I když je docela zima, stojí na zelených sedačkách pár fanoušků oblečených jen do půli těla.
Fiorentina má blízko předkolo Ligy mistrů, k tomu ji čeká čtvrtfinále Poháru UEFA.
Většinou jako kapitán na té úspěšné cestě velí obránce Tomáš Ujfaluši, jeden z vůdců české reprezentace.
Čerstvý třicátník. Muž, který zatím marně vyhlíží velkou trofej.
|
Češi pro Euro |
Ve třiceti už je načase, ne?
Nejvyšší čas. Všichni hrajeme fotbal kvůli vítězství. A mně se zatím tituly a Liga mistrů vyhýbají.
Vadí vám to hodně?
Vadí. Každý o Lize mistrů sní a já nejsem výjimka. Hamburk se tam probojoval až beze mne, s Fiorentinou nás tam zase nějak nepustili (klub byl potrestaný za korupci).
|
3 otázky o Euru pro Tomáše Ujfalušiho Kdo vyhraje Euro? Koho chcete mít v hledišti? Co chcete slyšet po Euru od kouče? |
Teď máte další šanci.
Současná Fiorentina má velkou sílu, fanoušci jsou v euforii, čtvrté místo je náš cíl. Věřím, že pak z kvalifikace bychom se do Champions League probili.
Jenže vy už v létě ve Florencii být nemusíte. Smlouva vám končí a novou jste zatím neprodloužil.
Klub má zájem, abych zůstal. Za každou cenu. Trenér Prandelli mě přemlouvá a já si toho moc vážím.
Ale?
Ještě jsem se nerozhodl. Je to těžké. Kdybych hrál s Fiorentinou o sestup, asi bych vážně přemýšlel o jiné adrese. Jenže my každý rok hrajeme o poháry, patříme mezi elitu Itálie. Prožívám jedno z nejlepších období v kariéře. Láká mě zůstat, ale zároveň jsem dostal hodně zajímavé nabídky. Co jsem slyšel, je z čeho vybírat.
Váš manažer Lacina jmenoval: Liverpool, Bayern, Sevilla, Juventus, Inter Milán, Atlético Madrid, Tottenham. A samozřejmě Fiorentina.
Hm, zvučná jména člověku polichotí. Teď je důležité se správně rozhodnout. Nespěchám, je čas. Náš lídr Dario Dainelli čekal loni do posledního momentu, pak prodloužil a vyplatilo se to všem.
Jaká varianta je bližší vám? Přestoupit, nebo zůstat?
Vidím to 50 na 50. Víte, když jsem odcházel z Olomouce do Německa, měl jsem vizi: zlepšit se v bundeslize, prosadit se v Itálii, a jestli bude ta možnost, vyzkoušet fotbal v Anglii nebo Španělsku. Takže stojím na křižovatce a musím pečlivě zvážit, kam se vydat.
Zrovna před týdnem jste oslavil jubileum. Cítíte se na 30?
Vůbec. Jsem pořád mladej kluk. Cítím se na 26. A kdybych se oholil a ostřihal, tak na 22.
A plánujete změnu image?
Až přestanu hrát, protože už nebudu muset vypadat jako důrazný bek. Být nakrátko a bez vousů, tak vypadám hrozně mladě, útočníci se mě neleknou. Navíc mně se dlouhé vlasy líbí. Jediný, komu vadí, je můj táta, který mi to pořád vyčítá.
|
Tomáš Ujfaluši Jeden z pilířů fotbalové reprezentace, za kterou v 66 zápasech vstřelil 2 góly. Stoper či pravý obránce italské Fiorentiny. V klubu i národním týmu asistent kapitána. Očekává se, že v létě přestoupí, kluby totiž mění po čtyřech letech. Zájem mají Sevilla, Liverpool, Juventus a další velkokluby. S velkým fotbalem začínal v Olomouci, odkud přestoupil do Hamburku. V létě 2004 za něj Fiorentina zaplatila 200 milionů korun. |
I ve třiceti? Proč?
