Když před sebou pan Liu spatřil proslulé, novotou zářící sportoviště, zahájil fotografické orgie. Šťastného syna i nadšeného synovce však mohl nasnímat jen před pečlivě hlídaným masivním plotem: běžní Číňané k proslulému stadionu nesmějí blíže než na několik set metrů.
Z bezpečnostních důvodů, zní oficiální vysvětlení.
"Trochu nás to mrzí, ale vyfotíme se aspoň tady. Rozumíme obavám úřadů, bezpečnost je důležitá. Tyto fotky budou naše památka na olympiádu," vysvětluje muž z provincie Ťiang-su.
Navzdory všem zákazům se pan Liu zdá pyšný na "svou", byť totalitní Čínu i na stadion s 91 tisíci sedačkami, který stál v přepočtu zhruba osm miliard korun. To je suma, za kterou by šlo postavit i českou Národní knihovnu Jana Kaplického.
Lidé se snaží přiblížit i k nedaleké avantgardní Vodní kostce, připravené pro plavecké disciplíny. I zde je ostraha neúprosná a rychle zahání amatérské fotografy.
"Jsou to většinou lidé z venkova," říká s mírným despektem moje průvodkyně Li, rodačka z metropole. Těžce však nese, pokud někdo – například já – o olympiádě a bezpečnostních opatřeních neuctivě žertuje. "Bude to jedinečná olympiáda," říká.
Průvodkyně Li i její známí alespoň před cizinci polykají výtky vůči komunistickým funkcionářům, kteří s lehkostí sobě vlastní zavádějí ve městě omezující pravidla.
Tyto hry chápou jako vyznamenání světového politbyra. A opakují: Čína nyní patří mezi vyspělé, silné státy. Marxistický internacionalismus se tak v Číně doplňuje, když ne přímo nahrazuje konfuciánsky laděným nacionalismem.
"A že jsou lidé, kteří chtějí hry narušit, to je snad možné pochopit, ne?" dodává Li dotčeně. Čínská média prakticky o ničem jiném nepíší. Olympiádu prý chtějí narušit nejen zahraniční, ale i domácí muslimští extremisté. Do zbraně se dle propagandistů údajně chystají i z definice mírumilovní tibetští buddhisté.
Ostatně, Číňané si svého architektonicky avantgardního stadionu váží, což dokazují i tím, že v jeho blízkosti umístili armádní jednotku vybavenou raketami – co kdyby se někdo přece jen odvážil zaútočit.
Olympijské staveniště prostě táhne: bariéra, za kterou stojí vždy v pozoru uniformovaný voják, je obležena poutníky s fotoaparáty. Před uzamčeným vstupem do areálu příbuzným pózují vozíčkáři – před plotem je totiž strmý násep.
Vlast? Jistě, ale i peníze
"Hry navíc přinesou Číně nejen respekt, ale i peníze," vysvětluje dívka. Proto prostě nedokázala pochopit motivy těch Čechů, kteří zpochybňují nápad pořádat jednou globální orgie sportu i v Praze.
Ačkoliv tedy oficiální optimismus Pekingu dýchá z každého rohu a je do značné míry i spontánní, Číňané sledují při velebení olympiády i pragmatické motivy.
Současní obyvatelé komunistické Číny se totiž ve své většině bláznivě zamilovali do konzumu, což je činí ještě pragmatičtějšími, než jak je pamatují cestovatelé z dávných věků. Zatím potlačují zklamání: do Pekingu přijíždí málo zahraničních turistů.
Z celého světa navíc přicházejí zprávy o těžkostech při udělování víz. Dokonce i šťastní majitelé lístků na sportovní klání nemají jisté, že povolení odjet do Číny dostanou.
Pouliční prodavači to přesto nevzdávají. Dívka s plnou taškou olympijských triček a znalostí angličtiny, která by v kraji slušela i pokročilému univerzitnímu studentovi, mě objevila v jednom z pekingských chutongů. Tedy ve čtvrti malebných, drobných baráčků, jejichž obyvatelé sdílejí nejen každodenní starosti, ale i toalety.
Její obchodní expozé sotva několik metrů od nich trvalo téměř čtvrthodinu, a kdybych neměl oporu v čínských známých, zřejmě bych ve spěchu suvenýr koupil.
Ostatně, před distributory úřady neschválených olympijských maličkostí varovaly úřady již před několika měsíci. Proto zřídily oficiální olympijské obchody jak v okolí sportovišť, tak na turisty oblíbených místech – třeba u vchodu do pekingského Zakázaného města.
V Šanghaji je (skoro) vše při starém
Přestože se olympiáda prezentuje jako celočínská událost, zbytek země přece jen podléhá olympijskému opojení méně. Zatímco Peking vyhnal žebráky, pouliční prodavače i prostitutky přinejmenším z centra, Šanghaj stále žije radostným životem, byť i zde se tajná policie rozeběhla po bytech disidentů a aktivistů. A letištní ostraha po krátkém váhání vyhlásila zpřísněná opatření.
Nicméně, stačilo jít několik minut po šanghajském Bundu, abych obdržel několik nabídek. Obyvatelé města, kde se má odehrát tucet olympijských fotbalových zápasů, si například rychle všimli, že mi docela chybí hodinky typu Rolex. O ženské pozornosti nemluvě.
Hned pět vyslankyň masážních salonů mě pozvalo na bezplatnou exkurzi domovského podniku. O almužnu se přihlásily i žebrající ženy, které na širokém bulváru pod rudou vlajkou se žlutými hvězdami působily zvláště výtvarně. I olympijská výzdoba dramaticky zaostává za Pekingem: nebýt oficiálních sponzorů, cizinec by si tu olympijských kruhů téměř nevšiml.
