Pán Prstenů je rozhodně grandiózní značka. Obzvlášť poté, co s ní dokázal Peter Jackson. Filmová trilogie jakoby zaprášenému Tolkienovu dílu dodala nový lesk. Filmy trhaly návštěvnostní rekordy a dosud patří k těm nejúspěšnějším vůbec.
Pomalu, ale jistě se na ně však přece jen začíná zapomínat. Přicházejí nové blockbustery, nové příběhy a není v moci průměrného jedince mít v hlavě stále zážitky z několik let starých snímků.
Ostatně, ne nadarmo vycházela většina her na motivy Pána Prstenů a obzvlášť jeho filmového zpracování v dobách, kdy licence frčela. Ovšem jejich autorům se bohužel nepodařilo pojmout hloubku univerza a povětšinou šlo o zbytečné rychlokvašky. Rádi vzpomínáme akorát na strategii Lord of the Rings: Battle for Middle Earth a také stále aktuální LOTR Online má co nabídnout. Ale co třeba nějaká pořádná akce?
Ta se dosud, až na pár bezhlavých rubaček, neurodila. Proto jsme s nadějemi sledovali vývoj Lord of the Rings: Conquest od zkušených Pandemic Studios.
Příslib epické multiplayerové akce, navíc vyztužené dvojicí kampaní i pro sólisty a především možnosti zahrát si nejen za ty hodné, ale i za zlé – to se nám hodně zamlouvalo a právem jsme se těšili na jakési finální a povedené završení současných her podle Pána Prstenů. Jaké však bylo naše překvapení, když se téměř nic ze slibů nenaplnilo?
Inu, v něčem autoři slovo dodrželi. LOTR: Conquest tak skutečně je především síťovou střílečkou, která vám umožní bojovat ve známých bitvách, jež jste mohli vidět ve filmech a číst si o nich v knihách. To je vynikající výchozí bod, jenže to provedení…Pokud jste četli některé
z nadšených preview o tomto titulu, budete zákonitě zklamáni. Z epického pojetí je totiž rázem komorní rubačka, v níž si sice v menu můžete navolit slavné bitvy, ale v jejich průběhu je pomalu ani nerozpoznáte.
Jedním z největších neduhů hry jsou totiž příliš malé mapy. Tak malé, že krátce po začátku partie v nich budete o spoluhráče i protihráče zakopávat. Prakticky okamžitě se většina borců slije na jednu hromadu, kde se rubou hlava nehlava.
Jistě, pro větší intenzitu akce je to chvályhodný příspěvek, ale domníváme se, že by tohoto stavu šlo docílit i jinými prostředky. Co takhle velké, vzdušné úrovně, do kterých by se vešlo třeba šedesát hráčů? Aktuální stav je totiž takový, že mapy sestávají z několika koridory 
pospojovaných místností, v nichž se pere maximálně šestnáct hráčů. Ano, na první pohled to vypadá, že jich tu pobíhá mnohem více, ale jak už bylo řečeno – jde pouze o klamný dojem daný až zarážející malostí úrovní.
Ty jsou navíc velmi rozporuplně ohraničeny. Leckdy se totiž podíváte na otevřené pláně, kde by člověk předpokládal přece jen větší volnost než v interiérech. Ale chyba lávky. Opět je tu vyhrazeno jen velmi malé kolbiště, akorát jste navíc upozorněni na perimetr, ve kterém se smíte pohybovat. Zdánlivě sice lze jít i za něj, ovšem hrdina v takovém případě umírá. To tedy není zrovna elegantní řešení.
Atmosféru se autoři snažili budovat tak, že například na Peleanorských pláních bojujete na bojišti, které je obklopeno kulisami mlátících se bojovníků. Nenechte se ale splést – ti do hry nijak nezasahují
a jakmile se k jejich hloučku přiblížíte, umíráte. Pokud tímto způsobem chtěli autoři zachraňovat atmosféru, tak se jim to vážně nepovedlo.
