Vyšlechtěn za účelem tvrdé práce
Australský honácký pes (ve své domovině Australien Cattle Dog) vznikl křížením různých plemen psů, kteří se do Austrálie dostávali především s anglickými přistěhovalci. Dovezení psi totiž práci v drsných australských podmínkách nezvládali. Farmáři potřebovali co nejhouževnatějšího psa, který si ale zachová výborné vlastnosti již existujících plemen, a neváhali si ho vyšlechtit.
Proto mezi jeho předky mimo jiné patří odolný a silný domorodý pes dingo, pracovitá a lehce ovladatelná border kolie, milující člověka, odvážný a robustní bulteriér a vytrvalý dalmatin. Výsledkem je všestranný a nebojácný pes, nazývaný také "patař" (heeler) podle stylu svojí práce s dobytkem a koňmi – neposlušné kusy podle potřeby diriguje jemným kousáním do pat.
Výchova se nemá podceňovat
Malí "australáčci" se rodí bílí, pouze s malými tmavými skvrnami na hlavě a ocase. Teprve po čtyřech až pěti týdnech se jejich srst probarví do modré nebo červené barvy. V té době vypadají jako malí, hodní, neohrabaní medvídci.
Nenechte se ale mýlit, od samého začátku si jejich budoucí majitel musí uvědomit, že jsou velmi inteligentní a sebevědomí. Jejich výchova není jednoduchá a ne každý ji úplně ideálně zvládne.
Australský honácký pes je samostatný, skromný, vytrvalý, houževnatý a zároveň lehce ovladatelný – tento popis jeho povahy najdete všude.
Pokud má ale toto všechno platit, musíte se mu nejdříve maximálně věnovat. V raném mládí nesmíte podcenit jeho socializaci – co nejdříve by se měl seznámit jak s dětmi, tak s dalšími psy i jinými zvířaty, aby později nebyl nesnášenlivý. V pubertě zase potřebuje dát jasně najevo, kde je jeho místo. Když se vám tohle podaří, bude z něj vyrovnaný a příjemný společník.
Pracovní pes k rodině
Kdo zná nějakého australského honáckého psa osobně, nemůže jím nebýt fascinován. Protože byl "udělán" doslova na míru lidmi pro lidi, má ke svému pánovi neuvěřitelnou vazbu.
Znalci australských poměrů vám potvrdí, že tito pracanti a nenahraditelní společníci místních farmářů na svého pána vydrží čekat i hodiny – například na korbě auta, když si pán potřebuje něco vyřídit.
"Australákovi" to nevadí – je šťastný, když může svého pána provázet na všechna možná i nemožná místa a stále všemi smysly sleduje, jaká má přání. Současně chce být přesvědčován o tom, že jej jeho pán nepřestal milovat, a on sám je ochoten o své lásce podávat nepřetržité důkazy.
To všechno platí i pro celou pánovu rodinu, proto nemá potřebu se od ní vzdalovat a nemá ani ve zvyku honit zvěř. Je trpělivý i při hře s dětmi, pouze byste přitom raději měli mít pod kontrolou jeho drsnější projevy náklonnosti či lásky.
Pokud byste o pořízení australského honáckého psa začali uvažovat, berte v potaz, že je to pes milující pohyb a volnost. Proto se absolutně nehodí pro klecový chov. Už si i u nás někteří chovatelé vyzkoušeli, jak moc se takto chované zvíře povahově změní. Většinou je pak nepřirozeně plaché, nebo dokonce agresivní.
Živě "na českém dvorku"
"Když k nám zhruba před patnácti lety manželé Petrusovi přivezli první "australáky", hned jsem je chtěl," řekl nám chovatel Jan Pokorný, zatímco jsme pro vás natáčeli jeho psy spolu s nesourodým stádem kopytníků.
"Jenže kamarád veterinář mě hned zchladil, že si je nemám pořizovat, že je to jenom ´hloupá divočina´. Jak se mýlil! Po pár letech jsem stejně neodolal a na "australáky" dnes nedám dopustit."
Pozorovat australského honáckého psa při práci je skutečně zážitek, na jaký se nezapomíná. Stačí jim jediný pohled na pána a beze slov vycítí, co se po nich chce. Nemají ani potřebu zbytečně štěkat, prostě "nežvaní" a pracují. A z každého jejich pohybu je znát, jak je to strašně baví.
Exteriér "australáka"
|
Pečlivým šlechtěním získal australský honácký pes širokou klínovitou hlavu se silnými čelistmi, a dokáže tedy bolestivým chňapnutím popohnat či potrestat neposlušné zvíře. Postavené uši dobře zachytávají povely a méně trpí nemocemi. Zavalitý statný trup chrání velké a silné srdce a plíce, kratší nohy s objemnými svaly a pevnými kostmi mohou psa nést mnoho hodin na velké vzdálenosti. I delší, dolů nesený ocas má svůj význam - působí jako kormidlo při rychlých obratech za dobytkem.
