

Proč jste se vlastně k Draculovi vrátil?
Volal mi Tomáš Trapl, že se to bude znovu zkoušet a zda bych se nechtěl vrátit. A já jsem si uvědomil, že se zase chci setkat s těmi lidmi, kteří se na Draculovi podíleli. Hrál jsem toho v životě hodně, ale tohle je nejkrásnější role, jakou jsem kdy dělal. Hrozně jsem si ji užíval a rozhodl jsem se, že to chci zažít znova.

Daniel Hůlka a Šárka Vaňková

Hrál jste toho opravdu dost, například v muzikálech Jekyll a Hyde, Excalibur, Obraz Doriana Graye, dokonce i činohru. Jenže všichni si pamatují jen Draculu. Nebyla ta role v tomto smyslu také prokletím?
Ne, ne. Kdysi jsem říkal, že já jsem Draculovo dítě a Dracula je moje dítě. To pořád platí. Byla samozřejmě doba, kdy jsem měl pocit, že mě Dracula svazuje, ale dneska si uvědomuju, že to byla ode mě pýcha a neskromnost. Té roli vděčím za to, že jsem dostal všechny další nabídky. Teď se mi vrací až melancholické vzpomínky a fakt, že jsem spojován s Draculou, je příjemný.

Ostřílený Dracula Hůlka radí kolegům

Proč se podle vás úspěch Draculy s žádným jiným muzikálem, v němž jste hrál, neopakoval?
Mockrát jsem nad tímhle přemýšlel. Určitě to bylo také tím, že Dracula byl první velký muzikál tohoto rázu. A byla to nesmírně emotivní inscenace, veliké drama a lidský příběh, který dokázal dojmout.

Nově prý Dracula jezdí v trabantu.
Dracula přímo ne, ale jeviště brázdí skutečný trabant. V druhé půlce nejsou tentokrát motorkáři, ale před divákem by se měla rozprostřít apokalyptická vize světa, v němž nezůstalo prakticky nic, žije se v troskách a odpadcích. Někdejší motorkáři jsou jacísi sprejeři, podivné existence. O to víc vyniká postava Adriany, respektive Sandry, kterou zajímají takové "zapomenuté" hodnoty jako láska a romantika. Na úvod Beďo vsunul hiphopovou hudbu, kterou Sandra vypne a pustí "retro". Až pak se rozezní Karlova muzika. Myslím, že to je chytré řešení, jak se vypořádat s tím, že scénář předepisuje moderní hudbu a ta Karlova, napsaná v polovině 90. let, už tak pochopitelně nepůsobí.

Kostýmová zkouška muzikálu Dracula

Draculovi jste leccos obětoval. Nebojíte se, že se tehdejší úspěch nebude opakovat? Přece jen doba se změnila.
Nebojím. Divadlo je v tomhle nevyzpytatelné, nikdy dopředu nepoznáte, jestli to bude trhák, nebo propadák. Ale při zkoušení takhle nesmíte přemýšlet. Vždycky do toho musíte jít s tím, že to bude bomba. Navíc nejlepší signál pro mě je, že vstupenky se kupují. Do podzimu je skoro vyprodáno.

Měl jste více než roční pauzu. Co jste během ní vlastně dělal?
Obchodoval jsem.

Kostýmová zkouška muzikálu Dracula Co to přesně znamená?
Obchodoval jsem s realitami a hrál na burze. Věnoval jsem se vydělávání peněz. Zrestituoval jsem nějaký majetek a díky tomu jsem mohl začít s obchodováním. Patrně jsem celoživotní klikař, protože všechno vyšlo a prakticky už bych do smrti pracovat nemusel.

A proč tedy pracujete?
Já nechtěl od divadla odejít. Tělo si však řeklo samo. V mé poslední sezoně, ve které jsem hrál, jsem účinkoval v sedmi divadlech v devíti inscenacích. Přetáhnul jsem se. Rok a půl jsem vysadil. Když už se mi začalo po divadle stýskat, sešlo se to šťastně s obnovenou premiérou Draculy.

