"Radost mi nové informace o Milanu Kunderovi nečiní. ... ale je dobře, že to víme, a můžeme některé myšlenky vložené do jeho děl lépe vykládat. Ovšem zásadní změnu pohledu na jeho dílo to nepřinese," říká v anketě iDNES.cz písničkář a předseda českého PEN klubu Jiří Dědeček a pokračuje: "Spíše se změní pohled na autora a třeba lidé přestanou kupovat jeho knihy."
. Slavný spisovatel udavačem?Historici: Milan Kundera udal letce-špiona |
Opravdu to tak dopadne? Nebo se naopak i ti, pro které byla dosud Kunderova díla příliš náročná, začnou pídit po tom, co má tenhle pán kromě údajného udávání na svědomí?
Čeho se zřekl, co zůstalo
Dvě básnické sbírky z 50. let – Člověk zahrada širá a Monology – Kundera později zavrhl stejně jako drama Majitelé klíčů, za které v roce 1963 obdržel Státní cenu Klementa Gottwalda (druhou Státní cenu za literaturu dostal loni).
V této hře, odehrávající se za války v době stanného práva, hraje roli udavačství. Hlavního hrdinu Jiřího požádá o pomoc žena, která s ním spolupracuje v odboji. Jenže ji uvidí domovník, známý jako udavač. Jiří ho zabije a dilema, zda odejít a zachránit se pro odboj, ale zničit rodinu, nebo se obětovat, vyřeší tím, že obětuje rodinu. Jaký výklad si vybereme dnes? Zničil Jiří své bližní ve jménu vyššího cíle (odboj), nebo prostě zbaběle utekl? I tak se dá totiž jeho rozhodnutí vykládat – Kunderovo dílo se vždy vzpírá jednoznačným soudům.
Platí to o Žertu (1967), zřejmě nejvýznamnějším českém románu století, který podle mě převyšuje ve světě nejznámější Nesnesitelnou lehkost bytí (1985). Kundera jím vrátil do české literatury velký příběh. Příběh o děsu 50. let, kdy jedna pohlednice s ironickým textem zničila život člověka. Těch 50. let, na jejichž začátku se Kundera údajně dopustil udání...
. Čím se Kundera proslavilMilan Kundera (*1929) vystudoval dramaturgii na FAMU. Dvakrát byl členem KSČ (1947 až 1950, 1956 až 1970). Od roku 1981 je francouzským občanem. PROFIL: Ze stalinistického lyrika světovým romanopiscem Kunderova vyznamenání |
V Žertu, stejně jako ve Směšných láskách a románech vydaných vesměs už venku (Valčík na rozloučenou, Život je jinde, Kniha smíchu a zapomnění apod.), se Kundera projevuje jako velký konstruktér textu prostoupeného esejistickými prvky, textu bravurně postaveného a psaného nádhernou češtinou.
Jenže v určité době se Kundera změnil z českého na francouzského spisovatele a jeho francouzské knihy (La Lenteur, L’Identité, L’Ignorance) nejsou v češtině k dispozici. Sám je nepřekládá a nesouhlasí, aby je do češtiny převedl někdo jiný. Tato skutečnost tu vyvolává vůči spisovateli určitou averzi, které zprávy o jeho prohřešku dodají munici.
Člověk je křehká nádoba
"Vnímání Kunderova díla po udavačské aféře se samozřejmě změnit může, i když hodně záleží na národnosti čtenáře, protože Kundera je skutečně světový romanopisec – jinak ho vnímají v Číně, jinak ve Francii a jinak u nás. Pokud se ukáže, že dokumenty, o jejichž pravosti zatím pochybuji, jsou pravdivé, někdo ze čtenářů se od Kundery skutečně může odvrátit. Myslím ale, že lidé, kteří jsou zvyklí Kunderu číst a mají ho rádi, na něj jako na spisovatele nezanevřou." Tolik profesor Aleš Haman, předseda poroty, jež loni Kunderu ocenila Státní cenou za literaturu.
. Co si myslíte o obvinění Kundery?Kunderův přítel a filozof Jaroslav Šabata. ""Odmítám slovo udavač. Jsem přesvědčen, že se oznámením policii chtěl bránit provokaci tajných." (Kundera ho navštívil v březnu 1950 a byl zjevně nervózní kvůli dopisu, v němž si s přáteli utahovali z komunistického funkcionáře. Dopis zachytila tajná policie - pozn. red.) Další názory čtěte v článku Udavačská aféra kladný pohled na Kunderu nezmění |
Spisovatel a politik Milan Uhde připomněl vlastní příběh z roku 1950: "Jako čtrnáctiletého mne zcela uchvátil Pavlík Morozov – ta zrůdná legenda o chlapci, jenž udal rodiče z politických důvodů. Hltal jsem to jedním dechem a s Morozovem souhlasil. Proč bych měl teď soudit Kunderu?! Soudím sám sebe. Za svoji tehdejší zaslepenost."
