Hned šest večerů za sebou - ode dneška až do 13. dubna - bude patřit pražské Kongresové centrum rytmické tanečně-divadelní show, která baví svět sedmnáctou sezonu.
"Stomp vychází z rytmu srdce - to je základ. Abyste se stali součástí Stomp, nemusíte být zrovna bubeník, ale musíte správně cítit rytmus a stát se jeho součástí. Tady u nás jsou třeba lidé, co původně pracovali v nemocnici nebo na stavbách," říká v zákulisí londýnského divadla Ambassadors jedna ze "stomperů" Melanie Josephová.
V Ambassadors Theatre sídlí jedna z pěti company Stomp. Úspěch unikátního uskupení, které založilo v britském Brightonu v létě 1991 duo Luke Creswell a Steve McNicholson, si za léta poptávky vyžádal stálou scénu v Londýně, New Yorku a Las Vegas, a navíc dvě "kočující" skupiny - jednu evropskou, druhou americkou.
 Jak se žije se Stomp v Londýněexkluzivní videoreportáž iDNES.tv |
"V každé show je dvanáct vystupujících plus čtyři náhradníci, takže nyní je ve světě zhruba sedmdesát "stomperů". Když připočteme všechny, co už nejsou aktivní, tak se dosud do Stomp zapojilo na dvě stě lidí," vypočítává další z bubeníků-tanečníků James Lane.
Do Stomp se zapojil před šesti lety, když byl nezaměstnaný a Stomp pro něj byli cestou k obživě. Jeho kolegovi Andymu Patrickovi uhranuli Stomp v jeho rodném Bostonu. Proč nezůstal ve Spojených státech a působí v Londýně? "Musíte jít pracovat tam, kam vás pošlou," prozrazuje.
Ačkoliv každá verze Stomp vychází ze stejných základů, liší se v drobnostech. Kočující company musí "utáhnout" show ve větších prostorách, takže ubývá komorních scén, jaké si můžete vychutnat třeba v divadle Ambassadors.
Tamní verze Stomp začíná scénou se smetáky, pokračuje hrátkami s pískem a sirkami či bubnováním na jednotlivé partie těla. Pak je třeba poprvé uklidit písek a na scénu se dostává "otloukánek", vděčná to postava celého večera, během něhož čekáte, kdy a zda vůbec dostane prostor předvést své umění.
Prostřední část londýnské verze, která si vysloužila nadšené kritiky ve všech důležitých britských médiích, je plná tance a rytmu postaveném na věcech z každodenního života. Prostor dostávají gumové hadice, dřezy s nádobím, odpadové zvony, mopy i zednické špachtle.
Hrátky ve tmě se zapalovači jsou posledním nadechnutím před rytmickou smrští, která startuje přetahovaním o židle, aby se záhy rozsvítila celá scéna, vyzdobená spoustou napevno přimontovaných barelů, hrnců, sudů. Pár "stomperů" se zavěsí do prostoru, další vezmou do rukou paličky a spustí rytmickou palbu.
Finále pak obstarává společné čtení novin, basketbal, přehrabování odpadků, nezbytné pochodování s barely, poznávací znamení Stomp proslavené v Česku reklamním spotem v kinech, a bušení do popelnic.
Pak už jen bouřlivý potlesk, po němž přichází edukativní přídavek, v němž se publikum může a musí zapojit a vyzkouší si, jaké to je být "stomperem". Stačí cítit rytmus srdce...
