A Libor Sionko, střelec středečního gólu českých fotbalistů proti Portugalcům, se uculil. „Až je té chvály moc.“
Na tváři se mu v tu chvíli udělaly ďolíčky, jež maskovaly jinak zjevnou únavu muže, který toho v prohraném zápase ze všech hráčů na hřišti nejvíc naběhal, 11,5 kilometru.
Sionkova vytrvalost byla prověřena ve středu k večeru v Ženevě. Sionkova trpělivost prošla zkouškou včera po půl čtvrté odpoledne v Seefeldu, kdy čelil čtenářskému zájmu. Za necelou půlhodinu stihl zodpovědět 32 otázek, zhruba třetinu položených. „Omlouvám se těm, na které se nedostalo, ale už musím na trénink,“ zvedl se, protáhl a odešel vstříc dalšímu programu dne.
Ten pro českého hrdinu začal probuzením kolem deváté ráno. Hráči nemuseli včera povinně na snídani, ale záložník je zvyklý ráno jíst, a tak sjel do hotelové jídelny na vločky s jogurtem, banán a kávu.
Najedený usedl k videu na rozbor hry Turků, to mu výrazně připomnělo blížící se nedělní drama. Ještě před začátkem turnaje si na obrazovce pouštěl české filmy, poslouchal oblíbenou kapelu Green Day, v překladu Zelený den, ale teď už to nestíhá.
Zelený den vystřídaly dny perné. „Cestování, zápasy, regenerace, je toho dost. Ale i jako hráč si můžete šampionát užít,“ tvrdí 31letý záložník.
„I když na druhou stranu cítím docela velký tlak.“
Kdo ví, zda se mu na tlak podařilo zapomenout během odpočinku po obědě. Internetový on-line mu ho každopádně připomněl. „Povídat si s fanoušky je radost,“ říkal Sionko, ale vsedě na židli působil malátně: tělo stále nemohlo vstřebat vynaloženou dřinu v marné bitvě s Portugalci. „Je to pravda, únavu pořád hodně cítím,“ netajil fotbalový „stachanovec“.
Pak však okolí rychle ujistil: „Nebojte, už zítra to bude v pořádku.“ Copak zítra, dnem D je pro Sionka i pro ostatní neděle. Po ní bude buď balit, nebo se těšit na vídeňské čtvrtfinále proti Chorvatům.
Právě kvůli fotbalovému „play-off“ s Turky včera Sionko trénoval penalty, které by mohly o postupujícím rozhodnout. „Ale jestli bych ji šel opravdu kopat, to by záleželo na momentálním psychickém stavu.“
Večer už se těšil na fotbal v televizi. „Dívám se na každý zápas. Viděli jste ve čtvrtek Rakušany? Jaké měli šance, ale stejně s Poláky jen remizovali? Mám tam kamarády, se kterými jsem dřív v Austrii hrával, a bylo mi jich líto.“ Hlavně aby Rakušané nelitovali v neděli Sionka.
