Kromě čtrnácti šampionátů Taylor ovládl téměř 80 dalších velkých turnajů a jako první v historii šipek si na odměnách vydělal přes milion liber. Osmačtyřicetiletý Angličan je prostě sportovní raritou.
A nebo snad nepovažujete šipky za sport? Je to pro vás jen hospodská zábava, při které se popíjí pivo a z nudy se hází na terč? Tak si to zkuste trochu profesionálně.
Vezmětu šipku, která musí mít maximálně 20 gramů a minimálně 60 milimetrů, a ze dvou a půl metru trefte třeba malinkou výseč uprostřed pole s číslem 20. To se pak totiž třikrát násobí. Vyšší číslo než 60 hodit na jeden pokus nemůžete.
Velký šampion Philip Douglas Taylor to zvládne třeba stokrát za sebou, klidně i víckrát. Zatímco většina ostatních hází obloučkem, on napřímo. "Je strašně těžké hrát proti počítači," poklonil se mu poražený finalista.
Taylor versus Van Barneveld, to je dnes v šipkách naprostý vrchol. Oba hrají dokonale, ve hře zvané "501" jim někdy stačí i devět šipek. Laicky řečeno: hodnotu 501 musí na co nejméně pokusů snížit přesně na nulu.
Chcete prostudovat pravidla šipek?najdete je na www.sipky.cz |
Loni ve finále mistrovství světa vyhrál Nizozemec v úchvatné bitvě, kterou za stavu 6:6 rozhodla po třech hodinách až náhlá smrt. Kdo ten zápas viděl, nemohl se odtrhnout od televizi. Mimořádná podívaná.
Letos neměl bývalý pošťák šanci a v bilanci s Taylorem si znovu pohoršil: ze 35 soubojů prohrál už 25krát. "Je mi Raymonda líto, ale jeden z nás prostě musel prohrát. Jsem rád, že já to nebyl," řekl Taylor.
Rodák ze Stoke se stal fenoménem, který občas na ostrovech zastíní i fotbal nebo ragby. V šestnácti praštil se školou a pracoval v keramické dílně za 52 liber týdně. Na šipky chodil jen do hospody. Teprve pak si ho všiml legendární šipkař Eric Bristow a věnoval mu 10 tisíc liber na přípravu. V roce 1990 vyhrál Taylor hned své první mistrovství světa, mimochodem ve finále porazil právě svého "sponzora" Bristowa.
PODÍVEJTE SE, JAK HÁZÍ ŠAMPION
V Anglii je od té doby stále populárnější. Kdo by nevěděl, že svou přezdívku Power (Síla) má vytetovanou na předloktí? Že ho společnost BBC nominovala na prestižní cenu o sportovní osobnost roku 2006? Že má čtyři děti a dva vnuky? Že miluje mátový čaj a rád poslouchá Joea Cockera? Že pořád žije ve Stoke?
"Tentokrát jsem mohl trénovat i o Vánocích, protože děti mi odrostly a náš dům najednou není plný dárků," vtipkoval Taylor krátce před finále.
On je pro šipky stejnou legendou jako Pelé pro fotbal, Wayne Gretzky pro hokej nebo James Bond pro film. A pozor, Taylor pořád nekončí. Plánuje další čtyři roky a vsaďte se, že bude podobně úspěšný jako dosud.
Netrpí nervozitou, nerozstřesou se mu ruce ve vypjatých chvílích, má pevný postoj, jeho pravá ruka je snad rukou robota. Vždyť šipky v profesionálním provedení, to je spíš věda, v níž rozhodují milimetry. Nepohnout se, dát šipce správnou rychlost, udržet stabilitu i formu, to umí Phil Taylor dokonale.
