Před deseti lety přišlo na svět zjevení jménem Americká krása. Vyhrálo pět Oscarů a přes noc proslavilo jméno Sam Mendes. Týž režisér teď sbírá oscarová proroctví znovu: s Nouzovým východem, jenž by se klidně mohl jmenovat Americká krása před půlstoletím. Sice v retrostylu 50. let, ale opět zkoumá krizi manželství z předměstí, bláhový sen vedoucí až k osudové pointě. A opakuje se i zázračný účinek Mendesova vyprávění, slabší jen o vlásek.
Sen o Paříži
Nouzový východ vznikl podle knihy Richarda Yatese, scenáristy Mostu u Remagenu, která k premiéře filmu vychází v češtině. Už v předloze je zaklet hlavní rozdíl: ve srovnání s Americkou krásou má Nouzový východ o něco méně humoru i obraznosti. Ale pořád je to film výjimečně silný a herecky strhující.
TRAILER K FILMU NOUZOVÝ VÝCHOD
Leonardo DiCaprio a Kate Winsletová se třináct let po setkání před kamerami Titaniku naprosto proměnili. To už nejsou romantické tvářičky pro plakáty efektní katastrofy, nýbrž dospělí lidé zasažení jizvami, skepsí, hořkostí – a zralost postav sedne oběma hercům jako ulitá.
Ona, kdysi špatná herečka, se nudí u naleštěné plotny. On, kdysi rebel, se otravuje jako úředník. Ona chce raději mlčet, on chce naopak mluvit; tak vypukne první hádka, malichernost vybuchující v parádní bouřku bez vláhy, která by pročistila vzduch.
Přitom ti dva vedou válku i za sebe, nejen proti sobě. Ona se hodlá obětovat za jeho dávný sen, on se té oběti vyhýbá, protože se bojí vlastního selhání. Oba chtějí být jiní, nekonvenční , ale pochybují, jestli na to vůbec mají.
RozporOna se hodlá obětovat za jeho dávný sen, on se té oběti vyhýbá, protože se bojí vlastního selhání. |
A jejich plán, radikální řez jménem Paříž, jen symbolizuje paniku, s níž se brání zestárnout, zařadit, „zfotrovatět“, přijmout stereotyp sousedských radovánek v úhledných zahrádkách. Je to rebelie dojemná i dětinská, neboť svým okolím pohrdají více ze zásady než ze znalosti životů, které se odehrávají za nažehlenými záclonkami přes ulici.
Nouzový východ vyvolává i jiné asociace než Americkou krásu. Trapné scény před návštěvami připomenou klasiku Kdo se bojí Virginie Woolfové?, okamžiky společných zábav Ledovou bouři, kdy padají rituály, přetvářky i zábrany. A tak jako Americká krása, ani Nouzový východ – v originále nese název ulice Revolutionary Road – není omezen místopisem děje, protože zimničně horečnaté drama vztahů má univerzální platnost kdekoli na světě.
Raději bez dětí
Nemenší radost, ba požitek znamená sledovat, jak účinně dovede Mendes prodat příběh navenek neefektní, v podstatě komorní. Řady stejných mužů se stejnými klobouky, novinami a aktovkami míří do práce: už z toho padá smutek, což platí i o usměvavé uniformitě vzorných hospodyněk.
Hrdinova nevěra s naivně světáckou písařkou je jen pokusem zvadlého svůdce zvednout si sebevědomí milosrdným sebeklamem: Ještě můžu, kdybych chtěl. Vyzývavý tanec jeho ženy se sousedem pak v sobě nese předzvěst obav z věcí příštích.
Rytmem vyprávění odpovídá děj vláčnější, pomalejší éře lišící se od uspěchanějších let Americké krásy. Přesto nenudí, naopak baví třeba ve chvílích, kdy se dvojice živící svůj pařížský sen celá rozsvítí a vychutnává si užaslé reakce zkoprnělých sousedů na tu „výstřednost“.
Ale zároveň do smíchu prosakuje tichá melancholie vědomí, že na vzdušné zámky je pozdě a tohle nemůže vyjít. Hodně drsný vtip reprezentuje občasný návštěvník – „blázen“ coby měřič normálnosti, jehož vzpoura skončila elektrošoky na psychiatrii.
Dost mechanicky tvůrci z rodinného dramatu vytěsňují děti – jen mezi řečí občas zmíní, že jsou právě u kamarádů. Možná aby se uchránili výtek, že na malé herce naložili tíživé dusno, neboť i zdánlivé banality kolem těhotenství rozehrávají naplno: surově, vypjatě a do poslední chvíle napínavě. K nejsilnějším okamžikům partnerské války patří pochodující nervy nad zničujícími pokusy vše takzvaně „řešit“, probírat, přetřásat.
TRAILER K FILMU AMERICKÁ KRÁSA
Za větu „Pojďme si promluvit“ by se snad mohlo zabíjet beztrestně, stojí v očích Winsletové. A v DiCapriově pohledu ranní nejistoty po zlé noci je tolik plaché naděje, až diváky sevře strach. Protože Nouzový východ je vede po neodvratné cestě, na níž je idyla jen zoufalým přáním a na drtivém zlomu nemůže ani něžný dovětek nic
změnit.
