Situace je o to složitější, že na výběr máme hned tři základní typy vrtaček. Lze koupit akumulátorovou, klasickou elektrickou „do zásuvky“, anebo takzvané kladivo. Která vrtačka se hodí pro jakou příležitost? Vyplatí se investovat do dražšího značkového přístroje?
„Jako člověk, který drží vrtačku v ruce denně, bych doporučil, aby se zájemce zaměřil nejen na cenu, ale hlavně na ergonomii vrtačky. Ať si ji potěžká v ruce, ať vyzkouší, zda se mu pohodlně drží. U silnějších a těžších modelů pozor na vyvážení, aby se vrtačka příliš nepřevažovala dopředu. Mnohdy je totiž potřeba vrtat jen jednou rukou, když tou druhou třeba přidržujeme potřebný díl, který chceme přidělat,“ upozorňuje pokrývač Jan Syrový s tím, že podle něho je dobré mít doma pro hrubé práce kladivo a pro běžné kutilské hobby vrtačku.
Vede AKU
„Dnes se nejvíce prodávají akumulátorové vrtačky. Jejich hlavní výhodou je, že jsou prostě mobilní,“ popisuje Vojtěch Regazzo, který se specializuje na prodej ručního elektrického nářadí. Podle něho je tento typ ideální nejen do domácností, ale i na chalupy a chaty, kam často vůbec není přivedena elektřina.
I tyto modely se liší ve výkonu a napětí akumulátoru. Ty nejmenší a nejslabší, použitelné spíše jako elektrické šroubováky, mívají napětí akumulátoru 3,6 voltu. Pohořel by ale ten, kdo by se pokoušel o spojování tlustšího tvrdého dřeva. Je tedy výhodnější investovat do silnějších modelů, alespoň dvanáctivoltových (v hobby třídě se lze setkat s napětím až 18 voltů), které už vyhoví velké většině běžných domácích a kutilských prací. Zatímco s nejslabším modelem lze pracovat obvykle kolem půl hodiny, 18voltová vrtačka do vybití s přehledem zvládne i 200–300 šroubů (podle průměru a typu šroubu).
Ve třídě AKU vrtaček lze najít i příklepové modely, takže poslouží nejen k vrtání do dřeva či kovu, ale i k vrtání do cihly. Ty už bývají vybaveny i přídavnou rukojetí pro zlepšení stability při vrtání.
Do paneláku příklep se šňůrou
Kdo bydlí v panelovém domě a ví, že bude muset častěji vrtat do betonu, měl by zvolit výkonnější příklepový model ve verzi do zásuvky. Bývá vybaven mechanickým příklepem, lze s ním obvykle vrtat do průměru vrtáku 16 mm. „Pro domácí použití se vystačí s příkonem motoru kolem 700 wattů, nepředpokládá se, že by s podobným přístrojem člověk doma vrtal desítky děr denně,“ připomíná Vojtěch Regazzo. „Jsou to prostě vrtačky pro běžné využití v domácnosti,“ doplňuje.
Na rekonstrukci raději kladivo
Nejen profesionálové, ale i třeba ti, kdo se chystají vlastními silami rekonstruovat chalupu nebo rodinný domek, si s běžnou příklepovou vrtačkou nevystačí. Měli by zvolit elektrické kladivo s pneumatickým příklepem, kde motor v podstatě pohání stlačený vzduch ve válci, který pak dodává energii úderu (v hobby třídě se hodnota pohybuje mezi dvěma a třemi jouly).
Kladiva se dělí na tři skupiny: vrtací, sekací a kombinovaná. Posledně jmenovaná skupina najde nejširší využití, odborníci však upozorňují, že většina modelů je dimenzována tak, aby se s nimi z 80 % vrtalo a z 20 % sekalo, což se blíží předpokládanému stylu práce. Pokud se ale poměr obrátí, hrozí předčasné zničení přístroje. Ceny pneumatických kladiv v hobby třídě se pohybují zhruba od 3000 korun, nízké ceně ovšem odpovídá i nižší výkon, nelze je srovnávat s profesionálními přístroji za dvacet tisíc a výše.
Jak upnout
Majitelé stařičkých vrtaček narexek si jen těžko dokážou představit život 
bez kličky sklíčidla. Ta se vyznačuje několika charakteristickými znaky: neustále se ztrácí, navíc zuby, kterými se otáčí v upínací hlavici, se často předčasně vymačkají. Proto se v poslední době (a pro akumulátorové vrtačky to platí téměř beze zbytku) používají takzvaná rychloupínací sklíčidla, kdy se stopka vrtáku sevře čelistmi pomocí ručního pootočení objímky. Některé, zvláště levnější modely ale mohou být vybaveny i klasickým upínacím systémem.
Pro většinu vrtaček platí, že umožňují použít vrtáky se stopkou o průměru 10 nebo 13 milimetrů – čím silnější přístroj, tím větší průměr. To ovšem neznamená, že by průměr břitu vrtáku samotného nemohl být větší než stopka. A to patří k dalším parametrům při výběru vrtačky. Každý by měl předem vědět, jaké díry bude vrtat, a podle toho vybírat – informace o maximálním průměru vrtáku a materiálu, do kterého ho lze použít, patří k základnímu popisu každého přístroje.
SDS se neprotočí
Většina kutilů asi s profilovanými stopkami vrtáků do styku nikdy nepřišla. I u běžných vrtáků do betonu, cihly nebo kovu se ale lze setkat se stopkou vytvarovanou do trojhranu či čtverce. Je to proto, aby se vrták při vysokém zatížení „nekousl“ ve zdi a nezačal se pak ve sklíčidle protáčet.
Tento princip dovádí k dokonalosti takzvaný systém SDS používaný u pneumatických kladiv. Do stopky jsou vyfrézovány podélné drážky, které zapadnou do sklíčidla vrtačky a zprostředkují tak dokonalé spojení těla vrtačky s vrtákem.
Existují dva systémy: pro menší kladiva do 5 kg hmotnosti se používá systém SDS plus, pro těžší kladiva od 5 kg SDS max, kde jsou drážky podstatně delší (počítá se i s větším výkonem stroje a většími průměry nástroje).
Jak poznat kvalitní vrtačkuV obchodní síti lze občas najít hobby vrtačky, které lákají podezřele nízkou cenou. Odborníci ale doporučují: „Vezměte ji do ruky a potěžkejte. Pokud je příliš lehká, je velmi pravděpodobné, že vnitřní ozubená soukolí nebudou kovová. Při větší zátěži pak hrozí brzké opotřebování a zničení.“ |
Rychlosti pro šroubování
Vzhledem k tomu, že u většiny moderních vrtaček lze nastavit pravý i levý chod, předpokládá se, že je lze využít i jako šroubovák. Zde je nutné vyzkoušet si v obchodě, jak citlivě reaguje „spoušť“. Při šroubování je výhodné, aby zpočátku bylo možné nastavit velmi pomalý chod, teprve potom se postupným stlačováním mohou otáčky zrychlovat. Proto je vhodné, aby u vrtačky bylo možné nastavit několik stupňů otáček, obvykle dva, nebo ještě lépe tři. Při šroubování se pak využije nejnižší stupeň, o to citlivěji je možné regulovat otáčky.
Regulace rychlosti je ale důležitá i pro optimalizaci při vrtání do různých materiálů. Například při vrtání do ocelového překladu, kdy se počítá s velkým průměrem otvoru, je vhodné zvolit malé otáčky. V opačném případě hrozí přehřátí a zničení vrtáku a někdy i přístroje. Naopak při vrtání malých průměrů je možné zvolit vyšší rychlost.
