Pro veřejnost je výstava otevřená každou středu. „Expozice je pojata jako ilustrace jednotlivých období v historii Země,“ vysvětluje ředitel Ústavu geologie a paleontologie Přírodovědecké fakulty UK Petr Kraft.
Jednotlivé vitríny nabízejí celkový pohled do určitého období, ze kterého by si návštěvníci měli odnést ucelenou představu o tom, jaké rostliny v určitém období rostly a jaká zvířata na různých místech světa žila. Exponáty pocházejí z našeho území, ale i z Ameriky, Německa, Číny či Austrálie. Ve vitrínách jsou ve většině případů originální nálezy, v menší míře pak i odlitky.
Ryba Gyrodus hexagonus s knoflíkovitými zuby na drcení schránek bezobratlých.
„Ve většině podobných muzeí jsou obrovské sály s velkým množstvím zkamenělin, kde se jen těžko zorientujete. U nás se podíváte do jedné vitríny, v níž si prohlédnete nálezy z jedno období, a tak si o této době uděláte dobrý obrázek,“ vysvětluje Kraft.
Sbírka je určena odborníkům a vysokoškolským studentům. Je ale vytvořena tak, aby byla srozumitelná i studentům středních škol a zájemcům z řad veřejnosti. Exponáty jsou proto pro názornost doplněny moderními rekonstrukcemi i 3D modely.
Originální kostra ryboještěra rodu Stenopterygius dlouhá 2,5 metru.
V suterénu Přírodovědecké fakulty určitě nepřehlédnete kostru dravého dinosaura – jedinou, kterou si v České republice můžete prohlédnout.
Osmimetrový Carnotaurus sastrei z Patagonie byl jedním z posledních masožravých dinosaurů. Žil před sedmdesáti miliony let.
„Jedná se o jeden z posledních druhů dinosaura před jejich vyhynutím, které začalo před 80 miliony let. Odlitek vyrobila specializovaná firma. Kompletní kostra dinosaura se většinou nenachází. Jak dinosaurus vypadal, se většinou zjišťuje tak, že se kostra skládá dohromady z různých nálezů, nebo i z druhů, které mu byly hodně blízké,“ vysvětluje paleontolog Martin Mazuch.
Jak se hledají kostry dinosaurů Jedním z významných nalezišť koster dinosaurů je například Mongolsko. „V Mongolsku existují takzvané dinosauří lokality. Povedlo se nám tam najít asi pět kompletních koster, ale tyto oblasti jsou přísně chráněné a je komplikované odtamtud kostry odvézt,“ říká paleontolog Martin Košťák. A jak paleontologové kostry dinosaurů hledají? „Chce to se tak dva až tři dny pohybovat ve vytipovaném terénu, kde by se kostry mohly nacházet, což znamená, že se hledají sedimenty stejného stáří, v němž dinosauři žili,“ vysvětluje Košťák. Pak je nutné vědět, kde přesně kostry hledat. V Mongolsku se kostry nacházejí ve výplních říčních koryt. „Mongolsko je oblast, která byla celkem suchá, ale sem tam přišly přívalové deště, z koryta řeky se vylila voda a spláchla všechno, co leželo na poušti, tedy i to, co tam žilo. Někteří dinosauři se tedy utopili a zůstali v korytu řeky,“ dodává Košťák.
Trilobit Nobilasaphus repulsus z výkopu na Václavském náměstí.
Kromě kostry dinosaura a oblíbených trilobitů si návštěvníci mají možnost prohlédnout i zachovalé kostry ryboještěrů, žab či ryb a také různé druhy pravěkých rostlin.
„V některých nálezech máme dokonce zachované trávicí trubice i s tím, co ryby žraly. Z toho se pak dá rekonstruovat, čím se tehdy živily a jak vypadaly potravní řetězce,“ vysvětluje Košťák.
„Kutnohorský“ dinosaurus z čeledi iguanodontidů na pobřeží mělkého křídového moře na našem území.
Výstavu zkamenělin dokreslují originály malíře Zdeňka Buriana. K vidění je tu i série obrazů od Petra Modlitby, které přesně rekonstruují, jak to na našem území před miliony let vypadalo a jaká zvířata se například na Kutnohorsku či v severozápadních Čechách pohybovala.
Ukázka unikátního zachování žáby Palaeobatrachus diluvianus v diatomitech (hornina tvořená drobnými schránkami rozsivek) a rekonstrukce od Jaroslava Bažanta.
Výstava by se měla postupem času měnit. Sbírky Ústavu geologie a paleontologie, které vznikly v 19. století, jsou totiž mnohem větší. Řadu let se o ně však nikdo nestaral, a proto se musí postupně projít a zaevidovat.
Zkamenělé exkrementy křídových žraloků z Úpohlav u Lovosic.
„To, co tady vidíte, je jakási startovací expozice. Máme v plánu postupně procházet nezaevidované sběry a pak tuto expozici začneme obměňovat a vylepšovat,“ doplnil Kraft.
Hlodavec rodu Bransatoglis z laminovaných sladkovodních vápenců v okolí Valče.
Chlupáčovo muzeum historie země Chlupáčovo muzeum historie Země je součástí Ústavu geologie a paleontologie Přírodovědecké fakulty UK v Praze. Muzeum dostalo jméno po předním českém geologovi a paleontologovi prof. Ivo Chlupáčovi, který na přírodovědecké fakultě učil a sbírky se snažil popsat a roztřídit. Výstava mapuje období od vzniku Země do poslední doby ledové. OTVÍRACÍ DOBA PRO VEŘEJNOST: každou středu kromě svátků a prázdnin ADRESA: Ústav geologie a paleontologie, Albertov 6, Praha 2 KONTAKT: ugp@natur.cuni.cz WEBOVÉ STRÁNKY: www.natur.cuni.cz Historie sbírek Prostory muzea byly rekonstruovány v průběhu let 2006-2008. V roce 2008 byly nastěhovány sbírky a na podzim dokončena expoziční část. Muzeum vzniklo v prostorách, kde byly uloženy sbírky Ústavu geologie a paleontologie. Založení sbírek se datuje do konce 19. století. Během 2. světové války utrpěly zavřením vysokých škol a využitím budovy k jiným účelům. Přesto se zachovaly a po válce se dokonce významně rozrostly. Tehdy však začaly nešetrné zásahy do sbírkových fondů a řada vzácných exemplářů byla nenávratně ztracena. Časem také přestalo být obsazováno místo kurátora a o sbírky se vlastně nikdo nestaral. Od 60. let sbírky chátraly a nikdo je neevidoval. „Kdybyste sem přišli před čtyřmi lety, tak byste tady uviděli takový polosklad, sbírky byly ve strašném stavu,“ řekl Kraft. Zdroj: www.natur.cuni.cz
