Velké sólo tu hrají Luhrmannovi slavní krajané Hugh Jackman a Nicole Kidmanová, ale také krajina, s níž se režisér doslova laská, šamanské pověsti a rituály i válečný děs japonského náletu.
Kovbojové s humorem
V neposlední řadě si ve filmu Australané řeší vlastní trauma vztahu k domorodcům, nicméně v popředí zůstává láska – a je to po dlouhé době pořádná poctivá romantika ve filmařsky velkorysém balení, jaká se k vánoční době dokonale hodí. Jen překvapí, že na rozdíl od režisérova předchozího filmu, výstředně, hravě a novátorsky stylizovaného muzikálu Moulin Rouge, nabízí Austrálie romantiku nečekaně tradiční.
TRAILER K FILMU AUSTRÁLIE
První polovina filmu je opravdu paráda: v podstatě dobrodružná komedie s vypjatými okamžiky, jejíž epickou vznosnost elegantně shazuje dětský vypravěč. Malý pronásledovaný míšenec s koněm v divočině vytváří nádherné obrazy, ve vodě při boji o život dojímá a při glosování vztahu hlavní dvojice baví usměvavým odstupem.
Trvá, než se vysvětlí souboj dvou dobytkářských firem, ale za odměnou pak přichází kovbojská road movie s humorem, poezií i tragickými zlomy. Kidmanová s Jackmanem vyzařují uštěpačný kontrast i vzájemně nakažlivou přitažlivost; střih a důvtipná hudba přenášejí ve vteřině ze světla zábavy do stínu smrti a zpět. Díky chlapci se hladce přijímá domorodá mystika a díky svérázně „zpívající“ Kidmanové zase citlivě zabudovaný motiv písně z Čaroděje ze země Oz.
Pro fanoušky Luhrmanna – novátorského provokatéra – jde Austrálie divákům vstříc příliš ochotně a starosvětsky, ale přesně drží žánr malebně čisté romance nabité prostorem, jenž po dlouhé době odevzdává za premiérové vstupné odpovídající podívanou.
Nouzová sestava Sedmi statečných zažívá noci pod hvězdami i v plamenech, kdy chlapec stojící na kraji útesu sám proti splašenému stádu zosobňuje divukrásnou scénu s vrcholnou akcí i pohádkovým kouzlem. A když si zákon love story vyžádá polibek přes celé široké plátno, malý vypravěč hned situaci shodí.
Poušť, písečná bouře, zběsilé závody dvou stád v ulicích města, to jsou efektní opory šťavnaté první části; vyvrcholí dokonalým plesovým výjevem jako z Jihu proti Severu, jehož jemná nadsázka v duchu retrostylu hercům padne jako ulitá. A proměnou suché země po životadárném dešti mohla Austrálie klidně se ctí skončit.
Zprvu jednolitá filmařská radost se tak ocitá na houpačce; zajímavé okamžiky uprostřed chaosu a zkázy – užuž se chce zvednout hodnocení na osmdesát procent, ale vzápětí se nadvakrát vyřizují účty se zlosynem v americky přepjatém finále a člověk se vrací zpět k sedmdesátce.
Přesto platí, že Austrálie je výtečně natočená – jen ne „luhrmannovsky“. Vypráví jako velký národní román: spíše epicky než magicky.