Občas mi po souboji sklouzne čelenka a já ji musím hledat na trávníku. Ale už jsem si na ty výčitky zvykl a táta si zase zvykl na čelenku.
A zvykl jste si i na to, že se propírá váš soukromý život? Třeba rozchod s manželkou?
Na to si zvyknout nejde. Naše cesty s Kateřinou se prostě rozešly, máme za sebou rozvod, ale dál prosím, abyste respektovali mé soukromí. Zůstaneme u fotbalu.
Ve Fiorentině hrajete čtvrtý rok. V čem vás zdokonalila italská liga?
Rozhodně jsem univerzálnější. Když přišel trenér Prandelli, jasně mi naznačil, že se ze stopera posunu na pravého beka, protože jsem na tom kondičně velmi dobře. A tak jsem začal lítat po lajně. Trenér měl pravdu, teď jsem komplexnější.
A fyzicky nadupanější.
To jo. V Hamburku jsem si myslel, že fyzicky jsem na tom dobře, ale spletl jsem se. Teprve v Itálii jsem poznal, co je trénink, dřina. Vážil jsem 73 kilo, teď mám 80. Shodil jsem tuky, nabral svalovou hmotu.
V čem máte naopak rezervy? Můžete se ještě zlepšit?
Musím. Chci dávat víc gólů, dva tři za sezonu by stačily. Hlavou jsem v obraně silný, na druhé straně mi to do branky nepadá.
Bilanci ve Fiorentině máte...
... dva góly, dvě tři břevna, nějaká tyč a spousta asistencí.
A protože chlapi bývají ješitní, vadí vám, že gólů je málo.
Vadí, i když si to vynahrazuju tím, že jako pravý bek se dostávám do šancí, ke střelám. Jenže buď mi to pochytají gólmani, nebo se netrefím. No co, Alessandro Nesta se za celou kariéru trefil v lize snad čtyřikrát, a jaký je to obránce!
Máte připravenou oslavu gólu?
Jo, slíbil jsem známému, že udělám gesto jen pro něj. Bohužel vám ho nemůžu ani naznačit, je to tajné.
Třeba se dočkáte v Poháru UEFA. Fiorentina se o semifinále utká s Eindhovenem.
Přijatelný soupeř. Před sezonou jsme měli sen: zahrát si finále s Bayernem Mnichov. To by byla nádhera a pořád se může splnit.
To by fanoušci asi nadšením zbourali stadion.
Jsou natěšení na každý zápas. Když jsme nedávno vyhráli v Turíně po 20 letech nad Juventusem, přijel pro nás autobus přímo na ranvej, my nasedli a chtěli jet domů. Jenže hned na letišti čekalo dva a půl tisíce fanoušků, aby nám poděkovali. Běhal mi mráz po zádech. Místní fandové by si zasloužili, abychom pro ně vyhráli velkou trofej.
A kdyby to vyšlo, třeba byste pohár zvedl jako kapitán. Jaké to je vést slavný italský klub s kapitánskou páskou?
Především je to obrovská pocta. Člověk musí zažít ten pocit, když jde první s páskou na ruce. Měl bych jít příkladem, zůstat klidný v situacích, kdy jiní ztrácejí nervy. Je to odpovědnost, kterou mám rád.
Vy jste vlastně profesionální kapitán. Olomouc, Hamburk, Fiorentina, reprezentace. Všude už jste nesl pásku. Je to náhoda?
Neměla by být. Snad se chovám přesně podle toho, co se od kapitána žádá. Všude jsem si získal respekt.
Když vám pásku ve Fiorentině předal i trenér Prandelli, to k vám musí mít hodně vřelý vztah.
