Ona

Redaktorka iDNES.cz: Jak jsem propotila i kalhotky

  • 134
Je to trend poslední sezony – cvičit jógu v místnosti vyhřáté na 42° C. I já jsem o tom slyšela, a napoprvé mi to přišlo jako šílenství. Ti fitness blázni a potrhlí jogíni už nevědí co by, napadlo mě a přešla jsem to.

Jenže za posledních pár měsíců jako by na mě Bikram jóga doslova zaútočila. Ne reklamou, ale pěkně ze zálohy, od kamarádek.

V uplynulém půlroce se na ni stáčí konverzace čím dál častěji a vždy to končí zvoláním: To prostě musíš zkusit! Tak jsem se rozhodla, že to tedy zkusím.

Vyzkoušeli byste Bikram jógu?

Hlasování skončilo

Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 9. června 2008. Anketa je uzavřena.

NE
NE 1062

ANO
ANO 658

Budeme smrdět

Dopředu jsem dostala jenom základní instrukce – hodně pít už týden dopředu, před hodinou něco malého sníst a vzít si s sebou dva ručníky a lahev vody. Moje první návštěva byla naplánovaná na den, kdy bylo jako na potvoru od rána vedro. To mi to hezky začíná, potím se, už než tam dojdu, co budu dělat uvnitř?

Na recepci mě uvítá usměvavá ředitelka Bikram Yoga Prague Petra Daňhelová, která ani na vteřinu nepochybuje o tom, že se mi hodina bude líbit a že se ze mne stane pravidelný zákazník. To tedy ještě uvidíme.

Nejprve se vydám do růžových šaten a převléknu se. Nejsem zrovna typ, co by vymetal fitka, takže se rozhodně nejedná o poslední model Nike nebo Adidas, ale nezdá se, že by to někomu vadilo nebo by nade mnou ohrnoval nos. S jedním ručníkem a flaškou vody se vydávám do studia – tedy do té skorosauny. Na dveřích si přečtu pravidla pro lekce  - nemáme používat silnou kolínskou ani parfémy, silní kuřáci se mají před hodinou osprchovat. To mne trochu uklidňuje, protože představa místnosti plné směsi "vůně živých květů" a popelníku není zrovna lákavá.

Bikramyoga

Muž mezi námi!

Otevřu dveře a vstoupím dovnitř. Na zemi leží podložky ve dvou řadách a na některých z nich už posedávají ženy a dívky čekající na hodinu, některé se rozcvičují. Já si jenom lehnu a soustředím se na to, abych dýchala nosem. Jak mne poučila Petra, je to jediný způsob, jak se dá pobyt v této teplotě vydržet, pomáhá to zklidnit srdeční rytmus. Stěny místnosti jsou ze tří stran pokryté zrcadly, abyste se mohla při cvičení kontrolovat. Nad nimi jsou pak siluety jednotlivých jogínských pozic seřazené tak, jak po sobě následují při cvičení. Tohle jsem bohužel zjistila až po hodině! Přitom jejich odpočítávání by mne při hodině možná povzbudilo na mysli.

Během několika dalších minut se místnost téměř zaplní ženami v podstatě všech věkových kategorií – tu nejmladší tipuji na 18, tu nejstarší kolem padesátky, objeví se dokonce i jeden muž. Jako poslední vstoupí Petra a všechny přivítá, nás nováčky (kromě mne ještě dvě ženy) představí jmény ostatním. Jdeme na to.

Můj problém: soustředění

Instruktorka cviky nepředvádí, ale pouze říká, co máme dělat, a kontroluje nás. Zahájíme nádechy nosem a výdechy ústy spolu s pohyby rukou a hrudníku. Přestože jsou moje pohyby pomalé a normálně by mi asi nepřišly moc náročné, okamžitě se začínám potit po celém těle. Následují úklony a mně začíná být jasné, že to nebude žádná sranda. V úklonu musíme zůstávat poměrně dlouho a za chvíli cítím pnutí ve svalech na bocích i na pažích. Další pozice se zaměřují na rovnováhu a v tu chvíli jsem již celá mokrá – doslova se koupu ve vlastním potu. Nejsem ale rozhodně jediná, z kolegy vedle mne v jednu chvíli odlítne pěkná sprška kapiček. Je to sice nechutné, na druhou stranu on možná už dostal pár "zásahů" ode mě, tak se oklepu a snažím se dál soustředit.

