Bluntovo křehké písničkářství na albu Back To Bedlam (2005) si získalo mnoho příznivců i odpůrců a ovlivnilo řadu následovníků. Čeští fanoušci si ho mohli užít v létě roku 2006 v magickém prostředí Pražského hradu, navíc s romantickým přídavkem v podobě Bluntova tehdejšího vztahu s českou modelkou Petrou Němcovou.
V pondělí 27. října vystoupí James Blunt v Česku znovu a mnohé je jinak. Láska nevydržela, koncert proběhne ve standardním prostředí pražské hokejové Tesla Areny a druhé album All The Lost Souls (2007), které zpěvák přiváží, sklidilo smíšené ohlasy i znatelně menší komerční úspěch. Přesto se z následujícího rozhovoru zdá, že James Blunt žádné problémy neřeší.
Pamatujete si svůj první pražský koncert?
Samozřejmě. Když jedete turné se spoustou vystoupení po více či méně úhledných, ale skoro stejných halách, nemůžete zapomenout na takové místo, jako je Pražský hrad. Byl to nádherný zážitek. Vím, že tentokrát budu hrát právě v jedné takové normální hale, ale i tak se do Prahy moc těším - a zdůrazňuji, že to myslím opravdu vážně.
Setkáte se s Petrou Němcovou?
Uvidíme, možné je všechno.
Se svým druhým albem jste na turné už hodně dlouho - máte snahu koncertováním nastartovat dosud nijak závratné prodeje?
Tímto způsobem vůbec nepřemýšlím. Každý opravdový muzikant by měl spoléhat na živé hraní - to je přece základ. Rozhodně nechci být žádný umělý výtvor, který věčně sedí ve studiu a spoléhá na televizi a rádio. Jsem písničkář, a ti hrajou tady a teď pro skutečné lidi. Živé vystupování a přímé reakce příznivců na koncertech - to je nejvíc, co může muzikant zažít.
Vyvinuly se nějak písničky z druhého alba během turné?
Jistě, to je logický proces. Napadne nás nějaký nový motiv, některé místo mi začne vadit, jinde změníme akord nebo kousek textu… Ty písničky si po vydání desky žijí svým vlastním životem, což je fajn. Věřím, že se v Praze budou jejich obměněné podoby líbit.
James Blunt - vojákBritský zpěvák, celým jménem James Hillier Blount, se narodil v roce 1974 v Tidworthu. Navštěvoval školu v Harrow a poté nastoupil na Královskou vojenskou akademii v Sandhurstu. Před uvedením svého pvního alba byl důstojníkem britské armády, a dokonce sloužil v mírových silách NATO v Kosovu během konfliktu v roce 1999. Když zemřela britská královna matka Alžběta, nesl 9. dubna 2002 při pohřbu její rakev. |
První deska byla extrémně úspěšná. Věříte tomu, že ji někdy překonáte?
Pokud mám být upřímný, tak asi těžko. Takové shody okolností se stávají jen jednou za život, já jsem měl obrovské štěstí a do budoucna budu rád, když se muzikou nějak solidně uživím. Každý si prožije svých 15 minut slávy.
Vaše dosud nejslavnější písnička You're Beautiful se stala oblíbeným svatebním songem. Nepřipadá vám to zvláštní? Zpíváte v ní přece o ztracené lásce.
Máte pravdu, ale beru to tak, že vypustím písničku do světa a je na každém posluchači, co si z ní vezme. Text je jen jedna část, písňový tvar obsahuje spoustu dalších emocí, které já jako autor nemůžu mít nikdy zcela pod kontrolou. Ale jsem vždycky rád, když si člověk v písničce najde něco, co ho osloví, i když je to třeba něco úplně jiného, než jsem do ní vědomě vložil.You're Beautiful byla zároveň zvolena nejotravnější písní všech dob. Mrzí vás to?
Musím přiznat, že mi to zpočátku bylo docela líto. Ale pak jsem si uvědomil, že tento výsledek je zároveň odrazem úspěšnosti a oblíbenosti té skladby - hrála se tak často, až spoustě lidí začala lézt na nervy. Ale ještě větší množství posluchačů ji i přesto nepřestalo mít rádo. Co je však hlavní: takové ankety se musí brát s rezervou, nemají žádný podstatný význam.
James Blunt - muzikantSkladby, které se objevily na prvním a rázem slavném albu Back To Bedlam (2005), psal většinou ještě coby důstojník během vojenské služby. Nahoru ho vynesl především singl You're Beautiful - píseň, kterou věnoval své bývalé lásce. Bluntův styl je směsicí jazzu, rocku a soulu, občas bývá srovnáván s ranou tvorbou Eltona Johna. Ostatně skladba You're Beautiful byla první britskou písní od dob Eltona Johna a jeho Candle in the Wind z roku 1997, která se ve Spojených státech dostala na první místo hitparády. Kromě zpěvu hraje Blunt na řadu hudebních nástrojů, třeba na klavír, klávesové nástroje a kytaru. James Blunt byl nominován na pět cen Grammy, získal dvě ceny MTV Awards a dvě Brit Awards. |
Říkáte o sobě, že nejste emotivní. Některé z vašich písní jsou však emotivní velmi - jak to jde dohromady?
