K novému trenérovi fotbalového týmu Rakouska se přitočila sympatická novinářka. "Pane Brücknere, já fotbalu vůbec nerozumím..."
Dál se nedostala.
"To by bylo výborný, kdyby řekli všichni totéž co vy!" nenechal ji Karel Brückner domluvit. "Pak bych s nimi hovořil. Ale když řeknou, že jsou experti, pak to se mnou mají těžké."
"Víte, o čem budeme mluvit spolu? O vídeňských cukrárnách," využívá dáma toho, že trenérovi došel dech.
"Výborně!" září muž, který byl před pár minutami uveden do funkce rakouského kouče. "O čemkoliv, jen ne o fotbale!"
Na jeho poslední větu se dá při rozhovoru hezky navázat.
Promiňte, řekl jste – jen ne o fotbale? To je velká změna, předtím jste se chtěl bavit přece výhradně o fotbale.
To byl vtip. Vždycky se budu bavit o fotbale.
Tak mi vysvětlete, proč jste na nabídku stát se trenérem Rakouska kývl, když jste po Euru říkal, že končíte?
(Dlouho mlčí) Tehdy to byly těžké časy... Ale pak jsem si odpočinul a s konečným a rychlým rozhodnutím neměl potíže: přišla konkrétní nabídka, jasná otázka a má jasná odpověď.
Jež zněla ano. Co o tom vůbec rozhodlo?
Velký zájem rakouské strany a nakonec i to, že nechci zestárnout. Chci zůstat u fotbalu.
Nesnesitelná lehkost bytí, kterou jste si chtěl po Euru vyzkoušet, byla tedy vážně nesnesitelná?
Přesně tak.
Turecko už jsem obrečel
Přesto: nebude vás vyšší věk limitovat?
Mám rovnici, podle níž svůj věk vypočítávám. Konstantou je biologický věk, k němu dodávám pět různých koeficientů a z toho mi vyjdou má skutečná léta.
Kolik vám tedy vlastně je?
Teď je mi 55, ale někdy se to zvyšuje. Po porážce na Euru s Tureckem jsem se cítil na 92.
I kvůli vyřazení s Tureckem pokračujete? Že nechcete končit jako poražený?
Ne, Turecko je za mnou, už jsem ho obrečel.
Nicméně konec by to byl trpký.
To byl, ale nemohu si hrát na to, že chci zakončit kariéru výhrou 5:0. To se mi asi nepodaří, to bych musel žít do 110. Po vyřazení z Eura jsem tři dny turnaj vůbec nesledoval, bylo to těžké, ale je to pryč. A pamatujte si, negativní zážitky ve fotbale vždycky převáží ty pozitivní. Vždycky.
Neobáváte se, že teď vás s Rakouskem čeká víc právě těch negativních zážitků?
Pokud budu mít jako negativní zážitek, že budu komentovat vyřazení Rakouska ze skupiny na mistrovství světa, budu spokojen.
Jenže postoupit na šampionát bude nesmírně složité. Mimochodem, v roce 2002 jste vyhrál s Českem 2:0 ve Francii a říkal jste, že nemáte být proč překvapený, když jste na výhru tým připravoval. Také byste nebyl překvapený, kdyby Rakousko na úvod kvalifikace porazilo opět Francii?
To by bylo pěkné, kdybych tyhle věty mohl po zápase zopakovat. Ale znáte mě – před zápasem jsem vždycky skromný. Jo, říct tohle po zápase, to by mě pobavilo.
Je pro vás výzvou dostat Rakousko na mistrovství světa?
To nemůže zůstat jenom u přání, u touhy. Kvalifikace se hraje vždycky o postup, nebojím se toho. Francie, Rumunsko, Srbsko, to jsou silní soupeři. Ale viděl jsem hrát rakouské mužstvo, potenciál v něm rozhodně je. Má silné ročníky 1985, 1986, 1987, tohle jsem prožil i u českého týmu, kde jsem původně pracoval se silnou jedenadvacítkou. Také v Česku jsem nejdřív dělal s mladými lidmi, i když dělat s nimi 15 let, to už mi v Rakousku asi nevyjde.
Kdybyste postoupil, zlepšil byste mezinárodní vztahy, dal zapomenout na Temelín. Uvědomujete si to?
Ve fotbale antipatie neplatí, je to kosmopolitní záležitost. Trenér je třeba z Francie, masér z Číny, hráči kolikrát z různých kontinentů. V politice jsou složité vztahy a já je v globalizovaném světě příliš nechápu. Fotbal má v náplni lidi spojovat, a pokud k tomu mohu pomoci já nebo kdokoliv jiný, je to velice pozitivní.
Jak dobře rakouský tým znáte?
