Václav Daněk - nejlepší střelec rakouské ligy 1991, 1993 Dodnes mu prý říkají: "Jsme hrdí, že jsi za nás, Tyroláky, hrál." Václav Daněk dal v roce 1991 za Tirol Innsbruck 31 gólů, o dva roky později 26.
|
Pokud by si sedmadvacetiletý útočník udržel nynější postavení na čele tabulky kanonýrů, stal by se v novodobé historii čtvrtým českým hráčem, jemuž by se to v zahraničních soutěžích podařilo.
"Proč by to Milan nemohl dokázat?" říká Václav Daněk, který zastínil v Rakousku ostatní střelce hned dvakrát. Ve stejné zemi triumfoval i René Wagner, v Belgii čněl nejen výškou nade všemi Jan Koller.
Brzy poté co Baroš spustil v Turecku dělostřelbu, napsal list Fotomac: "Je tady nový král." Jde o proroctví, které může vyjít.
Bum, bum, bum!
Zásahy útočníka dopadají přesně na cíl s děsivou frekvencí.
V neděli to pocítil v derby Besiktas, jemuž Baroš zasadil při výhře 4:2 hned tři údery.
V mikrokosmu jménem Istanbul cítí každý cizinec jistou bezradnost, avšak Baroš si v tomto městě počíná na trávníku s ohromnou sebejistotou.
"Ta je pro střelbu gólů nejdůležitější," říká. To, jak si věří, potvrzuje mimo jiné tím, že chodí na penalty a suverénně je proměňuje.
"Sebedůvěra je pro střelce mnohem důležitější než třeba pro obránce," potvrzuje Daněk.
"Když obránce kopne míč daleko do autu, udělal svou práci. Střelec musí trefit omezený prostor branky, jinak bude každý říkat, že selhal."
Kromě vlastních průšvihů měl Baroš v předchozích angažmá smůlu i na vnější okolnosti: z Liverpoolu, Aston Villy i Lyonu postupně zmizeli trenéři, kteří mu věřili, a jejich nástupci sázeli na jiné. To na pohodě nepřidá.
Prohlédněte si zatím poslední Barošův hattrick v dresu Galatasaraye
"Když jsem hrál za Gijón, vedl ho jeden čas španělský nacionalista preferující krajany," líčil jednou bývalý útočník Milan Luhový.
"Jakmile kouče vyměnili, napětí povolilo. Chytil jsem se dvěma pěknými zásahy a načal jsem gólovou šňůru, z níž těžil celý klub, který skončil v lize nakonec pátý."
René Wagner - nejlepší střelec rakouské ligy 1997
|
Luhový je jedním z těch, kteří byli ve své době i v cizině na přední příčce mezi kanonýry. V roce 1991 skončil čtvrtý mezi střelci španělské ligy, vysoko býval v 90. letech i Tomáš Skuhravý v Itálii, kde coby Bomber střílel góly za FC Janov.
Možná jsou jejich počiny hodnotnější než primáty v rakouské či belgické lize, neboť byly dosaženy v nejkvalitnějších soutěžích. Jak je na tom z tohoto pohledu Baroš?
Turecká Süper Lig sice není na úrovni anglické či španělské, ale bylo by chybou ji shazovat.
Těžko snižovat ligu, která může být podle odhadů ekonomů brzy jednou z nejsilnějších a nejsledovanějších na světě a jež si pro tuto sezonu koupila hvězdy za 1,4 miliardy korun.
Kromě Baroše to byli například španělský reprezentant Güiza, australský Kewell či portugalský Meira. Už dřív přišli Roberto Carlos, Alex či Lincoln, vrchní nahrávač českého kanonýra.
Právě na spoluhráčích je totiž potenciální "goleador" závislý. "Vezměte si, jak padly góly v nedělním anglickém šlágru Arsenal – Liverpool," dává příklad Daněk. "Byly geniální v tom, že střelci sprintovali do určitého prostoru a věděli, že tam dostanou míč."
Jak křehká je symbióza útočníka s ostatními hráči, ale i s atmosférou v mužstvu, o tom by mohl vyprávět záložník Rudolf Skácel: před třemi lety dal za skotské Hearts 7 gólů v úvodních sedmi kolech, čímž překonal rekord soutěže, jenž držel legendární Henrik Larsson.
A mohl se stát nejlepším střelcem ligy, kdyby se tým postupně nerozložil.
Baroš si teď v Galatasarayi nemůže na nic stěžovat. Zato v reprezentaci neexceluje i proto, že mu chybí balony od zraněného Rosického, s nímž útočník Lincolna srovnává. V Istanbulu naopak prožívá fotbalovou pohádku tisíce a jedné noci.
Happy endem by byla koruna krále střelců na jeho hlavě.
Jan Koller - nejlepší střelec belgické ligy 1999
|