Pro hlasovalo 243 poslanců, proti 39 a 67 se hlasování zdrželo.
Lisabonská smlouva nahradila zkrachovalý projekt euroústavy, kterou před třemi lety odmítli v plebiscitech Nizozemci a Francouzi. Smlouva má reformovat Unii tak, aby byla schopná fungovat i po rozšíření z posledních let a také přijímat nové členy.
Vstoupit v platnost ale může až ve chvíli, kdy ji odsouhlasí všech sedmadvacet členů Unie. Ratifikace až na jedinou výjimku přísluší parlamentům. Onou výjimkou je Irsko, kde se konalo referendum. A Irové řekli ne. - přečtěte si Irové řekli NE Lisabonské smlouvě, Evropa tápe
Pokud jde o parlamenty, včetně Švédska hlasovalo už pětadvacet zemí. Všechny smlouvu schválily, přičemž v Německu ještě chybí podpis prezidenta. Ten čeká na rozhodnutí ústavního soudu, u kterého si stěžovali odpůrci dokumentu.
Jedinou zemí, kde ještě parlament nehlasoval, tak zůstává Česko. I zde se čeká na výrok ústavního soudu, který posuzuje, zda je dokument v souladu s českým právním řádem. Praha se má přitom v lednu 2009 na půl roku postavit do čela Evropské unie.
Podle šéfa sociální demokracie se nyní od České republiky očekává jasné stanovisko.
"Dosavadní 'švejkování' české vlády a aktuální události, kdy je otázka přijetí Lisabonské smlouvy jedním z hlavních témat vnitrostranických bojů uvnitř ODS, jen posiluje ty, kdo se domnívají, že ČR předsednictví EU nezvládne. Dnes již není čas na výmluvy a kličkování, ale je čas jednat a rozhodnout," uvedl v tiskovém prohlášení Jiří Paroubek.
Podle europoslance Jana Zahradila (ODS) se čeští poslanci nemusí řídit mezinárodními doporučeními, mají pouze povinnost postupovat podle ústavy a platných vnitrostátních i mezinárodních právních předpisů.
Lisabonská smlouva reformuje unijní instituce i mechanismy rozhodování. Snižuje například počet záležitostí, v nichž mají jednotlivé státy právo veta. Dává také vzniknout novým funkcím: předsedovi evropské rady či faktickému ministrovi zahraničí Unie, ač formálně se tak jmenovat nebude. - o čem je Lisabonská smlouva, si přečtěte zde
