Výjimečnost této cukrárny má řadu důvodů: desítky let existence, unikátní interiér i boj o zachování budovy ve Vodičkově ulici v Praze, v níž sídlila. Nakonec z domu zbyla téměř jen fasáda, připisovaná slavnému architektovi Josefu Gočárovi.
Architekt a historik architektury Zdeněk Lukeš však říká: "Je to Gočár s otazníkem. Neexistuje stoprocentní důkaz, že jde o jeho dílo. Fasáda není v autorizovaném seznamu jeho prací, víme ovšem, že je neúplný. V rodinné kronice z 50. let se však objevuje zmínka, že se František Myšák na Gočára obrátil, byl to rodinný přítel."
Na barevném plánu fasády, který se nalezl, také jméno Gočár nenajdete, pouze razítko: Josef Čapek, mistr zednický. Ten si teprve časem udělal zkoušky na stavitele, nebyl to tedy žádný světově známý architekt, jak se mylně uvádí. Právě on stojí za přestavbou domu z počátku 20. let minulého století.
Zdeněk Lukeš nemá rád ani označení rondokubismus, kterým se fasáda běžně nálepkuje: "Kubismus je něco mnohem závažnějšího, mnohem přiléhavější je termín národní dekorativismus."
Rekonstrukce na poslední chvíli
Myšák také nemusel být. Po zboření dvou tzv. Vosátkových domů, které se nacházely hned vedle, to s ním totiž nevypadalo dobře. V roce 2006 se dokonce zřítila štítová zeď. Fasáda naštěstí zůstala.
Rekonstrukce domu s cukrárnou, který tvoří jednu ze dvou částí projektu Myšák Gallery, tak nebyla rozhodně jednoduchá.
V přízemí se sice zachovala část původního vybavení, v prvním patře však zůstaly jen fabiony kolem dveří. Vše ostatní zmizelo hned po znárodnění, zkázu dokonali nejrůznější "podnikatelé" po sametové revoluci.
Nakonec architekt Jan Špaček, autor projektu, získal od památkářů souhlas s koncepcí repase přízemí, kde centrální bufet nahradila stylová replika.
V přízemí zůstala zachována piškotová – mozaiková – podlaha, obnovily se malby na stropě, mramorové schodiště i dřevěné niky či unikátní štuky. Repasovaný je také portál cukrárny a vstupní dveře.
Přízemí v orientálním stylu zůstalo zachováno i díky tomu, že zde sídlila prodejna Český granát, které dekorativní styl vyhovoval. Bohužel vitríny na zákusky zmizely a ani četné inzeráty nepomohly získat je zpět, stejně jako ostatní zařízení. To, co zafungovalo například u Loosovy vily, se nezdařilo.
V prvním patře - při respektování původního prostorového řešení – se Jan Špaček rozhodl nahradit původní vybavení současnými materiály tak, aby evokovaly zdobný styl prvorepublikové cukrárny.
"Dispozice sice příliš praktická není, ale rozhodli jsme se ji zachovat, k této cukrárně vždy patřila," říká zkušený architekt.
Celkem má cukrárna tři patra. Nejnižší slouží jako přípravna zákusků a zmrzliny, přízemí nabízí velký oválný pult, za nímž vás mramorové schodiště dovede do prvního patra.
Celková kapacita je 144 míst, všechny prostory jsou bezbariérové. K výstupu do patra je však třeba využít výtah, k němuž je ovšem vstup z pasáže Myšák Gallery.
"Bylo těžké vytvořit dialog mezi přízemím a prvním patrem, protože nahoře se takřka nic nedochovalo. Fotografie původního stavu sice existují, ale vytvářet jeho kopii nemělo smysl," vysvětluje architekt Špaček.
Na rozdíl od původního vybavení byly vybrány pohodlnější čalouněné židle, plánované atypické barové pulty byly však na přání investora nahrazeny tvarově podobnými italské provenience (firma ISA).
Do repasovaných dřevěných nik v obkladu stěn v přízemí byly nakonec vloženy pouze prosvětlené plochy z materiálu Hi-Macs, na které se aplikovala oválná zrcadla.
Ta se pak objevují i v dalších částech prostoru na bočních, šedočernou ornamentální tapetou pojednaných, stěnách, ale již v kombinaci s neobarokními svítidly od firmy Moooi.
Aby splnila svůj účel, jsou v půli svisle rozříznuta a "přiložena" na zrcadlo. "Vytvořili jsme tak nástěnné svítidlo v ploše zrcadla, jak tomu bylo i v původním řešení z 20. let minulého století," říká Jan Špaček.
Moderní materiály
Tradiční mramor, štuky či dřevo nahradily zejména v prvním podlaží moderní materiály. "V ploše podstupnic mramorového schodiště se rozvíjí podsvětlený dekor na materiálu Hi-Macs. Dekor se uplatňuje v plné míře v celém interiéru prvního patra," popisuje architekt Špaček.