Vysvětlete mi, čím má divadlo tak silnou přitažlivost, že se raději nevěnujete užívání těch vydělaných peněz.
To se vysvětlit nedá, zejména když nemáte tu samou zkušenost. Nikdo, kdo se věnuje divadlu, to nedělá jen proto, aby mu chodily měsíčně peníze na účet. Zní to jako klišé, ale divadlo opravdu nejde dělat bez toho, aniž byste tu práci měla ráda. A časem se hodlám věnovat i tomu "užívání", už léta plánuju cestu kolem světa.

Dan Hůlka v muzikálu BídníciDan Hůlka v muzikálu Bídníci

Kdyby nepřišla nabídka na Draculu, stejně byste se k divadlu vrátil? Třeba ke klasické opeře?
K divadlu určitě, ale k opeře asi ne. V této oblasti jsem si splnil snad všechny sny, například jsem zpíval v Národním divadle Přemysla v Libuši po boku Evy Urbanové. Momentálně mě víc přitahuje moderní divadlo, jak muzikál, tak činohra. Hned po premiéře Draculy začínám zkoušet v Ypsilonce roli Mefista ve Faustovi a Markétce. Režíruje to Jan Schmid a Fausta hraje Martin Dejdar.

Jak na vás přišla zrovna Ypsilonka?
Řekl bych, že to napadlo Martina Dejdara, navíc v Ypsilonce se hodně zpívá, tak asi proto. Jsem hrozně šťastný, že mi to nabídli, protože Ypsilonka a Divadlo Na zábradlí, kde mi dal v Shakespearovi roli režisér Jiří Pokorný, to byly moje divadelní modly, kam jsem chodil během gymnaziálních let.

Kariéra Daniely Hůlky

Dan Hůlka v muzikálu ExcaliburNarodil se 1. června 1968 v Praze. Vystudoval zpěv na pražské konzervatoři, první zkušenosti získal v teplické opeře, hostoval také v plzeňském Divadle J. K. Tyla a libereckém Divadle F. X. Šaldy. V roce 1995, během angažmá v Severočeském divadle opery a baletu v Ústí nad Labem, zkusil konkurz na muzikál Dracula a 13. října téhož roku zpívá premiéru – jako záskok za Daniela Landu, s nímž alternoval. Z Hůlky se "přes noc" stala česká muzikálová hvězda, postupně účinkoval v muzikálech Monte Cristo, Bídníci, Excalibur, Jekyll a Hyde a Obraz Doriana Graye. V Divadle Na zábradlí vytvořil činoherní roli Hektora v Shakespearově Troilu a Kressidě, v sezoně 2006–2007 byl členem opery Národního divadla. Natočil čtyři sólová alba i klasiku (například Dvořákovu Stabat mater).

Jaký je vlastně rozdíl mezi operním a muzikálovým světem? Nedíval se ten operní na vás někdy skrz prsty?
Rozdíl je obrovský, jde o úplně jiný způsob práce. Ale operáci jsou taky komedianti, neprožívají se tak. Trochu jsem se návratu do opery bál, aby mi to někdo nedal sežrat. Přivítali mě však velmi vlídně. Stejně tak v Divadle Na zábradlí. Poprvé jsem měl na jevišti mluvit bez jakékoli hudby a měl jsem strach, jak to dopadne. Všichni na mě byli příjemní a nezištně mi pomáhali. A víte, co jsem si užíval nejvíc? Že řeknete repliku a publikum vybuchne smíchy.

Měl jste vůbec jinde role nedémomických či jinak osudových mužů?
V muzikálu ne, ale v opeře běžně. Třeba Mozartova Figara nebo Kalinu v Tajemství Bedřicha Smetany.

Jste zase připravený na muzikálový zápřah?
Zdaleka nebude takový jako před lety. To jsem Draculu hrál prakticky sám, devět představení týdně. Teď to hrajeme tři a počet představení týdně je jen pět. Alternace máme s Pepou Vojtkem a Mariánem Vojtkem spravedlivě rozdělené na třetiny, takže to se s tehdejší námahou vůbec nedá srovnat.