Jak člověka bolí ruce, když vymaluje obyčejný obývák? Zkuste ale vymalovat interiér elektrárenské chladicí věže. Na výšku má 100, v průměru 60 metrů. Parta kluků připomínajících astronauty ve skafandru zvládne nastříkat několik vrstev nátěrů za týden. Potřebují nejen překonat strach z výšek, ale i respirátory, aby se neotrávili ředidlem.
Údržba chladicí věže v elektrárně
Abychom pronikli do odstavené věže, která právě prochází rekonstrukcí, musíme nejdřív vyšplhat po železném žebříku asi do desetimetrové výšky. Tady se nacházejí maličká boční dvířka gotického střihu. Otevíráme je, následuje pár kroků labyrintem odvodňovacích roštů, když vtom - stojíme přímo v srdci věže. Úchvatný prostor. A vysoko nad našimi hlavami kruhový výhled do modrého nekonečna.
Železné lávky s dělníky líně klesají nebo stoupají po stěně, slyšíte jen syčení stříkacích pistolí. Každé kovové cinknutí se kónickou věží rozezní jako v chrámu. Dokonalá akustika.
Mytí oken na budově Anděl Media Centrum
Hoši z party vyprávějí historku z konkurenční firmy: dva horolezci kdesi v severních Čechách prý vylezli na okraj stometrového komínu, udělali holubičku, vyfotili se navzájem mobilními telefony a poslali fotky svým manželkám. Vsadili se o krabičku cigaret, která se vyděsí dřív. „Ty ses zbláznil! Jestli to uděláš ještě jednou, tak o mě přijdeš!“ vyhrožovala ta první. „No a? Já kvůli tobě teď přišel o cigára!“ bručel do telefonu horolezec.
Čtěte zítra v magazínu DNES
Jejich životy nevisí na vlásku, ale na laně. Co je to za lidi, kteří denně vysedávají na stometrových jeřábech, vymetají komíny nebo myjí okna kanceláří vodními tryskami? Jak moc riskují?