Dokážu věrohodně prožít písničku, která se mě osobně velmi týká - a nemusí to být jen prostřednictvím textu. Třeba mě napadla v nějaký důležitý okamžik nebo si ji spojuju s blízkým člověkem. Ale obecně jsem přesvědčený o tom, že tyto své pocity a emoce umím lépe zprostředkovat v písni, než kdybych je měl vyjadřovat běžným způsobem. To si pak někdy připadám jako kus ledu. Řekl bych, že se moje citové prožívání změnilo mým pobytem v Kosovu. Některé situace se mnou zatočí daleko víc než předtím a vůči jiným jsem úplně odolný a netečný. Není to asi v pořádku a lidé tím někdy bývají zaskočeni, ale nevím, jestli se s tím dá něco dělat.
Kosovo je asi důvod, proč jste si pro příjemce své charitativní činnosti vybral právě organizace Lékaři bez hranic a Pomoc hrdinům.
Přesně tak. Charitativních organizací existuje nepřeberné množství, a pokud se někdo rozhodne pomáhat, asi si vybere oblast, k níž inklinuje svými životními zkušenostmi. Někdo se zaměří na opuštěné děti, jiný na postižené osoby a já jdu tímto směrem. Předpokládám, že jen málokdo z těch, kdo shánějí či dávají finance na dobročinné účely, ví lépe než já, proč právě tyto dvě organizace pomoc opravdu potřebují.Jaký máte názor na poslední dění v Kosovu? Je podle vás vyhlášení nezávislosti správný krok?
Nechci se k těmto záležitostem vůbec vyjadřovat, protože to je strašně složité. Hodně lidí na Západě má tendenci vidět události v problematických oblastech černobíle, ale málokdy je pravda jen na jedné straně. Ani v Kosovu není. Jedni chtějí to a druzí ono, a když s nimi nějakou dobu žijete tak jako já, máte pochopení pro obě strany. Násilí samozřejmě každý rozumný člověk odsoudí, ale jak tu spletitou situaci řešit, to je ve hvězdách.
Nedávno jste pro vojáky v Kosovu hrál, že?
Ano, jsem s tou oblastí prostě spojený. Nejprve mi bylo nepříjemné, když se na mě po vydání desky nalepila image bývalého vojáka z Kosova. Bral jsem to jako nutný marketingový tah, který mi pomůže odlišit se od konkurence, ale trochu se mi z toho ježily vlasy. S odstupem několika let však musím říct, že mi asi nikdy nezačne být lhostejné, co se v tom regionu děje. Ta zkušenost prostě byla tak silná, že ve mně i po letech zůstává a zdá se, že skoro neslábne.
Máte pocit, že jste se hodně změnil za těch pár let, co se z bývalého kosovského vojáka stala známá osobnost?
Na to by asi nejlépe odpověděli moji blízcí a rodina, ale zřejmě ano. Ty životní zkušenosti jsou tak široké a protikladné… Třebaže v obou těch situacích je to boj o přežití (smích). Možná mám díky své minulosti výhodu v tom, že nejsem skleníková květinka, chápu, že showbyznys je hra. Vím, že pokud z toho kola někdy vypadnu, svět se nezboří, protože život je o něčem jiném. Zatím mě ale ta hra baví a mám v ní celkem štěstí, tak si ji užívám a snažím se vyhrávat.
Jak se vám žije pod dohledem bulvárního tisku?
Na to by vám asi většina umělců odpověděla podobně: nejdřív máte slastný pocit, že jste asi opravdu úspěšný, protože si vás všímají. Na konci se to změní v nesmírně otravný stav nesvobody. Ale bohužel je to součást té zmiňované hry. V každé hře máte soupeře, který se vás snaží dostat. A někdy i zákeřně.
Kdybyste za posledních pár let mohl něco změnit, co by to bylo?
Spousta věcí. Ale to nesouvisí s mou kariérou, takové pocity přece občas mívá každý člověk. Nevědomky někomu ublížíte, po dlouhém váhání uděláte rozhodnutí, které se posléze ukáže být špatné, zkušeností dospějete k tomu, že jste se choval jako pitomec. Takové věci se musí odžít, zvlášť když do toho byznysu skočíte po hlavě jako já a zpočátku vůbec nevíte, která bije. Nemám ale pocit, že bych udělal nějakou zásadní botu, kvůli které bych teď měl zoufale bušit hlavou do zdi.
