Kouzla králů byla nejvíc na ráně, ale kdo stihl všechny novinky, ještě rád tu štědrovečerní vzal na milost. Tradiční pohádce slušela reálná prostředí, pár akčních scén a herecký objev Martin Kraus, šibalský typ Fanfána Tulipána.
Král Josefa Abrháma trousil sebeironické glosy, královna Libuše Šafránková přecházela z úsměvu do vznešeného výrazu na portrétu. Bohužel příběh spolykal víc triků než humoru a nakažlivost písní hyzdily odbyté texty.
O bílé paní. Paní se jmenovala hříčka skromnější, ale ještě „utrikovanější“, přičemž triky se rozumí stále jedno a totéž světýlko užívané desetiletí. Naopak nevšedních písniček se mohlo přidat. Historce o strašidlech a loupežnících pomohla i civilní Martha Issová a zajímavá, ač neodůvodněná stylizace krajiny. (hodnocení 50 %)
Nebe a Vincek byl žvatlavě nastavovaný pokus opsat poetiku Anděla Páně včetně polidštěných rekvizit. Bob Klepl a Jan Budař s křídly sice působili roztomile, ale chyběla hravost i nosnější zápletka. Do motivů Krásky a zvířete se vklínil chasník a pocestní jako v Cimrmanovi; navíc venkovští kmotři neladili s hrdinou ve stylu dnešního chuligána. (hodnocení 40 %)
Kája a Zabi došli v modernizaci nejdál, ale také slibný nápad nejkrutěji zabili. Duté techno provázelo topornou hrdinku z počítače, okresní imitaci Lary Croft, jejíž střet s lidmi místo vtipu zrodil vzkaz, že náš svět „má jen jeden level a nechce střílet“. (hodnocení 20 %)