V Česku se Che Guevarův životopis v režii Stevena Soderbergha uvádí ve dvou částech; ve čtvrtek vstupuje do kin první film s podtitulem Revoluce, na druhý s názvem Guerilla si divák počká až do 5. února. Bude-li mít ještě chuť – "jednička" ji totiž dost spolehlivě zahání. Zmírnila sice obavy z křiklavě útočné marxistické agitky, ale za vysokou cenu odtažité "korektní" nudy.
Vypravěčský stereotyp
Pozorovatelská kronika střídá poměrně mechanicky dvě dějové linie: černobíle stylizovanou Che Guevarovu návštěvu Ameriky 60. let včetně jeho projevu na půdě OSN a barevně snímaný vývoj kubánské revoluce od půli 50. let, konkrétně od prvního setkání Che Guevary s Fidelem Castrem v Mexiku u dobré večeře a salonní politické debaty.
TRAILER K FILMU CHE
Rozbitá stavba příběhu ani průvodní komentář nemají žádné jiné viditelné opodstatnění než zaplašit vypravěčský stereotyp. Hlavně však chybí to podstatné, co režisér sliboval a představitel hlavní role Benicio Del Toro má v genech: pověstné kouzlo Che Guevarovy osobnosti, jehož romantická legenda přetrvává dodnes.
Astmatické pokašlávání má pouze budit soucit, péče o nemocné a raněné vysvětlit, proč byl coby lékař ctěn i milován, a manévry ve stylu Jana Žižky se snaží doložit, proč v něm obdivovali vojenského stratéga. Ovšem to jsou jen ilustrace faktů; lidské charizma, jež historie Che Guevarovi přisuzuje, se nedostavilo. Ani nemohlo.
Přichází Che, vzkříšený hrdina z plakátuSedm let příprav a přes čtyři hodiny podívané obnáší Che, dvoudílný životopis revolucionáře s posmrtným romantickým oparem Che Guevary. |
První díl se totiž věnuje popisu všedních dní partyzánské války, jejíž účastníci působí jako rodinná sešlost či lesní varianta italské mafie. Každý se s každým zná, všichni se stokrát obejmou, rukou potřesou, po zádech poplácají, doutníky zapálí.
Mezi přesuny jednotek a občasnými bojůvkami stihne hrdina ještě zřídit výuku čtení a psaní. Hra na střízlivě věcný, rádoby nepodjatý záznam však filmařsky nijak neoslní, pokud se člověk nehodlá rozplývat nad krásami krajiny; popravdě je to otrava. A herec má vypjatější šance coby Castrův tribun ve Státech než jako lékař chudých ve zbrani.
Samozřejmě Soderbergh jen předstírá, že nikomu "nefandí". Pokud někdo z revolučních oddílů loupí či znásilňuje, jde o zrádcovské výjimky, jež hrdina ihned přísně trestá. Kromě toho, že stráží spravedlnost, je rovněž rozhodčím sporů a vyhlašovatelem pravidel – ale lehká idealizace kupodivu nevadí, jestliže člověka ponechává lhostejným celý film. Nejvýš se kino pousměje, když pohádkový rytíř Che zakáže při tažení na hlavní město zabavovat auta.
Raději provokaci
Zpočátku má revoluce příjemný nádech velké hry malých kluků, zajímavou pasáž přinášejí Castrovy opatrné námluvy s městským odbojem, ale těžiště leží ve slovech, která rytmus umrtvují. Jinak dobře natočený film se vleče, jako by chtěl symbolizovat nedávné tvrzení Raúla Castra na oslavách revolučního půlstoletí, že kubánská revoluce potrvá ještě dalších padesát let. Až s plamenným projevem "Učit se a bojovat" si Benicio Del Toro pořádně vyhraje – tam někde se klube alespoň zárodek osobní magie, díky níž "Che" prodává i ty nejdutější fráze.
Ale ve finále ho Soderbergh drží hlavně na bojišti coby mistra taktických operací. Půvabnou stopu westernové nálady brzy vytěsní akční scény, které v duchu armádního deníku postupují od jedné dobyté kvóty k druhé: hotel, kostel, nádraží, a hurá do Havany.
Zůstává naděje, že druhý díl, kde dojde na rozkol s Castrem a "vývoz revoluce" završený smrtí, objeví konečně Che Guevaru-člověka. Ale hlavně se ukazuje, že film snese spíše ostře nekorektní a kontroverzní provokaci než lékárnicky vyvažovanou historickou nijakost.
Che Guevara – revoluce
Španělsko, Francie, USA, režie Steven Soderbergh, hrají Benicio Del Toro, Edgar Ramirez, Santiago Cabrera, titulky, 126 minut.
Hodnocení MF DNES: 60 %
