My Sims - udělejte z města, kterému se vyhýbají i švábi, honosnou destinaci

Roztomilá, infantilně stylizovaná hra zabaví - po slabším rozjezdu – každého.

MySims (PC)

 

Zalévání je pro strom všelék. Roste,  uzdravuje se a plodí cenné esence.

V poslední době bývá vidět slovo Sims stále častěji. Jestli bude tento trend pokračovat, tak vše nejspíš nezůstane jen u her.

Postupem času začneme nosit oblečení značky The Sims, pravidelně usedneme k televiznímu kanálu stejného jména, a pokud vše zajde do extrému, tak budeme nuceni nosit nad hlavou levitující krystal, jehož barva se bude měnit podle naší nálady.

Alespoň pro dnešek ale  zůstaneme      u her,  konkrétně u takové, která se      již objevila na konzoli Wii a     handheldu DS. Do našeho hledáčku se tak dostala roztodivná hra, která The Sims připomíná jen vzdáleně. Ovšem jisté spojitosti lze najít, o tom v průběhu recenze. Stručně se MySims dají charakterizovat jako mix The Sims a SimCity zaměřený na ty menší z nás. Toto tvrzení je ale nutno brát s pořádně velkou rezervou.

Náš úkol je totiž následující – udělat z dříve krásného města, kterému se v současné době vyhýbají i šváby, opět honosnou destinaci. Vše začneme tím, že město pojmenujeme podle gusta a vytvoříme si bezpohlavního avatara. Editor k tomu určený sice není nijak překypující možnostmi, ale svůj účel splní a s trochou fantazie lze vytvořit odraz našeho skutečného já.

Pak už nezbývá, než se vrhnout do úkolů nám vyčleněných.

První půlhodinku hraní kmitáme za starostkou města podobně jako ocas za psem. Je to však nutné k tomu, abychom se seznámili se základními principy hry.

Ty nejsou příliš složité a okamžitě pochopíme, že se vše bude točit kolem různorodých „esencí“ (věnoval jsem jim modře zabarvený textík). To je činitel, bez kterého by zde nic nefungovalo a je nutné ho využívat. Při plnění úkolů zadaných obyvateli města totiž máme předepsáno, kolik té či oné esence na výrobu předmětu máme použít.

Tím jsem ale trochu předběhl text, který napíšu nyní a který je nezbytný k popsání herních principů. Základem všeho je pobíhání po městě a hlavně navazování vztahů – podobnost s The Sims. Nečekejte však sáhodlouhé konverzace, vše se omezuje na tři, potažmo čtyři možnosti rozhovoru – klasické povídání si, být hodný nebo zlý a dát předmět.

"Když už se s nějakým simem seznámíte, tak je dost pravděpodobné, že vás v dalším průběhu hry bude zahrnovat úkoly."

Když už se s nějakým simem seznámíte, tak je dost pravděpodobné, že vás v dalším průběhu hry bude zahrnovat úkoly. Pokud je ve městě nový, tak mu nejdříve musíte postavit dům (vzdálená podobnost se SimCity) na jedné z volných parcel ve městě. Velmi nenáročná pasáž hry, kdy lidově řečeno „spatláte dohromady“ to, co se k sobě hodí.

 

Bublifuk znamená, že se snažíte být hodní.

Máte dán základní tvar budovy (která může být maximálně dvoupatrová), dveře, okna a nějaké to poznávací znamení, kdo že to vlastně v domě bydlí. Zde moc prostoru k projevu kreativního ducha není.

Když už barák stojí, tak je s ním simík vždy spokojen. Zajímavé je, že vnitřní půdorys nebere ohledy na to, jak budova vypadá z venku.

Stane se tak třeba to, že co by se zvenku zdálo kruhové je při přechodu do interiéru hranaté. No, ale vraťme se zpět. Teď už jen stačí si se simem párkrát promluvit a svěří        vám     do rukou výrobu nějakého z předmětů k oživení svého příbytku. Zde přicházejí na řadu esence.

Každý simík preferuje jinou ze zájmových oblastí. Zatímco depresivně vzhlížející jedinec dá přednost strašidelným esencím, tak kuchař na svém předmětu raději uvidí chutné druhy.

Esence

Základní stavební kámen celé hry. Ve hře jsou rozděleny do šesti druhů, přičemž různí simící preferují různé esence.

Toto „koření“ můžeme najít téměř všude – na stromech, ve vodě, pod zemí a některé dokonce vypadávají ze samotných simíků. Zatímco stromy musíme zalévat a můžeme je i zasazovat, tak esence, které skrývá voda či půda pod nohama musíme vydobýt jakousi minihru – viz video.

Umístění většiny esencí je celkem logické. Jablka rostou tam, kde ve skutečnosti. Dřevo také najdeme tam, kde bychom čekali. Někdy se ale můžeme setkat  i s trochu podivnějším místem výskytu. To, že koťátka rostou na stromech a štěňátka jsou k nalezení pod zemí, mi přijde trochu brutální.

