Perského prince se herní průmysl jen tak nezbaví. A zřejmě se ho ani nikdo zbavovat nechce. Tato moderní inkarnace je již čtvrtou etapou v jeho životě.
O tu první se začátkem devadesátých let postaral Jordan Mechner, na té druhé v podobě nepovedeného 3D provedení už jen spolupracoval a třetí si vzal na paškál UbiSoft ve veleúspěšné trilogii Písků času, na jejichž motivy vznikne film slavného Jerryho Bruckheimera.
Střih. Je prosinec 2008 a na trhu se objevuje princ zcela nový, předchozími příběhy nezatížený a leccos měnící.
Zapomeňte na události z minulých dílů. I když na začátku to tak nevypadá. Princ totiž v perské pustině volá Farah a ne a ne ji najít. Jenže, jak se brzy dozvíte, Farah není jeho milovanou, jako minule, nýbrž oblíbeným oslíkem, jenž ho provází na jeho toulkách.
Brzy ale bude muset princ převzít odpovědnost za osud své říše. Do cesty mu totiž vběhne překrásná Elika, pronásledovaná vlastním otcem. Ten se naštve, že ji nemůže dostat zpět a definitivně zpřetrhá kořeny držící zlovolného boha Ahrimana na uzdě.
Takzvaná zkaženost se najednou šíří po celé říši a jedinou možností, jak Ahrimana zastavit, je projít čtyřiadvacítkou tematicky odlišených oblastí a zkaženost odsud vypudit.
Příběh není nijak složitý, figuruje v něm jen pár postav a v hlavních rolích září jen princ s Elikou. Jenže i tak je vyprávění působivé a nevtíravé. Důležité věci se dozvíte tak jako tak ve svižné zkratce, a kdo si žádá nášup dalších informací, může o vysvětlení každou chvilku požádat dívčí doprovod, jenž má o této zemi evidentně větší povědomí než princ samotný.
Přestože je hra v zásadě docela temná, mísí v sobě pohádkový styl „tisíce a jedné noci“ a neváhá si vypomoct ani trefným humorem. Princ je pochopitelně tím floutkem, který vše s nadhledem glosuje a po sebestrastiplnější situaci má po ruce vtipnou hlášku. Hře to ale ani v nejmenším neubližuje, naopak – tvoří to její jedinečný charakter.
Autoři se dopředu chlubili tím, že chtějí do Prince of Persia dostat nelinearitu. Inu, náznaky tu jsou, ale že by šlo o freeformovou hru, to se rozhodně říct nedá. Výchozím bodem je proklatý chrám, v němž je vyobrazena mapa celého zamořeného území a jednotlivých míst, která musíte vyčistit.
Do jisté míry si z nich můžete vybírat, kam se napříště vrhnete. Tou mírou jsou ale čtyři zároveň zpřístupněné volby, které si postupně odškrtnete a zpřístupníte si další. Není možné nic přeskočit, obejít, jen posloupnost průchodu hrou se občas může lehce lišit.
S obtížností v takovém případě není problém, jelikož se hra automaticky přizpůsobuje tomu, zda 
danou misi plníte jako druhou či šestou v pořadí, takže neustále cítíte zvyšující se nároky. Ale nebojte se – Prince of Persia je ryzí mainstreamovou hrou se vším, co k tomu patří.
Tedy bohatým a vševysvětlujícím tutoriálem, který pokračuje ještě hluboko do hry a maximální přístupností. Do hratelnosti proniknete prakticky okamžitě. Navíc je tu Elika, kterou můžete požádat o radu, nebo dokonce naznačení cesty, kterou se máte vydat. Samotné úrovně už jsou striktně lineární, s výjimkou rozcestných areálů, v nichž sbíráte speciální světélka otevírající další místa.
Samotná hratelnost je částečně velmi podobná tomu, co jste mohli zažít v předchozí trilogii. To znamená, že se svižně pohybujete v atraktivně navržených lokacích, poskakujete ze zdi na zeď, běháte po nich, balancujete na sloupech apod.
