Ale nepatřil pouze jemu. Fanoušci se zlobili i na samotné hráče. Jen kouče Lavičku ve svém vzteku ušetřili.
"Křetínský, demisi!"
"Vraťte nám Spartu!"
"Hráči ven!"
"Co to bylo?! Co to bylo?!"
Takové pokřiky se hlasitě nesly areálem Sparty. Museli je slyšet šéfové klubu v útrobách stadionu i zdrcení fotbalisté, kteří smutně beze slov seděli v kabině. Snad jen rozjuchaní slávisté radující se v sousední šatně to nevnímali.
Od skončení nejslavnějšího zápasu české ligy právě uběhla půlhodina a pod okny kanceláří vypukla malá demonstrace. Stovky fanoušků hrozily, gestikulovaly a křičely.
Vchod do kanceláří stadionu střežili policisté.
Nespokojení fanoušci dál křičeli a před těžkooděnce hodili světlici, ta na chvíli rozzářila potemnělé prostranství a vybouchla.
V napjaté atmosféře vedení Sparty raději přesunulo tiskovou konferenci s trenéry z velkého tiskového centra, které se nachází mimo hlavní budovu, do malého přímo uvnitř stadionu. Tak aby koučové Lavička s Jarolímem nemuseli procházet kolem naštvaných fanoušků.
Ti se po patnácti minutách skandování rozešli.
Už samotný průběh utkání měl stejný nádech. Sparťané prohrávali od šesté minuty a nespokojení fanoušci skandovali: "Bojujte! Bojujte!" A jejich zloba sílila s narůstajícím skóre a pokřiky "Hráči ven!" či "Křetínský, demisi!"
"Na hřišti jsem tolik nevnímal, nerozuměl jsem všemu, co křičeli. Ale když jsem vystřídal a byl jsem na lavičce, nebylo to vůbec nic příjemného," přiznal letenský záložník Kamil Vacek.
"Už před zápasem jsme čekali, že pokud bude Sparta prohrávat, její fanoušci za ní rozhodně stát nebudou," poznamenal slávista Vladimír Šmicer.
A letenští příznivci opravdu při hráčích nestáli.