Většinou vám simové řeknou, kde se dá najít potřebná esence ke zkrášlení objednaného předmětu, někdy se tak ale nestane.

Celkem je ve hře 109 esencí.

Dále přijde na řadu samotná tvorba předmětu. Vaším úkolem je jeho sestavení podle dodaného plánu. Toho se nemusíte držet zuby nehty, ale máte povinnost vyplnit místa označená hvězdičkou. Esence potom do předmětu přimícháte pomocí barvy nebo přímo tím, že je na předmět přiděláte ve své hmotné podobě. To ve výsledku vypadá dosti nekonvenčně, až hnusně.

Ze začátku při tvorbě předmětu moc velký prostor k experimentům není, postupem času ale získáváte nové stavební bloky a s tím více možností, jak výtvor „zkrášlit“. Někdy jsem se až divil, jaké zrůdnosti jsem ve své virtuální dílně vyprodukoval. To ale skutečně až postupem času, kdy jsem měl bloků širokou škálu. Ona toho ale celkově hra ze začátku moc nenabízí.

Moje první dojmy totiž byly silně negativní. Mrtvolné město, jehož přístupná část (v tuto chvíli) je ještě ke všemu malinkatá a plno hluchých míst ve hraní, kdy jsem nevěděl, co dělat. To se však postupem času změnilo a hra mě začala celkem bavit. Ve městě se objevovaly nové postavy a s tím rostl i počet úkolů, které mi byly předhozeny.

"Za poctivě vydřené hvězdičky získáme přístup do dalších částí města, jako je poušť nebo les."

Cílem hry je, jak již bylo řečeno, postavit na nohy naše městečko. K tomu, abychom věděli, jak si vede, slouží ukazatel v horním levém rohu obrazovky – skýtá pět hvězdiček. Ty postupně získáme plněním úkolů a stavěním příbytků pro nové obyvatele.

 

I takhle může vypadat vámi vytvořená lednice.

Za poctivě vydřené hvězdičky získáme přístup do dalších částí města, jako je poušť nebo les. V těch najdeme jiné druhy esencí a hlavně přibudou nové parcely.

S postupem času, a tím, že plníme úkoly, získáváme různorodé dekorace a nové plány na předměty. Těmi pak můžeme vyzdobit jak náš domek, tak příbytek někoho jiného. Upřímně řečeno, já jsem plány za dobu svého hraní „dobrovolně“ nevyužil. Vystačil jsem si s plněním úkolů, protože jsem        neměl pocit, že by tvorba předmětů       byla nějak výjimečně zábavná.

To je i problém celé hry. Ona vlastně hned na začátku odkryje svoje trumfy v podobě esencí, vytváření „harampádí“ a postupem času už jenom nastavuje tuto poměrně řídkou kaši. Nutno uznat, že ze začátku byla hra opravdu nudná a naplňovat mé očekávání hratelnosti začala až po získání druhé hvězdičky, kdy se ve městě konečně začínalo něco dít.

Hra nabízí poměrně skromný online režim. Ten umožňuje přidání kamarádů tím, že zadáme jejich přezdívku ve hře. Nelze tedy hrát „klasicky anonymní“ multiplayer, kdy hraju a vlastně ani nevím s kým. Ve výsledku pak můžeme hrát na honěnou, chatovat nebo třeba prezentovat naše úžasné výtvory.

Technická stránka je podřízena čistě cílové skupině – dětem. Možná i proto může působit levně – dětem přece nejde o nextgen grafiku, ale hlavně o její stylizaci. Ta se myslím celkem trefuje do černého. Vše je pěkně barevné, svižné a může to působit dojmem, že takhle nějak by to dopadlo, kdyby se  hra The Sims potkala s Duplem.

 

Pobíhání po městečku. Ve hře se naběháte opravdu hodně.

Hudba je také věrná cílové skupině a hlavně se po čase velmi znatelně opakuje. Zvuky jako takové jsou celkem nevýrazné. Postavy ve hře potom mluví simštinou, nebo minimálně vydávají zvuky, které ji připomínají.

Ovládání je řešeno jednoduše – pohyb panáčka ovládáte na klávesnici a interakce jsou prováděny myší. Trochu mi vadilo maximální oddálení kamery, které bych ocenil o něco větší.

MySims jsou skutečně hrou pro děti. Vše je tomu podřízeno, a proto dospělé hráče nejspíš příliš nechytnou.            Ve výsledku je hra poměrně mělká,       bez vyšší motivace a   hratelností         by na tom také mohla být o něco lépe. I přesto má své kouzlo, které zejména na ty menší z nás jistě zapůsobí. Stačí to však pouze na mírný herní nadprůměr.