Místa, na které se podíváte, znějí skutečně lákavě. Bitvy o Helmův žleb či u Minas Tirith nebo Minas Morgul, to jsou naprosté vrcholy. Ale jak už jsme zmínili, zpracování ani jednoho z třinácti bojišť nestojí za vyzdvižení. To se týká jak jejich funkčního, tak uměleckého designu. Často si ani nebudet připadat jako ve hře podle Pána Prstenů.
| Některé z dalších her na motivy Pána Prstenů |
|
The Lord of the Rings Online Lord of the Rings: Battle for Middle-Earth Lord of the Rings: The War of the Ring The Lord of the Rings: Two Towers The Lord of the Rings: The Third Age |
A jak probíhá samotný boj? Inu, hodně záleží na tom, jakou z bojových tříd si zvolíte. Na výběr je bojovník, mág, lučištník a špeh. Všichni mají v podstatě tři základní útoky, u mága jde částečně o ozdravnou schopnost vůči ostatním členům týmu. O vyvážení se příliš hovořit nedá.
Čaroděj je jednoznačně nejslabším povoláním, na které budete ve hře narážet zřídkakdy.
Bojovník je klasickou mašinou na zabíjení, a když už se dostane na tělo zbylým třem třídám, nemají tyto šanci se ubránit. Možná nejtužší jsou tak bitky bojovníků mezi sebou, ale že by šlo o nějaký zázrak, to se také říct nedá. Kromě tří základních úder spojovatelných do komb jsou tu ještě další speciální akce. Při boji se ale nebudete moc rozmýšlet, kterou z nich použijete a nakonec zjistíte, že mydlíte do všeho.
Velmi silným povoláním je také lučištník, který dokáže nepřátele likvidovat i z větší dálky, a to s překvapivou přesností. Pokud se na vás některý z nich zaměří, budete asi dost frustrováni. To samé platí pro špeha,
který je sice v základu docela slabý a v přímém porovnání neobstojí, může se ale zneviditelnit a na nepřátele útočit zezadu. Tehdy mu stačí jeden úder a je po vás. Vyváženost si tedy představujeme jinak. Rozhodně tak, aby nepůsobila tak silné pocity frustrace.
Je přitom docela jedno, na jakou stranu barikády se dáte. Jak dobráci, tak padouši mají úplně stejné třídy, oplývající na chlup shodnými schopnostmi, a tak jediný rozdíl představuje jejich zjev. Trochu málo, zdá se nám.
Koncept hry je postaven na tradičním módu, který představil už Battlefield či Star War: Battlefront (od stejných autorů jako Conquest a hodně, hodně podobná hratelnost). Musíte se snažit o zabírání kontrolních bodů rozmístěných po mapě, na jejichž základě potom získáváte body. Tým, který jich má o padesát více než protivník, může do hry vyslat hrdinu, kterým
se stává nejlepší hráč. Jen škoda, že třeba Aragorn nebo Legolas (ale i ostatní) mají stejné schopnosti jako třídy, ze kterých pocházejí. Jen jsou o něco silnější.
Po technické stránce je Lord of the Rings: Conquest přinejlepším průměr, a pokud jste se nechali zlákat reklamními obrázky, tak vězte, že skutečnost je o několik tříd horší. Výhodou je, že se hra aspoň docela dobře hýbe i na slabších strojích.
Lord of the Rings: Conquest jsme v recenzi pohanili, a to po právu. Po všech těch velkolepých slibech si to zaslouží. Nejde sice o špatnou hru, ale rozhodně ne hodnou slavné značky a řečí o epickém multiplayerovém zážitku. Tohle totiž není více než jen síťová, krajně netaktická rubačka, kde se krátce po začátku melou všichni na jedné hromadě.
A pokud jste se těšili na singleplayerové kampaně, vězte, že za pár desítek minut vás to rubání do tupé umělé inteligence přestane bavit. V multiplayeru hra vydrží o něco déle, ale žádná trvalka z ní určitě nebude. Když už hra podle licence vychází s takovým zpožděním oproti své předloze, bylo by záhodno, kdyby si s ní dali autoři aspoň práci. To se v tomhle případě nestalo.
