Dlouho se o tom nesmělo ani nahlas mluvit, natož psát nebo snad dokonce točit filmy. Teprve s rozpadem sovětského bloku přiznalo Rusko svou odpovědnost za Katyň, masakr více než dvaceti tisíc polských vojáků i civilistů, který vykonala sovětská tajná policie NKVD na Stalinův příkaz. Trvalo šedesát sedm let, než potomek jednoho ze zavražděných natočil o celé události film jménem Katyň.
V roce 1940 bylo příštímu světoznámému filmaři Andrzeji Wajdovi teprve třináct let. Jeho otec, kapitán polského dělostřelectva, zahynul při katyňském masakru; pozůstatky těla se nikdy nenašly. A temná síť zapovězeného tajemství visela dlouho nad celou krvavou historií.
Hromadné hroby obětí odhalili Němci ještě za druhé světové války. Nechali masakr mezinárodně vyšetřovat, Moskva však ze zločinu obvinila právě Němce a Západ mlčel. Rusko až po půl století – v roce 1990 – oficiálně přiznalo, že sovětský vůdce Josif Stalin opravdu nařídil hromadné vraždy polské vojenské a společenské elity. Přesto stále odmítá odtajnit všechny příslušné dokumenty.
Jak žily ženy mrtvých
Ale Wajda, který svůj film natočil podle knihy Katyň: Post Mortem od Andrzeje Mularczyka, žádné úřední dokumenty ani nepotřeboval. Zaměřil se na příběhy lidí, které tragédie osobně zasáhla. Filmu vévodí hlavně osudy žen, které přišly o své manžely, bratry nebo syny.
Některé z nich rovněž upadly do sovětského zajetí, jiné sháněly důkazy o přežití svých blízkých, další jen rezignovaně čekaly na potvrzení nejhorších obav a definitivní konec marných nadějí. Hrdina Wajdova filmu má jméno rodina.
Nicméně ani dobové politické zákulisí včetně tehdejšího dočasného spojenectví Stalina s Hitlerem ve filmu nechybí. Publikum po léta krmené válečnými filmy o "hodných" a "zlých" najednou spatří nevídanou scénu, jak sovětský důstojník kamarádsky zdraví německého kolegu.
A když jejich vzájemnou vstřícnost sledují zajatí polští vojáci, říkají si mezi sebou: "Co myslíš, jak dlouho jim to přátelství vydrží?" "Hitler slibuje tisíciletou říši, komunismus je na věčné časy, ono to vyjde nastejno."
Z vrahů osvoboditelé
Film si všímá také konce války, když ženy mrtvých musely sledovat, jak se z vrahů náhle stávají osvoboditelé, a rovněž poválečného režimu v Polsku, kdy byli lidé spojení s Katyní dál pronásledováni.
Andrzej Wajda, tvůrce snímků Popel a démant, Veselka, Danton, Člověk z mramoru či Země zaslíbená, obdržel před osmi lety čestného Oscara za celoživotní dílo. Ale přesto svou režijní dráhu za uzavřenou rozhodně nepokládá, ostatně oscarovou nominaci za loňskou Katyň v kategorii nejlepší neanglicky mluvený film dostal ke svým dvaaosmdesátým narozeninám.
V Polsku snímek, jejž Wajda věnoval otcově památce, vyhrál pět výročních národních cen, mimo jiné za nejlepší film roku 2007. "Nikdy jsme nedoufali, že se dožijeme pádu Sovětského svazu a uvidíme Polsko svobodné," říká o své generaci muž, který sošku Oscara věnoval krakovské univerzitě.