Zkrátka akrobacie všeho druhu, která dokáže do žil napumpovat pořádnou dávku adrenalinu, obzvlášť když si to střihnete ve velké rychlosti a příliš neuvažujete nad okolnostmi. Ostatně, ani nemusíte – když se vám podaří přešlap, Elika ho napraví a například vás vytáhne z pádu do propasti. Ano, v Prince of Persia tak prakticky není možné zemřít, a přestože to hru značně usnadňuje, výhoda spočívající v omezení frustrujících momentů, má větší váhu.
Elika, to je vůbec kapitola sama pro sebe. Kromě toho, že hru neuvěřitelně zpestřuje už svým milým projevem a tvoří princovi adekvátního parťáka, využijete ji i v akrobatických pasážích, kdy si například pomůžete přes větší propasti či při šplhu do výšky. Elika vás až na malé výjimky provází po celou dobu hry.
A zapojuje se také do soubojů, které jsou jednou z největších novinek celé hry. Oproti akrobacii tak trochu ustoupily do pozadí a za sebe mohu říct, že to bylo dobré rozhodnutí. Navíc jsou tentokrát o poznání epičtější a povětšinou zásadní. Obyčejné pohůnky potkáte cestou zřídkakdy, ale když už, dají vám i oni celkem zabrat. A co teprve bossové, kteří jsou odlišní, používají jiné bojové taktiky, ale z vaší strany je udoláte prakticky vždycky stejně.
Máte k dispozici obyčejný úder, kryt, skok a ránu speciální princovou rukavicí. Tyto pohyby se dají kombinovat do velice efektních komb, které vypadají na obrazovce skvěle. Brzy ale zjistíte, že jsou poměrně plytké a spočívající jen v mačkání správných kláves ve vhodných okamžicích.
Jde tak o sofistikovanější variantu interaktivních scén z jiných her, které na obrazovku neváhají napsat rovnou klávesu, kterou máte stisknout. Tady to sice není tak průzračné, ale slibovaná volnost se v bojích nekoná.
Naopak, bojový mód docela svazuje a z nějakého důvodu se v něm musíte pohybovat pomaleji a rigidněji. Ozvláštňujícím elementem bojů je opět Elika – některá komba můžete provést pouze s její pomocí. Přestože hardcore fanda bude boji zklamán, dovedu si představit, že příležitostného hráče oslní jejich spektakulárnost a uvítá snadnou ovladatelnost.
Nakousli jsme princovu rukavici – ta slouží k několika novým elementům ve hře. Kromě 
zmíněného boje to jsou i pasáže, kdy pracujete s nejrůznějším zdivem a potřebujete se po něm například svézt dolů, aniž byste utrpěli nepříjemné šrámy. Stačí zarazit železné pařáty a už jedete pomalu dolů. Vertikální element je v novém Prince of Persia vůbec hodně zdůrazňován – rozhodně ku prospěchu věci.
Mluvit o téhle hře a pominout grafické zpracování by bylo velkým hříchem. S povděkem musím říct, že tady skutečně nejde o míru polygonů a kvalitu textur. Veškerá pozornost byla věnována jedinečnému vizuálnímu stylu, který je jedním slovem perfektní. Ne, nebojte se, nejsou to žádné omalovánky pro děti.
Naopak, užijí si nejen mladší, ale i starší, okouzleni propracovaností mnoha tematicky odlišných úrovní. Autoři dotáhli technologii cel-shade k naprostému maximu a dosáhli úžasné plynulosti 
i na méně výkonných sestavách. K tomu připočítejte výborné ozvučení a opravdu trefný hudební doprovod a máte tu po audiovizuální stránce hotové umělecké dílo.
Po stránce herní tak vysoko Prince of Persia nehodnotíme. Ale nerozumějte nám špatně – fakt, že hratelnost není uměleckým dílem, nepovažujte za výtku. Tady se totiž budete královsky bavit, aniž byste se museli vztekat na svou nešikovnost, případně na nedomyšlenosti ze strany autorů.
Prince of Persia je téměř dokonale vyladěnou hrou, která pro zkušenější hráče sice má slabší místa, ale dohromady je to titul, který má šanci sjednotit k zábavě nejširší možné publikum. Dospělé, děti, hráče, nehráče – téměř každý si tuhle hru z nějakého důvodu užije. Ano, tohle je ideální vánoční dárek.
