Působivý dokument připomíná osobnosti zavražděné komunisty

S dalším dokumentem, připomínajícím zvěrstva komunistického režimu na přelomu 40. a 50. let přichází ostravské studio České televize. Film Dopisy z cely smrti bude mít premiéru 18. září ve 20 hodin na ČT2.

Z dokumentu Dopisy z cely smrti | foto: Česká televize

Hodinový snímek mimořádné emocionální síly vytvořil stejný tým, který je podepsán pod velmi záslužnými televizními cykly Příběhy železné opony a V zajetí železné opony: scenárista Luděk Navara a režisér Marcel Petrov.

Dramaturgie se ujal Josef Albrecht. Ten novinářskou projekci uvedl slovy: "Filmem jsme chtěli sdělit především to, že komunisté byli vrazi, a kdo říká, že ne, lže. Pokud z filmu budete na konci smutní, bude to přesně to, co jsme chtěli." Snímek Dopisy z cely smrti přibližuje poslední okamžiky života šesti obětí justičních vražd mezi lety 1949-53 a opírá se především o jejich dopisy na rozloučenou, které psali svým blízkým, ale nikdy nebyly doručeny jejich adresátům. Objevili je až nyní archiváři ve složkách represivních orgánů komunistického režimu.

. O kom film pojednává

Rudolf Fuksa, typograf, odešel do emigrace, kde jej ke spolupráci získala CIC a poslala jej plnit úkoly zpět do vlasti. Popraven roku 1952 ve svých 22 letech.
Heliodor Píka, generál, několikrát vyznamenaný válečný hrdina, blízký spolupracovník Ludvíka Svobody. Popraven roku 1949 ve svých 52 letech.
Jan Bula, kněz, souzen v souvislosti s událostmi v Babicích. Popraven roku 1952 ve svých 32 letech.
Milada Horáková, politička, členka protinacistického odboje. Popravena roku 1950 ve svých 49 letech.
Jaroslav Melkus, sedlák, vězněn v souvislosti s babickým případem, rodina se domnívá, že šlo především o jeho majetek. Popraven roku 1953 ve svých 52 letech.
Josef Pohl, voják z povolání, jehož likvidace byla připravena Bedřichem Reicinem. Popraven roku 1950 ve svých 39 letech.

Kromě citací z dopisů, které ve filmu čtou Miroslav Etzler a Alena Sasínová-Polarczyk, jsou hlavními nositeli sdělení rozhovory s dlouhou řadou lidí, ať už historiků a archivářů, nebo příbuzných obětí (včetně potomků, kteří popravené osobně neznali a přesto se po jejich osudech pídí) a svědků oné zlé doby.

Silných okamžiků je ve filmu mnoho, ať už jde o odborný popis způsobu popravování, ilustrovaný hranými dotáčkami, nebo třeba úvodní vyprávění Jana Janků, muže, který měl "štěstí v neštěstí" a z cely smrti na popraviště neodešel. I samotné dopisy z cely smrti, které filmu daly název, jsou mimořádně působivými artefakty, svědčícími o neuvěřitelné vyrovnanosti a duševní síle odsouzených osobností.

. Smutná statistika

Od únorového puče 1948 do pádu komunismu v roce 1989 bylo v Československu v politických procesech odsouzeno 205 486 lidí, z nichž bylo 248 popraveno a 4 495 zemřelo ve věznicích.

Neměly by být přeslechnuty zmínky o těch, kteří se na popisovaných hrůzách podíleli, a přesto dodnes žijí nebo donedávna žili neodsouzeni a nepotrestáni mezi námi (jmenujme například prokurátorku Polednovou-Brožovou či prokurátora Vaše, vrahy Horákové, resp. Píky). Film Dopisy z cely smrti by měl vyvolat další vlnu diskuse o relativně nedávné historii českého národa.