"Radši bych ještě hrál, ale věk nezastavíte," poznamenal.
Šmicer je pořád aktivním fotbalistou, ale v uplynulém ročníku víc marodil, než hrál. Přesto má na mistrovském titulu Slavie nezpochybnitelnou zásluhu.
Na Euro do Rakouska a Švýcarska však nevyrazil s reprezentací, ale jako reportér a spolukomentátor televize Prima.
"Těším se, že si mistrovství víc užiju, vychutnám. Jako hráč máte víc starostí, víc povinností, větší zodpovědnost. Moje práce je teď jednodušší," řekl Šmicer. Jako aktivní hráč má stříbro z Eura 1996, hrál i o čtyři roky později a byl i u třetího místa v roce 2004.
Neříkejte, že byste si raději nezahrál...
To víte, že jo. Je to pro mě těžké, pořád se cítím jako hráč. Když vidím kluky, je to pro mě smutné. Byl jsem v národním mužstvu jedenáct let a skončilo to pro mě divně.
Jak to myslíte?
Hrál jsem ještě tu baráž s Norskem, po letech se postoupilo na mistrovství světa a já o něj kvůli zranění přišel. Už se mi nikdy nepodařilo vrátit.
Třeba se to ještě povede. Dovedete si představit, že byste se po Euru do reprezentace ještě vrátil?
To je moc divoké, moje tělo už to nezvládne. Budu rád, když se v přípravě dám dohromady a zkusím ještě hrát za Slavii. Ale je možné, že když mě pořád něco bude bolet, tak skončím. Nebaví mě se pořád vracet po zranění.
Teď vás čeká jiná práce. Jaká bude?
Sám jsem zvědavý, i když pár zápasů jsem už komentoval. Určitě budu klukům fandit.
Budete jim závidět?
Už jim závidím teď. Tyhle akce jsou nádherné. Jako hráč jsem se na ně strašně těšil. Když polovina stadionu fandí vám, druhá půlka soupeři. To je nejvíc, co můžete jako fotbalista zažít. Na klubové úrovni to takové není. Tu atmosféru jim strašně závidím.
Budete křičet gól? A hodně emotivně?
Jsem jen jako spolukomentátor, ale emoce tam budou.
Co může být pro vás nejtěžší?
Kdyby se nám nedařilo. Ale vidím, že kluci jsou na tom dobře. Mužstvo působí velice zdravě, cítím velké odhodlání. Věřím, že to dopadne dobře.
Ale když to nepůjde, budete kritický jako váš tchán Ladislav Vízek?
Nechci být vyloženě kritikem. Spíš se budu snažit vysvětlit, jak by se mohlo hrát, říct svůj názor. Ale snažit se někoho popravit? To ne.
Aby se diváci víc vžili do role fotbalisty?
Přesně tak. Někdy lidi nadávaj, jé, on to nedal. Ale už nevidí, že těsně předtím udělal čtyři sprinty, tvrdě pracoval sedmdesát minut. Ale když někdo něco odflákne, tak ho omlouvat nebudu.
Už jste začal práci novináře?
Tady v Seefeldu toho moc nebude. Rád bych se podíval s kamerou do hotelu, ale to hlavní přijde až ve Švýcarsku, až se začne hrát. Dělám naší skupinu a pak tu, jak v ní jsou Francie s Itálií.
Studoval jste soupeře českého týmu?
Znám jejich poslední výsledky, viděl jsem sestřihy. Portugalci jsou favoritem, Švýcaři budou doma nepříjemní.
A Turci?
To je velká neznámá, jsou náladoví. Jsou schopní odehrát skvělé utkání, ale na druhou stranu vyhořet. Jejich psychika, to je slabina.
Zapracoval jste na mluveném projevu?
Ne, ne, žádné školení. Jen jsme byli na dvoudenní stáži na Kunětické hoře. Probrali jsme třeba výslovnost hráčů. Tíha bude na hlavním komentátorovi, já se budu snažit podat divákům způsob, herní řešení, kde je asi chyba. Prostě to, co si myslím.
Co si myslíte o šancích českého týmu?
Postoupíme ze skupiny. Pak bychom nejspíš šli na Německo, nebo Chorvatsko. Strašně důležité je první utkání proti Švýcarům. A je dobře, že poslední zápas máme s Turky. A potom? Rozhodne spousta maličkostí, zranění, karty.
