Ona
Diana Kobzanová

Diana Kobzanová | foto: Petra Pikkelová

Vyrostla jsem, už nezlobím, říká miss, která přišla o korunku

  • 68
Skandální Miss ČR 2001 bude asi navždy nosit cejch té, která nafotila erotické fotky. Diana Kobzanová ale v posledních letech tvrdě pracuje na tom, aby ukázala i jiné přednosti, než je její tělo. Úspěšně moderuje svůj pořad v rádiu, zklidnila se a místo divokých večírků chodí venčit psa.

Kolik už si vydělala vaše bulteriéří fenka Mia za přehlídky?

Nula. Jediná přehlídka, na které jsme byly, byla charitativní akce - výtěžek šel na výcvik asistenčních psů. Chudák, vypadala jako blázen, v šatičkách s volánky, ale když jde o takovou věc, tak mi nevadí udělat ze svého pejska na půl hodiny šaška. Na dělání komedií jsem si ji ale nepořídila. Chtěla jsem psa mimo jiné i proto, aby mi dal řád.

Vy jste se před pár lety sama stáhla z přehlídkových mol a schovala jste se do rádia, na Frekvenci 1. Když tak člověk kouká na plakáty zvoucí k poslechu vašeho pořadu, říká si, jestli vás není do rozhlasu škoda?

(směje se) Naopak, kdybyste mě někdy viděla, jak tam přiletím vyřízená! Někdy jsem vděčná, že nejsem vidět. Ale je fakt, že bych ráda pracovala i v televizi. Dělala jsem dvoje VyVolené (D. K. moderovala noční show) a moc mě to bavilo. Nejradši bych dělala rádio i televizi a přehlídky už vůbec.

To už říkáte dlouho...

Ale já jich mám fakt čím dál míň. V poslední době už jen pro návrháře, se kterými dělám dlouhodobě, třeba pro Beátu Rajskou. Osmdesát procent mé práce už je moderování.

Najímají si vás firmy na společenské akce?

V podstatě jo. Jednou je to v Litomyšli na zámku pro velkou betonářskou firmu, druhý den pro šperkařskou firmu v Praze, do toho třeba ve Vratislavicích dětský den. Pořádala ho tamější ODS, což já ale neřeším, o politiku se nestarám. Je to u Turnova a to je můj kraj.

Opravdu je vám jedno, že to pořádá politická strana?

V momentě, kdy je to dětský den, tak je to pro děti. Já se o politiku vážně nestarám.

I dětský den může být cílená součást předvolební kampaně. Bylo to před volbami.

To si nemyslím... Moc jsem nad tím ale nepřemýšlela. Bývá to každý rok, moc milá akce. Neřeším to. I když bych možná měla.

ODS byla určitě ráda, že si se známou tváří, jako jste vy, mohla spojit část kampaně v kraji.

(zamyslí se) Kdybych volila, tak bych volila ODS. Kdyby mi zavolaly červené třešinky, pojďte na Letnou moderovat prvního máje, tak to bych nešla.

Diana Kobzanová na módní přehlídce Petra Lakrona

A kdyby příště zavolala ČSSD? Máme tady pěkný dětský den, prima akce!

Kdyby byli z Liberce, tak možná jo.

To až ty strany uslyší...

Vy mě sunete k té odpovědi. (Pobaveně se směje) Já jsem o tom fakt nepřemýšlela. Já nevolím. Přiznám se k tomu.

Proč?

Absolutně se o politiku nezajímám, jde to mimo mě. Není tady nikdo, kdo by mi byl tak sympatický, abych mu do urny hodila lístek. Možná se to spoustě lidem nebude líbit, ale takhle to vidím, takhle žiju... Blbý, že?

Já vás nesoudím. Chápu, že někdy není lehké si vybrat, ale zase je to minimum, které člověk může udělat.

Vím. Ale já si myslím, že je tady takový bordel, že jeden můj hlas to nespasí, stejně si to udělají, jak chtějí, ať už křičíme, jestli chceme ptáky nebo třešně. Nechci rozebírat politiku, je to nudné téma, které mě nezajímá...

Naběhla jste si sama.

Já vím.

Ve svém pořadu Styl se politice vyhýbáte obloukem. Přiznám se, že nejsem váš posluchač...

Nevypadáte jako cílovka.

Aha. A proč?

Vy jste se teď na sebe tak koukla. Na prsa. (směje se) Tak to vás můžu uklidnit, podle toho se to nepozná. Ale cílovka jsou lidi od třiceti výš, kteří mají rodinu, žijí klidným rodinným životem... A na to nevypadáte.

Teď nevím, jestli je to dobře, nebo špatně. Ale nedávno jsem si vás poslechla. Témata byla: Podobá se váš partner vašemu otci? Chodíte večeřet do restaurací? Máte rádi nakupování? Jak si témata vybíráte?