Viděl jsem ho na Euru proti Polsku a Chorvatsku, to byly dobré zápasy. Ale musím se ještě zorientovat, víc poznat kádr. O tom budeme mít v příštích dnech velké porady. Mám také deset kazet se záznamy posledních zápasů Rakouska, to je můj grunt materiál pro vlastní práci.
Pomohou vám v ní čeští asistenti?
Nepřemýšlím o nich, podsouvaly mi je jen noviny, žádného českého kolegu jsem neoslovil. Velmi pozitivní dojem mám z rozhovoru s Andym Herzogem, ale nechci, aby to byl můj asistent. Chci, aby to byl u reprezentace můj kolega, partner. Nechci už někde vyčnívat. Chci se podělit o práci, o zodpovědnost, popřípadě o velikost.
Vaši velikost ocenil dokonce i rakouský prezident Fischer. Potěšilo vás to?
Ano, to na mě udělalo velký dojem. Bylo to potěšující a velice zavazující.
Takže se už – řečeno žertem – učíte slova rakouské hymny?
Budu se i ve svém věku muset učit spoustu věcí, nejen slova rakouské hymny.
Řeč to zjevně nebude, tu zvládáte dobře.
Fotbalovou mluvu a termíny ovládám bez chyby, jinak to není dokonalé. Teď jsem tři dny mluvil jen německy a jsem z toho úplně mrtvej, dejte pokoj.
Zápas s Českem bych rád
Ale Rakousko máte rád, ne?
Velice rád. Chci se podívat do Salcburku, Mozartova města, i když v nejbližší době to kvůli vytížení asi nestihnu. Vztah k zemi byl další rozhodující faktor, proč jsem angažmá vzal. Vždyť i s českým nároďákem jsme jezdili na soustředění do rakouského Seefeldu.
A když se teď s českým týmem střetnete, jaké budete mít pocity?
Nejsem sentimentální, ale pragmatický. Jestli nastoupíme proti Česku, Rusku, Polsku... V kvalifikaci to stejně nebude, a pokud se ptáte na přátelák, ten bych uvítal. Warum nicht? Máme volný termín v únoru...
Proč vlastně nepracujete pro českou reprezentaci?
S bývalým reprezentačním manažerem Košťálem jsme se shodli, že by to nebylo dobré. Ani pro nového trenéra ne – pořád by se říkalo, že vše řídí Brückner. Říkali jsme si, že v případě zájmu bych dělal jakýsi servis mládeži, ale na úřednickou práci jsem asi moc mladý. Vzal jsem Rakousko, no.
Budete žít ve Vídni?
Ve fotbalovém životě pracujete všude: na hřišti, v kanceláři, u videozáznamů, na letišti, v hotelu. To není o tom, sedět v Olomouci, nebo ve Vídni, nevzal jsem místo vrátného. A pak, i rakouští zástupci uznali, že nechci být jen trenér, ale chci také žít jako obyčejný člověk. A doma jsem v Olomouci.
(Do rozhovoru vstupuje v němčině rakouský novinář): Co vám na nové angažmá řekla vaše manželka Irena?
(Dlouhý smích) Tak zaprvé, aha, musím německy, jak mu to mám říct? Erstens: Řekla, že jsem se pomátl, ale pak mé rozhodnutí odsouhlasila jako celá rodina.
Bude chodit manželka do hlediště na vaše zápasy?
Pane, tam byla jednou v životě! Prohrál jsem tehdy s Olomoucí 0:3 s Duklou Praha.
Pane Brücknere, koukám, že jste se opravdu změnil – jste vstřícnější k novinářům.
Vůbec ne! Myslím, že jsem v médiích oblíbený.
Mluvit s vámi bylo občas opravdu těžké.
Mám velice dobré vztahy s českými novináři, akorát jsem trošku introvertní.
Budete mít s rakouskými žurnalisty ještě lepší vztahy?
(Smích) Nevím. Já ani nevěděl, že budu tak brzy trénovat, čekal jsem delší pauzu.
Jenže i v té krátké pauze jste pravděpodobně zjistil, že fotbal je pro vás droga.
Ne droga, ale náplň života. Dělám to proto, že se necítím starý, že mám pořád sílu. Bavili jsme se o tom s Ottem Rehhagelem v Luzernu na lodi před losem mistrovství Evropy... A pak, když jsem chtěl končit, byl jsem ovlivněn stavem po operaci páteře. Byl jsem na tom hodně špatně, zacloumalo to se mnou. Ale zbavil jsem se toho, zase mám životní elán.
Co vám tehdy na té lodi ve Švýcarsku říkal Rehhagel?
Kdo žije, je mlád.
. Zbláznil ses, řekla manželkaJména salonků v hotelu v centru Vídně, kde byl včera představen nový trenér tamější fotbalové reprezentace, mimo jiné zní: Kafka, Brahms, Strauss a také...
|