České nebe Járy Cimrmana se jasně rozzářilo

Podle dvojice Svěrák – Smoljak přicházela patnáctá cimrmanovská hra České nebe na svět v porodních bolestech. Ale dítě za to stojí.

Svěrák se Smoljakem se dokonce dali slyšet, že z toho možná nic nebude, protože Cimrman psal ke stáru občas také hlouposti. Pečlivá dlouhá příprava i autorský ostych, jenž nebývá pravidlem u tvůrců takového formátu, se vyplatily. České nebe je vynikající.

Jedním z témat – ne-li často tím hlavním – bylo u Cimrmanů češství. Sama idea provinčního génia se zlatýma českýma ručičkama, leč strašlivou smůlou, světoběžníka, v němž se odráží škála komplexů malého národa, který je vždy v područí někoho mocnějšího, může být považována za esenci národní povahy nebo aspoň jakéhosi "převažujícího národního pocitu". Snad s jedinou výjimkou: Cimrmanovi chybí agresivní nacionalismus, místo něj je obdařen trochu komickým, laskavým vlastenčením.

Křištálová lupa Bez mentorování
Nicméně České nebe reflektuje obě tyto polohy. Té první se umí dokonale vysmát s parafrází "kdo nepláče, není Čech". Ale ani druhá strana nedostane nic zadarmo: k vynikajícím fórům patří využívání přívlastků jako otec národa (Palacký), miláček národa (Tyl), učitel národů (Komenský) i zrádce národa (Karel Sabina). Všechny národní mýty a paradoxy se u Cimrmanů setkávají v jednom tyglíku, nikdy se však nesklouzává k satiře, mentorování ani foukání na národní bolístky. České nebe je především náramná legrace.

Cimrmanům to v Českém nebi sluší

První dojmy iDNES.cz

Pokud je České nebe aneb Cimrmanův dramatický kšaft opravdu poslední hrou, kterou pánové ze souboru Divadla Járy Cimrmana nastudovali, je třeba hluboce smeknout a říct: Pánové, takovou tečku si mohou opravdu dovolit jen mistři.

Samo východisko hry je geniální: v nebi, respektive v jeho českém úseku, zasedá komise, která má být ideálně složená z výkvětu národa. Ta rozhoduje o tom, kdo má právo z očistce přestoupit do "nejvyšší sféry", volí další členy a taktéž se dohaduje o budoucnosti Čechů, neboť na zemi zuří první světová válka.

V komisi je typ veskrze lidový – poživačný a selským rozumem disponující praotec Čech, kterého se pedantický školomet Komenský snaží vzdělávat v české literatuře. Pak "plamenně" nesmiřitelný bojovník za pravdu Jan Hus, který se ovšem dá k lecčemus přemluvit, když se mu dostatečně polichotí. Doplňuje je svatý Václav, dobrák od kosti, ale trouba.

K nim přichází Borovský, sypoucí z kapes epigramy, a laskavá Babička Boženy Němcové, které v nebi nejvíc chybí nějaká ta zvířátka – housátka, slepičky, telátka. Roli českého Merkura, tedy poslíčka, přebírá Tyrš, který utužuje velké české duchy rozkošně naivními "sokolskými" cvičebními sestavami. Poslední figurou je maršál Radecký, "český cizák" a zdroj konfliktu ve hře.

Hra plná hlášek
Cimrmanovské hry vždy stavěly především na slovním humoru. České nebe není výjimka. Na zlidovění aspiruje omluva svatého Václava za pozdní příchod (Promiňte, trochu jsem se zamodlil), Husa zase pronásledují průpovídky a přirovnání o ohni, neboť čeština zřejmě nemá "nehořlavá přirovnání".

Hledá se podobA Járy Cimrmana

Deník MF DNES ve spolupráci s portálem iDNES.cz se proto rozhodl vyhlásit celonárodní pátrání po skutečné podobě génia.

Prohledejte rodinné archivy, zapátrejte na půdách. Pokud narazíte na mistrovu podobu, pošlete nám ji neprodleně v elektronické podobě na adresu [e-mail].

Portál iDNES.cz zároveň nabízí pohled do historie divadla nesoucího jméno českého génia Járy Cimrmana. Více informací o kolekci cimrmanovských DVD, které vycházejí s deníkem MF DNES, či videoukázky z her naleznete ZDE.

Vůbec je potenciálními "hláškami" hra nabitá. Slabší místa má v semináři, který ponejvíce vysvětluje české dějiny, ale žerty si musí vypůjčovat z úvodní přednášky z Vraždy v salonním coupé. Nicméně i seminář má zářivé chvilky, například Cimrmanův vynález živé kopírky.

Potěší herecké výkony podpořené maskováním, díky němuž herci vypadají jako zhmotnělé ikony a dokreslují tak dojem naivního, důvěrně známého obrázku. Svěrák si v kantorské roli Komenského vyloženě libuje, dobrosrdečná Babička Miloně Čepelky je k zulíbání. - čtěte rozhovor Miloň Čepelka: Na Babičce si smlsávám

Pokud by České nebe mělo být skutečně hrou poslední, nemohl se Jára Cimrman svým "dramatickým kšaftem" rozloučit lépe.

L. SMOLJAK, Z. SVĚRÁK - České nebe
Divadlo Járy Cimrmana Praha. Psáno z generální zkoušky 15. října, premiéra 28. října 2008. Délka 110 min.
Hodnocení MF DNES: 80 %