Vánoce? Každoroční rituály rok co rok stejné. I články v novinách se podobají těm z loňska. Jak popsat Vánoce úplně nově? Co takhle prozkoumat, jestli lidé se všemi těmi přípravami, sháněním dárků, pečením, uklízením nešílejí zbytečně dlouho před Štědrým dnem, jestli si z konce roku nedělají dobrovolně peklo? napadlo kolegyni Lenku Tréglovou, vedoucí magazínu Ona DNES.
Ta sepsala i scénář. Upéct cukroví a vánočku (nebo ji koupit). Koupit kapra, naporcovat a obalit v trojobalu. Uvařit rybí polévku. Koupit suroviny na bramborový salát a ten připravit. Koupit dárky. Zabalit, opatřit jmenovkami. Koupit stromek. Najít podstavec, stromek vztyčit a ozdobit. Koupit purpuru, františky, prskavky. Poklidit. Koupit a pověsit jmelí a vánočně dozdobit byt. "A nezbláznit se," připsala na konec.
Vybraná dvojice měla úkol na celý pátek. V pronajatém bytě chystala Vánoce. Start v osm ráno. Jak si den zorganizují, bylo na nich. Až skončí, dají vědět...
Všechno bylo jasné, žádný karambol nehrozil. Jenže – dopadlo to úplně jinak. První pochybnosti přišly, když asistentka v pátek v poledne ohlásila, s čím vším už musela dvojici vypomáhat (přinést ozdoby a stojan na strom, navigovat, kde v obchodě najdou strouhanku a kde marmeládu).
Dvojice Šťastný – Veselá však po celý den žádnou krizi nehlásila. Naopak – v 19.03 přišla od Ondřeje SMS: "Máme fotky i zážitky, reportáž z toho určitě bude. O." Celkový čas: jedenáct hodin.
Volám Ondřejovi, působí uvolněně, vypráví, jak si celý den užíval. Za půl hodiny potkávám v redakci Lenku Veselou: Kde máš rybu a salát? "Ani se neptej, vzteky jsem to naházela do popelnice!"
Konec redakčního testu: Vánoce za jeden den stihnout lze. Ale počítejte s tím, že zatímco Šťastný bude veselý, tak Veselá nakonec možná nešťastná.
Šťastný: Pohoda, jak má být aneb spánek, pivo a dárky...
Na Štědrém dnu ze všeho nejvíc miluju, že se nepracuje. Magický den: žádné tiskovky ani telefonování ke všem čertům, dokonce si myslím, že David Rath nestihne 24. prosince nikoho urazit. Jestli někdo chce vzácné volno "zabít" vánoční hysterií – úklidem, pečením a vařením toho, co se údajně vařit má – jeho volba. Nejlepší je rozvalit se někam na kanape, číst si nebo jít k řece krmit labutě.
Kapra a salát já tuze nerad. Kdyby nebylo tradicionalistů okolo mě, s
Kolik stály VánoceNákup (jídlo a pití) 1 547 Kč |
Dost na tom, že ráno musím táhnout těžký nákup a k tomu se koukat na krev okolo kádí s kapry. Jen co o půl jedenácté dorazíme do bytu, musím si z toho stresu otevřít prvního lahváče.
Za devadesátikorunový příplatek ze mě prodejce kaprů sejmul trauma zabíjení, kuchání a uřezávání rybí hlavy. Kolegyni Lence to však nestačí. Kvůli rybí polévce (radši bych jedl čínskou z pytlíku) musím vyříznout kaprovi oči. Takovou hrůzu jsem nikdy nedělal (panák rumu na posilněnou). Zbytek je na hospodyňce, já odcházím zdobit naši vánoční jedličku.
Brzy se můžu vyvalit na kanape. Neměli bychom zapomenout, že občas myji zašpiněné hrnce. Ve tři odpoledne dochází pivo. Vracím se do obchodu a cestou kupuju vánoční dárek. Další věc, kterou nechápu: Proč lidi ztrácí týdny sháněním dárků, když to jde udělat během pár hodin?
Kapr se připravuje (teda Lenka připravuje kapra), je čas si zase chvilku odpočinout na kanapi. Normálně bych si četl knížku o moci a brutalitě neapolské mafie Camorry, ale zapomněl jsem si ji přinést. Musím vzít zavděk oslavným pamfletem o tom, jak Bohemians Praha jednou za sto let vyhráli fotbalovou ligu. Ale to už sedáme ke štědrovečernímu stolu a pak hurá na dárky. Díky, Lenko, CD a DVD s koncertem Visacího zámku z Lucerny je skvělý. Takhle jsem si ty Vánoce představoval!
Veselá: ... Stres, vztek, lítost a kapr v popelnici
V každé ruce mám dvě nákupní tašky, kolega Ondřej s lehkostí nese 
stromeček a kapra. Jako by to mělo předznamenat naše celodenní úsilí – zatímco já budu pobíhat mezi troubou a ledničkou v hrůze, že se večer nenajíme, Ondřej se v klidu rozvalí na pohovku, otevře pivo a bude s napětím čekat, jak naše "Vánoce" dopadnou.
Tedy vlastně ne tak docela. Před jedenáctou hodinou mi ochotně nabídne, že rozkrojí celer, se kterým už hodnou chvíli zápolím, v půl dvanácté pomalu a obřadně nazdobí stromeček. V mezičase po panáku rumu a dlouhém otálení, které by od neohroženého investigativního reportéra čekal opravdu málokdo, vydloubne kaprovi oči.
S klesajícím množstvím nedotčených lahví piva však klesá i kolegova ochota pomoci v kuchyni. Po poslední z nich následuje malá siesta, ze které ho nevyruší ani vzteklé třískání dveřmi a nádobím. Ze spánku, během něhož jsem z trouby vytáhla další dva plechy lineckého, se probouzí s tím, že je z vánočních příprav úplně vyřízený.
Lapám po dechu. Z čeho ty asi tak můžeš být vyřízený? Nahlas ale neřeknu nic a vztekle vrazím do trouby další plech. Přestože mám všech štědrovečerních příprav akorát tak dost, pořád ještě se usmívám. Věřím, že po večeři pod stromečkem najdu něco, co mě potěší.
Balíček je velký, může v něm být skoro cokoli. Vypadá to nadějně. Kosmetika, knížka nebo nějaký nevšední bytový doplněk? Co z toho asi Ondřej vybral? Těším se. Nedočkavě trhám ozdobný papír. Balíček mi v ruce varovně zacinká. Ztuhnu. Ondřej se spokojeně usmívá: "Skleničky, a nerozbitný!"
Nechci si stěžovat, jen už chápu, proč tolik žen končí na Štědrý den v slzách někde v koutě. A proč si jejich mužové ze svátků odnášejí ničím nezkalené prožitky. Než něco podobného absolvovat znovu, to se radši do roka vdám. Budu se jmenovat jinak a "Šťastné" Vánoce si zkusí jiná "Veselá". P.S.: Zbytek kapra a salátu ve vzteku a lítosti házím do popelnice.
