VIDEO: Posel z Liptákova aneb Petr „něco červenýho“ Bezruč
16. října 2008 16:04
Každý čtvrtek v MF DNES vychází DVD s hrami Járy Cimrmana. Dnes je to Posel z Liptákova. Titul skrývá dvě hry českého génia. První je Posel světla, sociální drama z budoucnosti, druhá Vizionář o statkáři Hlavsovi, který umí věštit z trouby.
Vše o cimrmanovských DVD za skvělou cenu ve speciální příloze www.idnes.cz/cimrman
O čem hra je
Pan Ptáček chce pomoci své dceři zvolit si ženicha. Váhá totiž mezi dvěma. Tak požádá o pomoc sedláka Hlavsu, který vidí výjevy v troubě. Jenže není u Hlavsů jediným návštěvníkem. Pro stárnoucího hospodáře si přichází Smrtka. Vizionář tedy mezi náhledy do trouby ještě odkazuje synovi "grunt". Syn ale dědictví odmítá. Vizionář totiž jednou v troubě viděl, co se za pár desítek let bude dít se soukromým majetkem...
Jak si hra vede u fanoušků
"Byla to vůbec první Cimrmanova hra, kterou jsem z audiozáznamu slyšel; spolužák ji dostal k Ježíšku a poslouchali jsme ji stále dokola," vzpomíná čtyřicetiletý Jan Čermák z Prahy. "V hlomozu naklepávání Smrtkovy kosy se ze zvuku gramofonu mnohdy nedalo rozlišit, co která postava říká. Pozdější návštěva divadla mi to sice osvětlila, ale kouzlo na tehdejší dobu pro mě neuvěřitelně odvážných dvojsmyslů se mně hluboce vrylo do paměti. Citáty se s přáteli častujeme dodnes, i po takřka třiceti letech."
. Oblíbené hlášky ze hry
Lepší pivo v žaludku nežli voda na plicích.
Teplé pivo je horší než studená Němka.
Proč zrovna my jsme béčko?
My nesmíme ani naznačovat.
Cimrmanův pahrbek geniality.
Tenkrát poprvé
Ve hře Posel světla se Cimrman vůbec poprvé pouští do žánru sci-fi. Drama z budoucnosti má navíc silný sociální podtext. Nezdárný syn chce své rodiče vyštvat do starobince Dědova mísa, aby v jejich domečku mohl zřídit laboratoř pro výrobu kapesních svítilen.
Proč má rád Posla z Liptákova
Jaroslav Weigel, který hraje vizionáře Hlavsu: "V semináři mě jako malíře nejvíc baví odhalování jednotlivých vrstev malby na zdi v restauraci U Sirotků. Jak se odkrývají napříč zpět celým dvacátým stoletím až k Cimrmanovým nápisům. Ve hře mám nejradši věštění z trouby. Vizionář je uzavřené drama. Krátká, sevřená hra. Jsou tam hezké věty, které se dobře pamatují, to přesně mají naši diváci rádi."
. Když se řekne Posel z Liptákova
Jaké pasáže rádi citují fanoušci
Sirotek je naše máma
Když Cimrmanovi v Liptákově došly peníze, dohodl se s hostinským, že mu za půllitry vyzdobí lokál. A tak restauraci U Sirotků zdobily nápisy jako: "Lepší pivo v žaludku nežli voda na plicích." Nebo "Nechoďte na dvorek, máme tu záchodek." Další pivo inspirovalo hosta Cimrmana k nápisu: "Sirotek je naše máma." Nějaký vandal k němu však později připsal: "Sirotková je náš táta." Stoupající hladinka měla za následek: "Teplé pivo je horší než studená Němka." A po posledním pivu už napsal jen: "CHLAST, SLAST." Třeba ho neprodáte, třeba vám ho vemou
Je až pozoruhodné, že v době normalizace zaznívaly z pódia Divadla Járy Cimrmana ve hře Posel z Liptákova poměrně odvážné dvojsmysly, které odkazovaly k tématu znárodňování soukromého majetku.
Syn František odmítá statek, který mu otec odkazuje. Nechce být bohatý. "My jsme jednou tu troubu strašně rozhicovali a viděli jsme neuvěřitelný věci. Tady chlapec se toho polekal. Neboj se, synu, kdo ví, co ty výjevy znamenají. Já myslím, že bohatý to budou mít vždycky dobrý," uklidňuje syna Hlavsa.
Uhlobaron znervózní. Donutí Hlavsu, aby se do trouby znovu podíval. Vidí uhlobaronův důl. "To je můj nejmilejší důl. Terezka. Je to napsáno nad branou." "Tam není napsáno Terezka. Tam je napsáno Petr. Tam je napsáno Petr Bezruč." "Tohleto tedy, Bezruč, není to ten, co píše proti nám ty básničky? To je on. Ale že já bych po něm pojmenoval důl, to je nesmysl. Leda že by ho ode mě koupil," uvažuje nahlas uhlobaron.
"Ale že by mu ty básničky tolik vynášely? Možné to je, když bude mít dost peněz, klidně mu ho prodám. Piš, barde, střádej, až budeš mít dvacet milionů, přijď, zúčtujem spolu." Syn uhlobaronův nadřazený tón zpraží. "Třeba ho neprodáte, třeba vám ho vemou." Uhlobaron se směje. "Mladý pane, viděl jste někdy důl, to je díra v zemi. Peněženku mi můžou vzít, kočár mi můžou vzít. Ale důl? Ten se může zasypat, zatopit, ale nikdo vám ho nemůže vzít!" mýlí se Uhlobaron. A Smrtka se začne zlověstně smát...