Bikramyoga

Soustředění je, zdá se, mým největším problémem. A přitom se tak snažím! V určitých chvílích jako by mi zamrznul mozek a já zůstanu ve staré pozici nebo si nevšimnu, že ostatní už dávno pokračují. Instruktorka mne vyvolává jménem a dožaduje se mojí pozornosti a snahy.

Nejsem jediná "šunka"

Jednotlivé pozice se dají zvládat, přestože mám do hadí ženy daleko. Začátečníci cvičí jejich jednoduché varianty, pokročilí pak zvedají nohy do pro mne nepochopitelných výšin. Zdá se, že cvičení není o síle, jako spíše o protahování a rovnováze. Častokrát si při protahování musím pomáhat pokrčeným kolenem a při pohledu na padesátnici dělající stejný pohyb bez problémů se trochu stydím. Žádný učený z nebe nespadl, chlácholím sama sebe.

Je mi čím dál větší horko, pot se mi řine z tváře proudem a můj obličej má barvu pivoňky. V zrcadlech ale vidím, že nejsem jediná. Jedna z "nováčků" na mě hází spiklenecké pohledy a mně je hned líp. Aspoň tu nejsem jediná "šunka".

Pít se může jenom na povel instruktorky, což mi trochu vadí. Chvílemi mám pocit, že už nám určitě zapomněla říct, že se napít můžeme. Samozřejmě to tak není, ale při Bikram józe se smí pít jenom v určité okamžiky a nemělo by se pít moc, aby vám voda v žaludku nevadila při polohách na břiše. Jenže já mám děsnou žízeň.

Bikramyoga

Mám mokré i kalhotky

Asi po hodině cítím, že už se moc dlouho na nohou neudržím. Zatím se mi ještě ani nezamotala hlava, ale cítím, že k tomu nemám daleko. Horko mě pomalu ubíjí čím dál víc. K relaxaci slouží pouze pozice mrtvého těla, kdy ležíme na zádech a aspoň na minutku můžeme vydechnout (ale jenom nosem). Nesmíme ale zavírat oči, což se najednou zdá jako poměrně těžký úkol. "Je to kvůli koncentraci, pokud zavřete oči, tak duchem okamžitě opustíte místnost, a to nechceme," vysvětlila mi později Petra.

Nakonec se přece jenom přesouváme na zem, ale s odpočinkem to nemá nic společného. Naopak cítím, že mi pot zatéká i do uší, což je pro mne zcela nová zkušenost - a rozhodně ne příjemná. Na zemi, resp. na podložce si také konečně uvědomím, co mi připomíná koberec – je cítit jako školní žíněnky na tělocviku. V některých chvílích nemá místnost moc daleko ani k aromatu klučičí šatny na gymplu, cvičitelka to však zachraňuje zapnutím klimatizace (to ale neznamená ochlazení, pouze sem proudí čerstvý teplý vzduch). Pomalu mi docházejí síly, jsem, jako bych vylezla z bazénu, včetně kalhotek. I fotograf už propotil šortky. Kdy bude konec?

Pozice na zemi si vyžádají absolutní zbytky mojí energie, při posledních dvou sériích musím jeden cvik vynechat, protože se mi zvedá žaludek. Když ležím na břiše, tak cítím, jak mi srdce zběsile buší v hrudníku. Zdá se mi, že tak silně, až z toho musím nadskakovat na podložce.

Bikramyoga

Cítím se jak praštěná cihlou

Cvičitelka ohlásí konec, rozloučí se a doporučí nám zůstat v místnosti dalších 5 minut, aby se nám uvolnily svaly. Vydržím to tak dvě tři minuty a pak se zvedám – nemůžu se dočkat čerstvého vzduchu! Vyjdu ze studia a ihned si musím sednout, mám pocit, že bych mohla omdlít. Courám se do šatny a doufám, že se ve sprše zchladím.