Třeba podle toho, nač narazím v novinách a časopisech. Mezi Kobzanovou a vámi není rozdíl, jsme ženské, zajímají nás stejné věci. Vztahy, partneři, rodina. Řeším témata, ke kterým budou mít ostatní příhodu, zážitek, názor. Hodně lidí mi píše, že je to baví. Řešíme obyčejné věci života, třeba jak zabavit děti v autě na křižovatce.

Taky vám občas spílají. "Ty blondýno, my na to nemáme, chodit si na večeře, jako ty v Praze!"

Musím to přečíst, je to fér. Já myslím, že ten člověk takovou reakci poslal, protože jsem mu nesympatická, nemá mě rád, nevěřím, že by někdo nikdy neměl na to, jít do hospůdky na večeři.

Často říkáváte, že vás lidi nemají rádi.

Nemají.

Proč?

Občas se mi nějaká kamarádka svěří, že když někomu řekne, že byla u Diany, tak lidi reagují: "Cože? U tý krávy?" Lidi mě berou podle toho, co si o mně přečtou. Média mají sílu udělat z člověka někoho, na koho všichni plivou. I když je fakt, že se to zlepšuje. Nejednou mi přijde do vysílání zpráva od ženské, že mě neměla ráda, ale teď mě ráda poslouchá a že změnila názor. To mi dělá radost.

Diana Kobzanová

Od žen víc než od mužů?

...u chlapů je to trochu jiné. Jim někdy stačí, když se jim ženská líbí, pak to neřeší.

Obvinila jste média. Copak vy nemáte podíl na tom, co si o vás lidi myslí?

Stoprocentně, bez diskuse. V devatenácti jsem vyhrála Miss, druhý den vás lidi poznají u pumpy, začala jsem vydělávat peníze... To mladé holce vždycky zamotá hlavu. Pařila jsem, chodila na večírky, měla jsem pocit, že beze mě se zeměkoule neotočí. Jde o to, jestli z toho dokážete vyrůst, jestli ještě v pětadvaceti jen jucháte, děláte průšvihy, necháváte se fotit s chlastem, nebo se dáte jinou cestou.

Vy jste přehodila výhybku?

Stoprocentně. Já jsem se jednoho dne rozhodla, že to budu dělat všechno úplně jinak. Můj nový život začal, když jsem odešla od Martina Jiránka (fotbalista, Diana Kobzanová s ním žila skoro čtyři roky). Cítila jsem se unavená. Opravdu mi začalo vadit, že mě lidi berou jinak, než jaká jsem. Nechci to vysvětlovat v rozhovorech, můžu to dokázat jen tak, že se budu jinak chovat.

Přece jen si připouštíte k tělu, jak se na vás dívají ostatní. Přitom často prohlašujete, jak jste nad věcí.

Něčím se nehodlám zatěžovat, ale na jiné věci si dávám pozor. Už na to mám věk. Jestli chci opravdu něco dokázat a vyvrátit to, co si o mě lidi myslí, tak jen takhle. Už nejde dělat věci bezmyšlenkovitě.

Řekla jste, že jste se rozhodla žít jinak po rozchodu s Martinem Jiránkem. Začala jste "jinak" i v partnerských vztazích?

Jsem tři čtvrtě roku sama, tak k tomu ani nemám co říct. Ale asi jsem začala brát jinak i vztahy, z posledního jsem odešla potom, co jsem došla k názoru, že je to ztráta času pro nás pro oba. Když pomine zamilovanost a vy začnete zjišťovat, že máte rozdílné představy o životě, je lepší odejít. Slyšela jsem, že chodím s kdekým, ale jsem opravdu sama. A docela mě děsí, jak mi to vyhovuje.

Člověk taky postupně zjišťuje, co nechce. Výběr se zužuje, stoupá laťka...

Stoprocentně. Když se nad tím zamyslím, tak díky dvěma vážným vztahům vím přesně, jak nechci, aby to vypadalo. I když úplně nevím, jak by to vypadat mělo.

Je vám šestadvacet, ještě je čas. Ale co když budete sama i v době, kdy zatoužíte po dítěti? Dovedete si představit, že si je nějak "opatříte" bez stálého partnera?

Máma mě vychovávala sama, takže model, když ženská táhne všechno sama, znám. Ale moc dobře si pamatuju, že na tábor nebo na angličtinu jsem mohla jen díky tomu, že mi na to dala babička peníze. Já bych si pořídila dítě až v momentě, kdy bych věděla, že to finančně utáhnu. Myslím, že bych zvládla se starat o dítě sama, než být třeba s partnerem jen kvůli dětem. Ale chci dát dítěti maximum, dobré kroužky, dobrou školku. Děti se prodraží. Ale ještě mám před sebou nějaký cíle, ještě je čas. Na druhou stranu nechci mít v sedmatřiceti pocit, že už je mít nemůžu. Ale bůhvíjak to bude. Zítra se na přechodu srazím s pánem, zamiluju se a za rok budeme mít dítě. Kdo ví.

