Když se řekne vyhlášení ankety, co se vám vlastně vybaví?
"Sportovec roku" za mé éry. Tehdy to bývalo úplně jiné. Cestovala jsem na vyhlášení třeba do Komárna, kde mi dali jednu vázičku s nápisem "Najlepší športovec ČSSR", k tomu kafe a dva chlebíčky a zase jsme jeli autobusem domů. Žádný televizní přenos se nekonal. A když mě pak zvolili i nejlepší atletkou Evropy a světa, bylo to za tvrdé totality. Na vyhlášení mě neposlali.
Neposlali? Proč?
Nevím. Jen mi někdo přivezl pohár. Kdo ví, možná tam nějaký zasloužilý činovník jel místo mě. Teprve teď mě vlastně čeká velká premiéra.
Na co nebo na koho se nejvíc těšíte?
Na Usaina Bolta ve smokingu.
Proč právě na něj?
Nedokážu si ho v něm představit. Zvlášť když jsem ho viděla naživo na olympiádě, i když "jen" při dvoustovce. Přiletěla jsem do Pekingu až v průběhu atletických soutěží, na stadion jsem dorazila těsně před finálovým během ženské osmistovky. Ještě celá rozklepaná jsem si na tribuně říkala: Letím tisíce kilometrů, sotva dosednu a hned je tu finále mojí osmistovky – a teď mi třeba ještě Jelimová vezme světový rekord.
Ale nevzala vám ho. Také s Jelimovou se nyní v Monte Carlu poprvé v životě setkáte. Tipněte si: Obere vás o rekord v příští sezoně?
Je na to velkou kandidátkou, těch 73 setin, co jí zbývá, se zdá maličko – i když na dráze je to pořád dost. Ona je ohromným talentem. Je jí osmnáct, do loňska ji nikdo neznal, a letos vyhrála, co se dalo.
ZLATÝ A REKORDNÍ BĚH NA 400 M v PODÁNÍ JARMILY KRATOCHVÍLOVÉ NA MS 1983 V HELSINKÁCH
Na co se jí zeptáte, až se uvidíte?
Jak je možné, že takhle rychle běhá po pouhých třech letech tréninku. To nechápu. Vždyť já se na světový rekord připravovala 14 let. Takovouhle holčinu bych jednou chtěla trénovat.
A co kdyby o to opravdu stála?
Kdepak, ta už je skvěle zabezpečená. Navíc by se musela přestěhovat do Čáslavi. Já bych rozhodně do Keni neodešla, přestože mě ty jejich talenty moc lákají. Lída Formanová byla částečně taky talentovaná, ale spoustu toho musela vydřít. Jelimová má rychlost nejspíš už v genech.
Jak se daří vaší čáslavské tréninkové skupině?
Při soustředění v Jizerkách jsme začali přípravu. Jenže trošku ti mladí nechtějí běhat. A nejlepší závodnice, Martina Sedlaříková, která byla mistryní republiky od žactva až po juniory, mi odešla na studia do Prahy.
To vás hodně mrzí?
Ne, takové věci řeším skoro každý rok. Nemůžu je přece nutit, aby zůstali v Čáslavi, když tam není vysoká škola. Měla jsem letos i jiné problémy, zemřela mi maminka, neměla jsem sílu někoho nového hledat a přemlouvat. Až se to všechno zase zlepší, snad ještě nějaký talent objevím a něco mu předám. Jen se musím vyrovnat s dnešní dobou, kdy se mladým nechce moc makat.
Chybí mi Lída (Formanová). Ta byla tahačem celé skupiny.
A také vám dodávala energii do práce, že?
Určitě. Na dnešní situaci jsem někdy naštvaná. Ale druhý den ráno se vzbudím a řeknu si: Vždyť já bych bez atletiky stejně nemohla být.
Vraťme se ještě do Monte Carla. Koho ze své generace byste tam ráda potkala?
Maritu Kochovou. Vím o ní tak málo. Jen to, že pořád drží světový rekord na čtvrtku, žije v Rostocku, má dvě dcery a nedělá to, co vystudovala – tedy dětskou doktorku. Údajně se stará o svůj sportovní obchod.
BĚH JARMILY KRATOCHVÍLOVÉ ZA TITULEM NA 800 M NA MS V HELSINKÁCH 1983
Už jste si na galavečer opatřila večerní šaty?
To jsem nechala na poslední chvíli. Každopádně nemíním jít za žádnou princeznu, v nějaké velké róbě. Za největší hvězdy jsou tam jiní.
Mezi oceněnými bude i Barbora Špotáková. O té se už ví, že letos skončila v anketě sedmá, do tria finalistek nepronikla. Jak by zněl váš verdikt?
Dala bych Báru o něco výš, třeba před jamajské běžkyně. A vyhrála by umě vytrvalkyně Dibabaová. Překonala světový rekord, a navíc je to běžkyně. V běhu mi světové rekordy připadají obtížnější než třeba pro Isinbajevovou s tyčí. Prostě běh je běh.
