"Toníčku, Toní, Tonynku," láká strážník Pavel Antonín veverku ke krmení. Z temné přepravky vykoukne malá veverka, nechá se přesadit na rukáv a hned se sápe po injekční stříkačce, ze které pije mléko. To je smíchané s heřmánkovým čajem a hroznovým cukrem. Jejich náhradní otec jim ho v injekční stříkačce ohřívá v mikrovlnce.
Antonín u městské policie pracuje jako odchytář. Do útulku sváží toulavé nebo odložené psy a kočky. Občas ho lidé volají i k exotickým zvířatům, třeba k uprchlému leguánovi nebo sklípkanovi. Ve volném čase se Antonín věnuje myslivosti, takže ví, jak se o nalezence starat. Se zvířecími sirotky má bohaté zkušenosti. Odchoval například kunu, srnku nebo jezevce.
A péče o mláďata je opravdu náročná. "Potřebují nakrmit vždycky po třech hodinách a vypijí každé okolo deseti kubických centimetrů mléka," říká Antonín. Těsně po nalezení je krmil dokonce po dvou hodinách. Večer si Antonín bere mláďátka z práce domů. Přiznává ale, že někdy k veverkám v noci vstávají jeho žena nebo dcera.
Strážník nalezencům dokonce po jídle masíruje břicha. "Musí se jim rozpohybovat střeva. V přírodě jim matka bříška olizuje, já to musím udělat ručně," říká s úsměvem. "Kdyby se to zanedbalo, mohla by i umřít," varuje.
Proč se jeden ze samečků jmenuje Empíček? "No přece jako em pé, Městská policie," říká Antonín s úsměvem.
Sourozenci zatím bydlí v přepravce, která stojí přes den na zemi v recepci útulku. Uvnitř přepravky je látkový pelíšek a v něm skartované noviny, ve kterých veverky spí. Přes přepravku je ještě přehozená deka, která nedovolí světlu proniknout dovnitř. "V dutině stromu, kde by veverčí mláďata za normálních okolností bydlela, je přece tma," vysvětluje Antonín.
Do dospělých veverek poskakujících v korunách stromů mají zatím nalezenci daleko. Naopak se snaží strážníkovi zalézt do rukávů, kde hledají teplo, nebo se mu šplhají za krk. "Rostou rychle. Za těch dvanáct dní, co je mám, jsou jednou tak velké. Předtím se mi spolu obě vešly do hrsti," vypráví strážník.
Nyní jsou veverky staré asi pět týdnů. "Dá se to těžko odhadnout. Když jsem je našel, měly maximálně dvacet dní. Pochází asi z únorového páření," uvažuje Antonín. Zpět do přírody půjdou, až když jim bude půl roku. "Až začnou žrát zrní a ořechy, zkusíme je vypustit," upřesňuje.
Veverky asi vypadly z hnízda na borovicích na kraji Lužáneckého parku. Městskou policii zavolala žena, která šla ráno okolo. "Chtěl bych jí poděkovat. Stihl jsem přijet včas a veverky tak nepodchladly. Jen se na ně koukejte. Líbí se mi, jak chtějí žít," říká Antonín.
Vysvětluje, že obě měly velké štěstí. I veverka ve městě musí čelit mnoha predátorům, například kočkám, káňatům nebo krahujcům.
Co čeká veverčí bratříčky dál? Až trochu povyrostou, budou bydlet v budce na zahradě u Antonína doma. Strážník jim zatím vyrobil klec. "Budu je v ní vozit na zadním sedadle v autě." Vysvětluje, že chce, aby si mláďata zvykla pomalu na světlo. "Až se trochu oteplí, chci je dát přes den ven na zahradu. Možná to zkusím už tuto neděli," dodává.