Spisovatel Ivan Klíma: "Pravdou ale je, že v kruhu spisovatelů nebylo zvykem, aby někdo někoho udal. Kunderovo dílo zůstane. Jak bude hodnoceno, zůstává na lidech. Těžko říct, jestli za tím, že tu nevydává knihy, stojí jeho svědomí."
Režisérka a bývalá žákyně Kundery na FAMU Věra Chytilová: "Neumím si ho představit. Ani se nehodlám účastnit této popravy. Kdo jsem já, abych ho soudila?"
Protikomunistický bojovník a společník bratrů Mašínových Milan Paumer: "Zřejmě jen já s bratry Mašíny vidíme svět černobíle. Jenže on není černobílý. Vezměte si třeba senátora Mejstříka. Bývalý svazák, a jaký je to odpůrce komunismu. Kunderu proto nelze vyhodit na smetiště. Ale svou naivitu byl měl vysvětlit."V rozhovoru pro MF DNES Haman připomíná, že motiv udavačství je v Kunderově díle přítomný poměrně často. Kromě již vzpomínaných Majitelů klíčů hlavně v románu Život je jinde a v Knize smíchu a zapomnění.
"U toho prvního díla se udavačství dotýká přímo hlavního hrdiny. Ale nemám pocit, že by se pomocí těchto knih Kundera s něčím vyrovnával, jako je to třeba v případě Güntera Grasse (přiznal se, že byl členem jednotek SS – pozn. red.). Prostě si to žádá příběh, je to naprosto na místě, zapadá to do stavby knihy. Ale může to být samozřejmě i Kunderova podvědomá snaha psát o něčem, co se ho dotýkalo osobně," podotýká Haman.
Kunderu nadále považuje za světově uznávaného autora. "Jeho dílo jsem začal vnímat velmi dávno, už v době komunistické totality. Člověk je křehká nádoba a je možné, že tento čin, pokud se ho Kundera skutečně dopustil, byl v té chvíli pro něj jediným východiskem," dodává Haman.
A co teď s tím?
Milan Kundera včera vystoupil ze své izolace a informace o tom, že v 50. letech udal Miroslava Dvořáčka, označil za lež. Těžko říci, nakolik přesvědčivě to bude znít v zemi, kde se podobně – a často úspěšně – brání estébáci nejrůznější úrovně a provinění, a není účelem tohoto článku to posuzovat.
. Z Kunderova dílaMajitelé klíčů -Hra se odehrává během jedné hodiny za druhé světové války v malém městě. Sedmadvacetiletý architekt Jiří Nečas, který žije v relativním klidu u rodičů své mladé ženy, zabije domovníka-konfidenta. Proto, aby nemohl prozradit členku ilegální skupiny, která Jiřího s odvoláním na jejich dřívější vztah přišla žádat o pomoc. Jiří začne zvažovat, zda má odejít, zachránit se pro odboj a tím zničit celou rodinu, anebo se má obětovat a uchovat si možnost zachránit rodinu. Zvolí první možnost. Kniha smíchu a zapomnění - Kniha je spojena motivy lásky, trapnosti, směšnosti. Opět tu zaznívá velmi osobní tón a v jedné části se sám autor objevuje coby postava. Román je také kritikou poměrů v normalizačním Československu (slavná charakteristika Gustáva Husáka jako "prezidenta zapomnění" nebo zpěváka Karla Gotta jako "idiota hudby"). Život je jinde - Román z roku 1979 je o deformaci osobnosti básníka, který se zaprodá režimu. Vypráví o básníkovi žijícím v 50. letech, ze kterého se stane udavač. Oznámí policii, že bratr jeho dívky se chystá nelegálně opustit zemi. Dílo je psáno sice s nadhledem, ale přesto jde o tragédii popisující, jak člověka dokáže změnit okolí. Kundera jej napsal ještě doma, ale vydání se kniha dočkala teprve v zahraničí. Kritici tehdy mínili, že se tím Kundera chtěl vyrovnat se svými literárními začátky, kdy psal poezii v duchu socialismu. |
Mnozí lidé hodnotí dílo podle "morálních kvalit" nebo třeba podle exteriéru autora. Tento typ asi Kunderu odsoudí nebo ho přinejmenším bude posuzovat podle filozofie "není šprochu". Co to změní na skutečnosti, že většího romanopisce a esejistu přinejmenším ve druhé polovině minulého století v těchto zeměpisných šířkách nenajdeme?
Milan Kundera zůstává velkým světovým spisovatelem. Provinil-li se, nechť platí biblické "kdo je bez viny, ať hodí kamenem". A co když se neprovinil? Bude se tím někdy někdo zabývat?
Věříte Milanu Kunderovi, že nikoho neudal a neví, proč je jeho jméno v záznamech?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 10. listopadu 2008. Anketa je uzavřena.