Především je to jeden z nejlepších trenérů, kterého jsem kdy poznal. Z různorodých hráčů dokáže vytvořit perfektní tým. V jeho éře jsem nezažil, že bychom se pohádali.
|
Očima prvního trenéra "Tomášovi bylo pět, když jsme mu nechali udělat první registračku, aby mohl nastupovat v přípravce mezi špunty. Tehdy se mohlo oficiálně hrát až od šesti, ale my to museli zkusit, protože Tomáš byl se starším bráchou u nás v Rýmařově pořád na hřišti. Měl talent a velký přehled, nastupoval ve středu obrany. Dokázal míč lehce vyvést, prokličovat se, dát přihrávku. Vzpomínám na jeho velké souboje s Martinem Lukešem, který hrával za Bruntál a dnes je záložníkem Ostravy. Oba vynikali. Přitom náš Tomáš patřil vždycky mezi nejmenší, takový prďa to býval. Ještě v dorostu, to už hrával v Olomouci, se mě trenéři ptali: Hele, co budeš dělat s tím Tomášem? Já se nevěřícně ptal: Jak to myslíte? No, je přece moc malý, nemá dobré předpoklady. Tak povídám: To musíte zvážit sami, pánové, třeba vyroste. A vyrostl, v devatenácti se vytáhl a dneska má pro obránce ideální míry. Nikdy bych netušil, jak vysoko to dotáhne. Když jsem za něj v Olomouci podepisoval smlouvu, stálo v ní, že Jiskra Rýmařov dostane přes 140 tisíc, když Tomáš někdy časem nastoupí za áčko. Tomu jsem vůbec nevěřil. A ejhle, spletl jsem se. Bohudík. Tomáš mě překvapil, jsem na něj pyšný." |
Když mu loni zemřela manželka na rakovinu, nezvažoval, že skončí?
Ne, a obdivuju ho. Nečekal jsem, že člověk může být tak silný. Vůbec na něm nebylo znát, jak trpěl.
Stane se vám, že byste prošel Florencií nepoznaný?
Pokud si dám paruku, brýle a ztratím se v davu japonských turistů... To byl vtip. Florencie fotbalem žije. Hlavně večer, když jsou všichni v restauracích, je nemožné zůstat nepoznaný. Nevadí mi to, lidé jsou příjemní, pozdraví, řeknou, že jsme dobří a ať vyhráváme.
V červnu od vás budou chtít výhry i čeští fanoušci. Už se v myšlenkách upínáte k mistrovství Evropy?
Člověk na to myslí, to je jasné. Říkám si, ať jsme hlavně všichni zdraví, protože reprezentace potřebuje být v plné síle, aby ukázala, na co má.
No právě. Neděsí vás, že polovina základního kádru má na jaře problémy? Někdo hraje málo, někdo je zraněný. Rosický, Jankulovski, Baroš, Čech, Rozehnal, Kováč...
Ne, vůbec. Vzpomínám si na Portugalsko před čtyřmi lety. Byl jsem s kolenem tři měsíce mimo, pak jsem naskočil, byl odpočatý a cítil se výborně. Měl jsem chuť. Nakonec nám může nahrát, že budou kluci před Eurem odpočatí.
Ale co když se třeba Rosický neuzdraví? To je nepostradatelný pilíř.
Na to nemyslím, jsem odjakživa optimista. Do Evropy se všichni dáme do kupy. Musíme.
Vzpomínáte na bronz z Portugalska?
Jistě, byla to báječná doba, ve které jsme hráli výborný fotbal. Dva a půl roku jsme neprohráli soutěžní zápas. A jeden roh všechno pokazil.
Roh, po němž vás Řek Dellas poslal domů. Máte na něj ještě vztek?
Teď už dávno ne, ale pořád mě to mrzí. Tehdy to byl šampionát, který jsme měli vyhrát, byli jsme nejlepší. Doufám, že teď si spravíme chuť.
Že budete lepší než bronzoví?
No, kdyby to dopadlo jako v Portugalsku, nezlobil bych se.
