Zmateni však budou ti i oni. Fanoušky zaskočí trochu "jiný" Medem, jenž do své pověstné posedlosti sexualitou přimíchal politickou agitku, a senzacechtivé zase fakt, že k dávce kýžené nahoty dostali vydatnou přílohu psychoanalýzy a umění. Nebo pseudoumění; je otázka, zda Chaotická Ana už nepřekročila tenkou hranici mezi tvůrčí provokací a čistě účelovou troufalostí.
Ale přitom hned skvostná úvodní scéna s dravcem, holubicí, krví a humorem jednoznačně dokládá, že Medem prostě točit umí, byť na stupnici od lehké zvrácenosti k čiré nechutnosti. A hojně probíraná scéna sexu s kálením a následným bitím tu vadí paradoxně spíš proto, že z ní režisér učinil protiválečné gesto.
Titulní hrdinka Ana je moderní obdoba Tarzana, pohansky přirozená a živočišně přitažlivá dívka žijící s otcem v jeskyni na Ibize, kde zkouší malovat a odkud ji mecenáška mladých talentů odvede do Madridu. Šeď ulic i školní "squat" prozáří Ana barvami svého oblečení s korálky v indiánském duchu, svými pohyby i smíchem. Pozná tu přátelství, lásku, všudypřítomný sex a velice dětinskou "avantgardu" včetně vážných řečí o umění a politice.
Pouť hrdinčina trýznivého sebepoznání - a také nekonečnost obrazových fantazií i členění do kapitol podle odpočítávání - odstartuje hypnóza. Díky ní Ana postupně zjišťuje, že je vlastně převtělením nekonečné řady žen, jež tragicky zahynuly, když dosáhly jejího věku.
Popravdě řečeno Chaotická Ana není jen chaotická; je i bláznivá, potrhlá, nezralá, naivní, podobně jako celé její okolí. Medem opět používá pro nesporně zajímavé filmařské experimenty svět, v němž široko daleko není normálního živáčka. Hrdinčiny výjevy z podvědomí či paměti představují typ estetiky řízené Sigmundem Freudem: zahrnuje něžně hravé tváře z brambor, sníh na pohlednici z Ibizy či feministky na horách, ale také brutální obrazy ptáků rvoucích lidem na poušti oči zaživa.
Jenže tahle metoda potřebuje hranice, jinak se opakuje, až otráví. Medem ji sice v hodině dvanácté uťal, ale tím nejzrádnějším způsobem: střetem mystiky s moderní civilizací ve stylu "jak alkohol a hamburgry zničily indiány". Když se připočte ještě prvek nevědomého incestu, zmíněný fekální akt a řeči o vojácích v Iráku, člověk má pocit, že Medem už definitivně zešílel.
Ale pak se vrátí nádherný obraz hrdinky osamělé uprostřed nočního oceánu, výraz nadpozemské nekonečnosti věků, a opět se musí uznat: Medem je pan filmař, i když točí angažovanou romanci s úchylkami.
Chaotická Ana
Španělsko, režie J. Medem, hrají C. Ramplingová, L. Homar, J. Lara, tit., 118 min.
Hodnocení: 60 %
