Ještě na konci minulého století se na místě nynějšího Národního stadionu nacházela jedna ze zanedbaných pekingských periferních oblastí.
V roce 2002 se uskutečnila architektonická soutěž, z níž vzešel vítězný návrh od švýcarských architektů Herzoga a de Meurona, kteří spolupracovali se společností ArupSport a čínským umělcem Ai Weiweiem. Ten však před rokem prohlásil, že bude kvůli vládní propagandě olympiádu bojkotovat a tak jejich spolupráce zkončila.
Základní kámen byl položen na Vánoce v roce 2003 a v březnu 2004 pak začaly stavební práce. Ty se musely dočasně pozastavit po kolapsu pařížského terminálu 2E na letišti Charles de Gaulle International Airport. Ten měl totiž technologicky podobnou konstrukci jako budovaný Národní stadion. Pokračovat se mohlo až po provedení konstrukčních změn.
Dokončovací práce probíhaly až do poslední chvíle před zahájením Olympiády. Celkové náklady stavby dosáhly v přepočtu více než 7,5 miliardy korun (4 miliardy juanů).
Šestiletá práce dělníků přinesla podle některých zdrojů smrt deseti z nich, čínské úřady však hovoří jen o dvou smrtelných úrazech.
Konstrukce ptačího hnízda
Impozantní stavba zaujme již zdálky svou vzdušnou konstrukcí, které zvnějšku dominují masivní ocelové pruty. Ty mají připomínat stavební prvky ptačího hnízda. Jejich celková hmotnost činí zhruba 45 000 tun, a pokud by se položily do řady za sebe, měřily by na délku přes 35 kilometrů.
Při pohledu dovnitř uvidí pozorovatel nekonečné řady červených sedaček, které mají v době olympiády pojmout na 91 tisíc diváků. Po ní bude počet míst na stadionu snížen na 80 tisíc.
Celková délka stadionu činí 330 metrů, jeho šířka v nejvzdálenějších bodech je 220 metrů. Do výšky pak ční téměř 70 metrů.
Stadion tak zabírá 258 000 metrů čtverečných plochy.
Na vizualizace interiérů s podívejte do bohaté fotogalerie ZDE. Oficiální prezentace stadionu zde (formát WMV)
Zdroj:
Wikipedia: Pekingský národní stadion
Oficiální stránky pořadatele
Agentury ČTK, Reuters
