Kapela Kryštof a sbor Alfa Gospel Praises při koncertu ve Státní opeře

Kapela Kryštof a sbor Alfa Gospel Praises při koncertu ve Státní opeře - Praha (1. prosince 2008) | foto: Marek Dvořáček, iDNES.cz

„Akustický“ Kryštof by televizním MTV Unplugged neprošel

  • 3
Zadání kdysi populárního televizního pořadu MTV Unplugged by kapela Kryštof, jak se prezentuje na "akustickém" albu Kryštof v opeře, nevyhověla. Vůbec to ale nevadí.

Už si jednou provždy musíme zvyknout na to, že u nejpopulárnějších kapel je všechno, co by u těch méně slavných bylo bráno jako víceméně normální, nafouknuto do olbřímích rozměrů. Nemá cenu se nad tím pozastavovat - tedy v případě, kdy to, co mohutná reklama slibuje ne úplně pravdivě, vynahrazuje kvalita jiná. Přesně to je případ alba Kryštof v opeře.

Rockeři versus španělky

Eric Clapton - foto 1Kořeny programové koketérie českých rockerů s akustickými kytarami můžeme vystopovat v 70. letech v souvislosti s volným sdružením Čundrground kolem Vladimíra Mišíka a Vladimíra Merty. Na začátku 90. let se akustické hraní stalo světovou módou v souvislosti s populárním pořadem stanice MTV Unplugged. Nahrávka vystoupení v tomto pořadu přinesla Eriku Claptonovi v roce 1992 šest Grammy a od té doby kytarista na všech svých koncertech zařazuje krátká "akustická okénka".

Tichá dohoda v roce 1993 při nahrávání alba UnplugGAGMóda hraní "unplugged" se dostala i do Čech: v první polovině 90. let se na tyto koncerty specializoval klub Ponorka na pražském Smíchově. První české album, natočené na principu "unplugged", natočila skupina Tichá dohoda v roce 1993 a nazvala je UnplugGAG (bylo natočeno v divadle Gag Borise Hybnera). Dalšími významnými počiny, ve kterých hrály prim akustické nástroje, byl například projekt Lucie v opeře (2003) nebo poslední album Tata Bojs smetana (2008).

Ono sice na obalu alba vlastně explicitně nestojí, že by se mělo jednat o "unplugged" album, všichni ale vědí, že se jedná o záznam takzvaného akustického turné, kde kapela hrála vsedě, rozšířilo ji smyčcové duo a skoro stejný čas jako zpěvu věnoval Richard Krajčo i povídání s publikem.

Kapela Kryštof a sbor Alfa Gospel Praises při koncertu ve Státní opeřeJenomže skoro ve všech písních je hlavní složkou soundu elektrická kytara, často výrazně zkreslená efekty, a paradoxně jediný mohutný potlesk "na otevřené scéně" sklidil kytarista Evžen Hofmann v písni Cosmoshop za psychedelické a "velmi elektrické" sólo.

Ostatně, právě Cosmoshop je jedním z nejsilnějších okamžiků alba jako celku a lze na něm zdokumentovat, v čem je Kryštof v opeře jiný (a přesto trochu stejný) než "normálně". Sound písně je totiž - přes "elektrifikovanost" kytary, resp. kláves - vlastně decentní a velmi sofistikovaný, ale kapela přesto "jede" jak Pendolino.

K úpravám tohoto typu, tedy ne ortodoxního držení se pravidel "unplugged", ale úprav do křehčího pojetí, se písničky Kryštofa velmi hodí a i jejich originální verze vlastně tuto možnost napovídají. Přestože je Kryštof, s trochou nadsázky řečeno, co do obsazení "bigband", autorský rukopis Richarda Krajča je vyloženě písničkářský a takový sound se k němu váže velmi přirozeně.

Kapela Kryštof a sbor Alfa Gospel Praises při koncertu ve Státní opeřePromarněnou šancí je bohužel přizvání zábřežského sboru Alfa Gospel Praises. Jeho vstupy nejsou nijak invenční, jen podmalovávají v základních harmonických funkcích hlavní linky (jedinou výjimkou je pěkný úvod Rubikonu), někdy působí spíš jako prozpěvování účastníků pionýrského tábora. Za normálních okolností by party sboru klidně mohly odehrát klávesy - to by ale na jevišti Státní opery tak dobře nevypadalo...

Výběr repertoáru, který se dostal na album, je obdobný jako ve všech podobných případech, počínaje Lucií v opeře a konče třeba (opravdu) akustickým albem Tata Bojs smetana: tedy de facto best of, které kapela svým fanouškům nabízí v odlišném podání, aby měli důvod si album koupit. Což není jen dobrý marketingový trik, ale i relevantní a respektuhodný umělecký krok.

Kapela Kryštof a sbor Alfa Gospel Praises při koncertu ve Státní opeřeCo se týče zvukové úrovně alba, které bylo sestříháno a vyrobeno během jediného týdne po inkriminovaném koncertu, určitě by za méně šibeničních okolností mohla být lepší, střihy čistší (zejména předěly mezi písničkami, které nejsou vyplněny potleskem, ubírají na atmosféře záznamu) a dramaturgie by mohla nabídnout více špeků v podobě (stručných a dobře vybraných) mluvených vsuvek.

A také by mohl lépe dopadnout obal cédéčka, který je sice zahlcený fotografiemi a obsahuje zasvěcený průvodní text, ale posluchač se nikde nedočte jména kmenových hudebníků (argumenty, že je fanoušci znají, případně si je mohou "vylovit" ze sleeve-notu, skutečně neobstojí), ba ani hostů, což je nepříliš uctivé k nim i k majitelům CD.

Kryštof v opeře rozhodně není album, za které by se měla kapela jakkoli stydět. To, že mohlo dopadnout lépe, je vlastně pochvala: Krajčovy písničky, zvlášť ty, které jsou zde vybrány, tedy většinou největší hity, mají ještě větší potenciál, než který je zde prezentován. Což je v českém popu jedna z nemnoha výjimek.

Kryštof v opeře
vyd. EMI, čas 73:24
Hodnocení iDNES.cz: 60 %