Hlavní fanouškovská zóna v centru Vídně se začala plnit už v dopoledních hodinách. Hodinu před začátkem finále byla prostranství před všemi deseti velkoplošnými obrazovkami zcela zaplněná. Desítky tisíc fanoušků, kteří se nedostali k lístkům na stadion, čekaly na začátek finále mistrovství Evropy.
Početní převahu měli Němci. Většina z nich dávala najevo své sympatie dresem, šálou, vlajkou nebo pomalovaným obličejem.
Španělů sice bylo méně, ale fotbalový karneval si víc užívali. Zpívali, tančili nebo se bavili hraním fotbálku na trávě.
Pod nádherně osvícenou radnicí byli od úvodního hvizdu rozhodčího Rosettiho slyšet hlavně němečtí příznivci, kteří nejčastěji vyvolávali jméno útočníka Podolského.
Po půl hodině je však umlčel gól Fernanda Torrese. Němci jen nevěřícně zírali na opakované záběry, jak se útočník hrající za Liverpool prohnal německou obranou a skóroval.
Německé ztišení umožnilo vyniknout španělským příznivcům, kteří pak už měli navrch až do konce zápasu. Užívali si každý kontakt španělského hráče s míčem, nadšeně povykovali při sebemenším náznaku šance a s radostí poskakovali po zkažených přihrávkách Němců.
Když trio italských sudích ukončilo zápas, začali se fanoušci v červenožlutém objímat a slavit. Většina z nich ještě nebyla na světě, když Španělsko získalo titul v roce 1964 naposledy. Nedělní noc si proto užívali o to víc.
Spousta restaurací, hospod a klubů prodloužila kvůli finále Eura otevírací dobu. Španělští fanoušci toho využili k bujarým oslavám, němečtí příznivci zapíjeli žal.
Noc ve Vídni zdaleka nekončí...