Nechci být zlá, vím, že věci jsou komplikovanější, než si je člověk čte v novinách, ale vaši dva partneři kvůli vám odešli od malých dětí. Co když se jednou ocitnete v situaci oné opouštěné ženy? Díváte se na to s přibývajícími léty jinak?

Ne. Počítám s tím, že se to může stát. Když budu mít s chlapem dítě, ale poznám, že to nefunguje, nebo mi na rovinu řekne, že mě nemiluje, ale miluje nějakou jinou ženu, tak jsem opravdu přesvědčená o tom, že to vezmu jako fakt a nechám ho jít. Slepovat něco, co nefunguje, nemá smysl. A žít s někým kvůli dítěti taky nemá smysl. Už jako malá holka jsem chápala, proč spolu naši nemůžou být. Kdyby táta zůstal, jen bych každý večer poslouchala hádky. Nechtěla bych žít vedle někoho, kdo mě nemiluje, kdo žije ne se mnou, ale vedle mě.

A s bokovkou v záloze.

Tak. Když chlap nechce odejít, neodejde. Milenky většinou nikomu nevážou kouli k noze - už se k ní nevrátíš. Je to na něm. Pokud je ve vztahu spokojený, nemá důvod odcházet. Ano, může se to stát i mně, že ode mě odejde, když budu mít mimino. Ale když se lidi rozchází v klidu, je to pro dítě asi lepší, než když spolu zůstanou a pak se jen hádají. Myslím, že tomu smráděti malýmu ublížím nejvíc, když budu dělat po telefonu hysterické scény a vyhrožovat, že on už to dítě nikdy neuvidí. Když se tak rozhlídnu, málokterá kamarádka má spokojené manželství. Většinou to stojí za prd. Jsou spolu kvůli dětem, ale už se ani nemají rádi. (zarazí se) Vy na mě tak koukáte... Já vím, ono se mi to kecá. Až si jednou budu malovat krásnou rodinu a chlap mi oznámí, že jde k jiné, možná se na to budu dívat jinak.

Zmínila jste svoje rodiče. Jednou jste prohlásila, že kdyby s vámi otec zůstal, žila byste úplně jiný život. Že byste měla dvě vysoké školy a chodila s kufříkem a v brejličkách...

Tak nějak. Pro mého tátu bylo vždycky na prvním místě vzdělání, představoval si, že se budu živit takzvaně slušnou prací, ne cirkusem. Když zjistil, že dělám modelku, byl nešťastný, dlouho mu trvalo, než pochopil, že i to může být cesta. Až poslední dva roky je, zdá se, v klidu. V nějakých záchvatech je na mě snad i pyšný. Ale kdyby žil s námi, držel by mě pod krkem... "Malá Dianka, které jsem dělával krupicovou kaši, do žádnýho velkýho světa nepůjde!"

A máma? Ta se nebála vás pustit? Vždyť jste s modelingem začala už ve třinácti a pár dní v týdnu jste trávila sama v Praze.

Nedávno jsem o tom přemýšlela, že se mě nebála tehdy pustit. Ale já jsem nikdy nezklamala její důvěru, nedělala jsem průšvihy, nebyla jsem dítě, které využije každé příležitosti, kdy je bez dozoru. Drogy se mi vyhly. Mám pud sebezáchovy, nevím, co by to se mnou udělalo. V tom máma asi věděla, že mi může věřit. Jsem zpětně moc ráda, že to tak brala a nechala mě se v tom máchat. Stala jsem se samostatnou.

Když teď vidíte na přehlídkách začínající malé holky, jsou stejné, nebo jiné, než jste byla vy?

To samé v bleděmodrém. Všechny ty mladinký holčiny mají pocit, že budou Claudia Schiffer, a snaží se dělat maximum. Ale devadesáti devíti procentům se to nepovede. Jsou stejné, jen žijí rychleji a vydělávají víc peněz.

Každá ta holčička do toho jde s tím, že bude topmodelka. Pak přijde deziluze, když se nedaří. Některé se snaží docílit úspěchu pomocí drog, přes postel, brutálními dietami. Kdybyste měla dceru, pustila byste ji do toho světa?

Asi by záleželo na tom, jestli bych byla soudná a dokázala bych si reálně říct, ano má na to povahu, ne nemá. Jsou rodiče, kteří jsou přesvědčení, že z jejich holky bude druhá Nicol Vaidišová, a denně ji tahají po tréninkách, ona je s odřenýma ušima průměrná, nebaví ji to a je nešťastná. Já doufám, že budu umět odhadnout reálně předpoklady svého dítěte.