Ten využil transparentnost materiálu Hi-Macs i u stropu v prvním patře. Moderně pojatý dekor tak napomáhá dialogu mezi víceméně zachovalým dobovým interiérem přízemí a soudobě řešeným prostorem horního podlaží.
Dekor Jan Špaček použil i na stropě v prvním patře, a to na materiálu Barrisol. Jde o polyvinylovou fólii, která se vypíná do obvodových lišt. Zakryje tak nerovnosti stropu, staré rozvody či elektrické vedení. Fólie je nehořlavá a antistatická, nevyžaduje proto takřka žádnou údržbu.
Slavná historie
Za první republiky patřil interiér Myšáka mezi nejvyhlášenější. A to měl velikou konkurenci, tehdy bylo podle pamětníků v hlavním městě kolem 725 cukráren! Jména Myšák, Juliš, Štěrba, Berger - to byla tehdejší cukrářská elita.
Stejná chodila k Myšákovi – od prezidenta Masaryka, Emy Destinnové až po básníka Svatopluka Machara či herce Oldřicha Nového.
Samotný noblesní interiér by však cukrárně nestačil, důležitá byla kvalita zákusků a zmrzlin. František Myšák a zejména pak jeho syn představují dodnes oceňovanou extratřídu.
Mezi nejlepšími světovými cukráři současnosti najdete mnohé, kteří se pyšní tím, že se učili u mladšího z nich. Pak se rozeběhli po světě a stále sklízejí nejvyšší ocenění.
Svou pověst si cukrárna uchovala i po znárodnění, byť zakladatel firmy zemřel v roce 1941 a jeho syn skončil po roce 1948 načas dokonce v jáchymovských dolech. Propuštěn byl prý teprve na přímluvu svého bývalého zaměstnance.
V roce 1958 se úžasné marcipánové výtvory Františka Myšáka dostaly až na Světovou výstavu v Bruselu (v roce 1975 vyhrál svou poslední světovou soutěž). V dalších letech se však přítomnost Františka Myšáka stala v cukrárně nežádoucí.
Její pověst a kvalita nabídky přesto přežila i "bolševika", který ji načas přejmenoval na Jahodový bar. "Když on vytvořil koš s houbami, nepoznali jste, že jsou z marcipánu. Měl takzvanou švýcarskou školu, klasické punčové dorty nebo kremrole ho nezajímaly," vysvětluje Bedřich Vesecký, který pracoval v 70. až 80. letech dvacátého století u Myšáka jako vedoucí výroby.
Sladká budoucnost
"Když jsem byl letos v lednu na světové soutěži v Rimini, přišel za mnou cukrář z Brazílie a vzpomínal, co všechno ho František Myšák naučil. Nebylo to poprvé, co jsem něco takové zažil, jeho žáci jsou po celém světě," vzpomíná Drahoslav Hvězda, prezident Společenstva cukrářů.
"Deset let jsme se těšili, až se Myšák zase otevře, pro všechny cukráře je to veliká událost," tvrdí.
Odkaz Františka Myšáka oceňuje i Stanislava Kortánová, která se o něho starala v posledních letech jeho života (zemřel v roce 1992 v 85 letech).
"Byl výjimečný," říká s přesvědčením. Její cukrárna v Malé Hraštici využívá mnohé z toho, co se u Františka Myšáka naučila - i proto se stala již několikrát cukrárnou roku.
Společnost Ice Art, která má Cukrárnu Myšák v pronájmu, má proto na co navazovat. Peter Freiwald, její jednatel, se při otevření netajil tím, že po Myšákovi už nic lepšího přijít nemůže.
Proto tu chtěl mít nejlepší cukráře i vybavení – najdete zde např. jednu ze dvou mrazicích mramorových desek pro přípravu cukrářských ozdob, které jsou v republice k vidění.
Dnes je však důležité jediné: Cukrárna Myšák opět funguje - rekonstrukce přišla na 30 milionů korun. Nabízí zajímavý interiér a zákazníkům i dorty a zmrzliny hodné své pověsti. Alespoň to provozovatel – společnost Ice Art – slibuje.
Tedy včetně karamelu a smetanové zmrzliny (prý ji nabízejí jako jediní v Praze, kopeček za 25 korun). Právě vanilková zmrzlina vyráběná ze smetany stojí za neopakovatelnou chutí opěvovaného karamelového poháru.
Ing. arch. Jan Špaček*1947 Praha Jan Špaček se pohybuje od projektů výstav a interiérů až po stavby soukromého i veřejného charakteru. Jeho další projekty a následné realizace: 1997 - Kavárna Slavia v Praze (spoluautor Ing. arch. Jiří Špaček) www.studio-spacek.cz Autorský tým Cukrárny Myšák: Ing. arch. Jan Špaček Realizační tým: Akant Art, s. r. o. - rekonstrukce původní štukové výzdoby a truhlářských prvků v přízemí |