Sprcha je příjemná, ale stále se nepřestávám potit. Už jsem se snad třikrát utřela a stojím v šatnách nahá, čůrky potu mi ale stále stékají po těle. Ptám se ostatních, jestli je to normální, a všichni mi to dosvědčují.  "Bikram jóga je skvělá, chodím sem už rok a půl. Jediná nevýhoda je v tom, že zabere hodně času. Po devadesátiminutovém cvičení se musíte osprchovat a pak čekat, než se přestanete potit, abyste se mohla upravit a vrátit do práce. Ale stojí to za to, jinak bych tu nebyla," svěřuje se mi žena od vedlejší skříňky.

Nejsem unavená, ale spíš jako praštěná cihlou – mozek mi funguje jenom napůl následujících několik hodin. Také mne začnou pálit oči a já si uvědomím, že si některé ženy v šatně oči vykapávaly kapkami. To mi také pomůže a zarudlé oči podrážděné kyselým potem zklidní. Druhý den cítím trochu pnutí ve svalech, především na zádech, která jsme v hodině posilovali, celkově ale nejsou následky na mém těle zničující – je mi docela fajn. Otázkou zůstává, jestli se vypravím i na další hodinu. Nejprve se mi to zdálo jako šílenství, postupem dní mě to do studia láká víc a víc. Petra mi navíc říkala, že napodruhé bych cvičení měla zvládat lépe – a to mne motivuje k návratu.

Ostatně, kdyby cvičení bylo snadné, vypadaly bychom všechny jako modelky. Stále ale platí, že se pro krásu musí trpět. Bikram jóga však není jenom o krásné postavě, pomáhá také ke správnému fungování metabolismu a uvolňování stresu. "Jednou u nás ve studiu dělali testy srdeční činnosti lidí. Zjistili, že třicetiletý pán, co k nám chodí pravidelně, má srdce jako dvacetiletý," prozradila mi cvičitelka. To se mi v dnešní době, kdy jsou kardiovaskulární choroby jednou z nejčastějších příčin úmrtí, zdá jako pádný důvod k tomu, abych propotila i prádlo.

Bikramyoga

"Cvičit Bikram jógu v létě je super, protože vám nebude takové vedro a budete ho lépe snášet," řekla Petra na rozloučenou a nechala nás relaxovat ve studiu. A měla pravdu - po celý zbytek dne je mi chladno, i když teplota neklesne pod 20 °C. Znovu začínám uvažovat o tom, že bych za týden znovu navštívila studio. Jen mě odrazuje cena 350 korun za lekci.

Klidně breč, je to normální

Uběhlo šest dní od mé poslední návštěvy vyhřátého studia Bikram jógy a já se vracím na místo činu, abych si to zopakovala. Přicházím na odpolední hodinu, ve studiu je podstatně víc lidí než minule. Vtěsnám se se svou podložkou do začátečnické řady a ujišťuji se, že tentokrát to určitě bude lepší.

A ono opravdu je. Vím již, co mě čeká, v Bikram józe se totiž opakuje 26 pozic hatha jógy (tzv. fyzické jógy) – to jsou již zmíněné siluety na stěně, které si nyní postupně odpočítávám. Zdá se mi, že moje tělo reaguje na teplo trochu lépe, to se ale změní. Asi po půl hodině si někteří ze začátečníků sedají na zem, protože se jim zamotala hlava, a já k tomu nemám daleko. Po šedesáti minutách musím několikrát odpočívat a nedokončím sérii, protože cítím, jak mi krev pulzuje v hlavě. Podobně se cítí i jedna z dívek v pokročilé řadě. Petra to dává za vinu vysokému tlaku a měnícímu se počasí, který způsobuje vyšší zátěž. To je v mém případě pravděpodobné, protože jsem na tyto vlivy poměrně citlivá.

Bikramyoga

Jednotlivé pozice se mi dělají trochu snáz, zřejmě protože již vím, kam dát jakou ruku a nohu v různých pozicích. Jsem také schopná se lépe soustředit na to, co říká instruktorka, i na své pohyby. Ruší mne akorát špatně zvolené kalhoty, všem doporučuji oblečení spíše na tělo oproti volnému a plandavému.

Devadesát minut se mi tentokrát nezdá jako celá věčnost, stejně je to však fyzicky velmi náročné a v některých chvílích mám tak trochu krizi. Nejsem sama. "Tobě se chce brečet? Klidně breč, to je normální," říká Petra jedné z cvičících žen. Mně se naštěstí brečet nechce, ale jsem docela ráda, když je devadesát minut za mnou.