Když je vám těžko, máte tendenci svěřit se kamarádkám, nebo to dusíte jen sama v sobě?

Mně když je hodně blbě, tak si to většinou musím vyřešit nejdřív sama v sobě, teprve až se z toho dostanu, můžu to říct kamarádce. Ona mi může říct názor nebo radu, ale stejně si to nakonec musí každý srovnat v sobě sám, sama nesu následky svých rozhodnutí.

Ani tak nejde o rady, ale spíš o to, zformulovat si svůj postoj, ventilovat trápení...

Já to tak moc nemám. Když je mi hodně blbě, tak to opravdu nikdo neví. Strašně nerada ukazuju slabost, že mě něco vykolejilo a rozhodilo. Žiju si teď relativně dobře, jsem spokojená, ale i kdybych měla velké problémy, tak by to asi nevěděl nikdo.

Diana Kobzanová

To je trochu znát i na vaší historii, jak jste se některé průšvihy snažila komentovat s tím, že o nic nejde, že je vám to jedno. Ta maska drsňačky ale nebyla moc uvěřitelná.

Pochopitelně. Ale je určité soukromí, které patří jen mně.

I legendární fotky v Leu jste zlehčovala bojovnými slovy, že šlo o peníze, že je vám jedno, co si o tom kdo myslí.

Ale já jsem to tenkrát tak opravdu cítila. Možná jsem jen přesvědčila samu sebe, že je to fuk, že se nic nestalo.... Dneska to vidím jinak. Nevím, jestli to můžu nazvat fatální chybou, přece jen je to součást mýho života, nikdo mi to neodpáře, ale až v posledních letech si plně uvědomuju, že mi to čas od času bude znovu a znovu otravovat život, že je to handicap. Jsem ta baba, co tohle udělala. Teď bych nic takového neudělala. Minimálně bych to udělala jinak.

Jak jinak?

Nevím. Teď bych to neudělala, ale nemůžu ten čas vrátit. Takže je to zbytečná debata.

Na druhou stranu, i negativní reklama je obrovská reklama.

Jak to myslíte?

Že se na vás nezapomnělo, že vás každý zná. Kdo zná ostatní missky?

(Zašklebí se) Tak to se opravdu nezlobte, ale byla bych radši, kdyby se na mě zapomnělo. Tuhle mi někdo řekl, že bych bez těch fotek nedělala v televizi ani v rádiu. Já na to: "Jste normální? Vy si myslíte, že v rádiu dělám proto, že jsem dělala nahatý fotky? Když budu tupá a nedám dohromady souvislou větu, tak nemůžu dělat v rádiu." To mě urazilo. Jestli si lidi myslí, že jediné, co umím, je se svlíknout, tak to je mrzuté. Kdybych byla "obyčejná" holka, která udělala malér a vyfotila se do časopisu, budou se na mě zlobit rodiče. Pak možná ženich, kterému to ta holka tak nějak zapomene říct, a on se to dozví... Ale to je tak všechno. Můj malér byl větší.

Ale výhoda je, že to nemusíte partnerům tajit ani prozrazovat. Prostě to vědí všichni.

(Směje se) To je pravda. Pokud se mnou někdo je, tak to bere jako fakt.

Bude to vědět i ten, do kterého zítra vrazíte na přechodu a budete s ním mít dítě.

Kdepak. S tím mít dítě nebudu.

Jak to?

Já jsem byla u kartářky. Nechala jsem se vyhecovat, vůbec těm věcem nevěřím. Ale byla jsem před lety a ono se to všechno stalo. Nedávno jsem se nechala vyhecovat znovu. Řekla mi tolik pozitivních věcí! A už taky vím, kdo bude můj manžel a otec mých dětí.

Ten, co do vás zítra vrazí, ne?

Ne. Ten dotyčný to ještě neví.

Vy ho znáte?

Ano.

A líbí se vám?

Já ani nevím. Jsem z toho zaskočená.

A co s tím budete dělat?

Nic. Počkám, až přijde a řekne, že se vezmem.

Diana Kobzanová

Diana Kobzanová (1982) vyrůstala v Roudném u Turnova jen s maminkou. Díky otci-emigrantovi má i americký pas.

V roce 2001 vyhrála Miss České republiky, ale o titul brzo přišla kvůli tomu, že v pánském časopise Leo ukázala i své nejintimnější partie. 

Má za sebou dva vážné vztahy, s fotbalistou Martinem Jiránkem a s podnikatelem Tomášem Peterou. 

Léta se živila jako modelka, teď víc moderuje. Večírky i pořad Styl na Frekvenci 1.