Jeden ze sloganů, které album Christmas Duets (Sony BMG) předchází, zní v tom smyslu, že si s "králem" zazpívaly nejpopulárnější zpěvačky současnosti. Při pohledu na soupisku jejich jmen bude ale asi český posluchač překvapen. Pokud nesleduje současnou americkou country scénu s popovým leskem, s největší pravděpodobností mu bude povědomé jen jedno jediné jméno: Olivia Newton-John.
To ovšem neznamená, že by onen reklamní slogan lhal - jen jej lze napasovat pouze a jedině na Ameriku, kde právě pop-country patří ke komerčně absolutně nejúspěšnějším žánrům a všechny zpěvačky, kterým se dostalo cti být přizvány k tomuto projektu, skutečně nejsou žádná ořezávátka: jedna vedle druhé se pyšní multiplatinovými alby a řadou nejrůznějších cen.
Virtuální spolupráce
V principu na Elvisových duetech není celkem nic neobvyklého. Spousta alb všech žánrů dnes vzniká například tzv. "korespondenčním" způsobem: řekněme, že kapela nahraje základ písně například v New Yorku, pošle jej zpěvákovi přes celé Státy do Los Angeles, ten zde nazpívá svůj part a nahrávku odešle třeba do Miami, kde hostující kytarista přitočí sólo. Totéž platí pro spolupráci mezi kontinenty. Posluchač takové pozadí "spolupráce" (kdy se často muzikanti z jedné nahrávky v životě osobně nepotkali) obvykle neodhalí - leda při pročtení bookletu, kde obvykle bývají všechna studia, ve kterých se pracovalo, vypsána. V případě některých alb se naopak na tomto způsobu staví reklama: nejslavnějším příkladem je dvojice alb duetů Franka Sinatry z první poloviny 90. let s aktuálními hvězdami popmusic. Dokonce ani ve videoklipu k (nepříliš povedenému) duetu Bona se Sinatrou I´ve Got You Under My Skin se oba protagonisté nesešli. 
V tomto případě ale šlo o "virtuální spolupráci" žijících zpěváků. Zřejmě nejznámějším příkladem, kdy "spolupráci" nezabránila smrt, je předloňské album Ray Sings, Basie Swings, kdy k zachovalým nahrávkám zpěvu již zemřelého Raye Charlese dotočil hudební základy big band Counta Basieho (samozřejmě fungujícího bez ohledu na úmrtí svého zakladatele...). Více o albu zde. |
Album obsahuje deset duetů plus tři bonusy, ve kterých Elvis Presley zpívá sólo. Ve všech nahrávkách (většina těch původních je z roku 1957, tedy těsně před jeho odchodem na vojnu, který je většinou "elvisologů" vnímán jako zásadní kvalitativní předěl v jeho tvorbě - samozřejmě k horšímu) je kromě ženských hlasů přitočena i kapela, takže znějí skutečně zvukově současně - naštěstí se ale nikdo nepouštěl do aranžérských experimentů a všechny písně si zachovávají punc milého konzervativismu, který se hodí nejen k Elvisovi, ale koneckonců i k Vánocům.
Je docela zábavné dohledat si data narození hostujících zpěvaček. Dvě z nich se narodily po Elvisově smrti: Carrie Underwood (1983) a LeAnn Rimes (1982). Dvě další naopak, kdyby byly zamlada dostatečně velké hvězdy, si mohly s Elvisem skutečně zazpívat společně: kromě zmíněné Olivie Newton-John, jež se narodila v roce 1948, je to ještě o tři roky starší Kanaďanka Anne Murray. Všechny ostatní, narozené v 60. resp. 70. letech, by se sice teoreticky s "králem" potkat mohly, ale spíš jako nežádoucí dětský přívažek svých maminek při případném setkání s jejich idolem.
Pilotní písní projektu je hit Blue Christmas, velmi pěkně nazpívaný se "Celine Dion country music" Martinou McBride. Doslova k sežrání je i vtipný videoklip, k jehož základu byly využity záběry ze slavného Elvisova comebackového koncertu z roku 1968, do nichž je šikovně "vmontována" dobově nalíčená a učesaná Martina McBride.
Reportáž z natáčení videoklipu Blue Christmas
Mezi dalšími písněmi najdeme řadu klasických vánočních čísel, která mají v repertoáru skoro všichni mainstreamoví zpěváci, počínaje I´ll Be Home For Christmas (duet s Carrie Underwood) přes klasickou Silent Night neboli Tichou noc (duet se Sarou Evans) a Berlinovy netypicky zrytmizované White Christmas neboli Bílé vánoce (duet s Amy Grant), takto bezkonkurenčně nejprodávanější vánoční píseň všech dob, až po O Come, All Ye Faithful (duet s Olivií Newton-John), známější v našich souřadnicích v latinském originále jako Adeste Fideles, a to nejen z kůrů půlnočních mší, ale třeba i od Karla Gotta.
Priscilla Presley a Sara Evans o písni Silent Night
Recenzenti alba - a nelze než se s nimi ztotožnit - se nicméně shodují, že absolutně nejlepšími nahrávkami alba jsou dvě, které z lehce popového střihu vybočují. Ve valivém blues s (pravda, poněkud "strašidelným") názvem Santa Claus Is Back In Town, pod nímž je podepsána osvědčená "elvisovská" autorská dvojice Leiber - Stoller, Elvisovi, který měl k tomuto žánru už od svých počátků velmi blízko, zdatně sekunduje čtyřiačtyřicetiletá countrymanka Wynonna Judd.
Tou druhou je žánrově a výrazově obdobná, dokonce stylovou foukací harmonikou obohacená Merry Christmas Baby, ne úplně typický duet, kde pětatřicetiletá zpěvačka Gretchen Wilson svými vokálními "feelingy" vlastně jen ilustruje a dobarvuje Elvisovo sólo, případně ozvěnou opakuje jeho fráze. Ale dělá to tak, že by jí kdekterá "černá máma" z Chicaga mohla závidět.
Elvis Presley & Gretchen Wilson: Merry Christmas Baby (fanouškovský videoklip)
Samozřejmě nemá smysl si zastírat, že důvod vzniku Elvisových "posmrtných duetů" byl pouze a jedině komerční. Ovšem ne všechno, co je apriorně určeno k dobrému a rychlému výdělku, musí být nutně šmíra. Není důvod se pohoršovat nad "virtuálním" způsobem vzniku duetů, ale ani z nich padat nadšením do mdlob. Přijměme Christmas Duets jako album dobrých zpěváků, které obstojí bez ohledu na souvislosti.
